V dnešní první části předzávodního představení se podíváme na historii závodu a historii samotného okruhu v ulicích Long Beach. Současný okruh byl poprvé vytyčen v roce 2000. Poprvé se v Long Beach závodilo v roce 1975 na dráze měřící 2,02 míle. Cekem byl okruh předělán devětkrát, někdy proběhly změny razantní a jindy jen kosmetické. Můžeme odlišit osm hlavních variant okruhu.

Následující obrázek z roku 1999 ukazuje, jak se trať proměnila v letech 1975 až 1999. První okruh vedl mezi silnicemi Shoreline Drive a Ocean Boulevard, první jmenovaná ulice plní roli cílové rovinky v dnešní době (byť se v podstatě jedná o táhlou zatáčku). Z Ocean Boulevard odvedla formule druhá přestavba okruhu v roce 1983. Od té doby je protilehlou rovinkou ulice Seaside Way. Část starého okruhu permanentně zmizela, na jejím místě byl postaven hotel. Když do Long Beach v roce 1984 přišel CART, tak okruh zkrátil z 2,035 míle na 1,670 míle.

Po přestavbě v roce 1999 se poprvé okruh táhnul kolem fontány, od té doby dominanty okruhu. První zatáčka je od té doby levotočivá a vzniká technická pasáž. Mezi ní a rovinkou Seaside Way ale jezdci jeli sérií zatáček Budweiser a Texaco. Hned další rok proběhla poslední změna a zrodil se současný okruh.

Kromě Andrettiho a Unsera se v Long Beach objevila další zajímavá jména – Tom Pryce, Jody Scheckter, Gordon Johncock nebo Danny Ongais. Andretti dlouho vedl, ale vyřadila jej porucha převodovky jeho Loly. Z vítězství se nakonec radoval po padesáti kolech Brit Brian Redman ve voze Lola T332 závodící za tým Carla Haase. Díky tomu obhájil titul v americké Formuli 5000.

Chris Pook přemluvil Bernieho Ecclestonea a půl roku po závodě F5000 v březnu 1976 se v Long Beach představila Formule 1. Na roštu byl opět Andretti startující (jako před půl rokem v F5000) za tým Parneliho Jonese. Americké barvy hájil také Brett Lunger ve voze týmu Surtees, ale do závodu se nekvalifikoval, a tým Rogera Penskeho nasazující Brita Johna Watsona. Clay Regazzoni startující za Ferrari zažil perfektní víkend – pole position, nejrychlejší kolo a vítězství v závodě s tři čtvrtě minutovým náskokem před stájovým kolegou Laudou.

Formule 1 na starém okruhu v Long Beach:

Byl to ale až následující ročník, co zajistilo úspěšnost závodu. První dva podniky totiž nebyly finančně úspěšné. Až strhující bitva Laudy, Schecktera a Andrettiho a vítězství domácího oblíbence s odstupem ani ne jedné vteřiny před Laudou táhly diváky do ochozů v následujících sezónách. Ti mohli sledovat vítězství Reutemanna, Villeneuvea, Piqueta, Jonese, Laudy a Watsona. Nikomu se ve Formuli 1 nepovedlo v Long Beach zvítězit dvakrát. Ze stájí bylo nejúspěšnější Ferrari se třemi vítězstvími (Regazzoni, Reutemann a Villeneuve). McLaren se radoval dvakrát, po jednom vítězství si připsali Lotus, Brabham a Williams. U posledního závodu v roce 1983 už nebyl Mario Andretti, který odešel z Formule 1 do CART. Závod byl sice divácky úspěšný, ale Ecclestone šrouboval cenu za pořádání závodu výš a výš a tak se Pook rozhodl zariskovat.

Smlouvu s Formulí 1 neobnovil a místo toho v roce 1984 do Long Beach přivedl na popularitě rostoucí CART. Andretti naplno využil zkušeností z F5000 a Formule 1 a když se v Long Beach představil už ve třetí sérii, připsal si své druhé vítězství naprosto dominantním způsobem, vedl všech 112 kol. Návštěvnost sice klesla o 20% oproti předešlému roku, ale i tak byl závod úspěšný. Svůj triumf dokázal napřesrok zopakovat.

Jméno Andretti z victory lane jen tak nezmizelo. I když v roce 1986 Mario byl šestý, na stupních vítězů jej nahradil Michael, pro kterého to mimochodem bylo první vítězství v CART v kariéře. Mario se v roce 1986 znovu do Victory lane v Long Beach vrátil, ale už naposledy. Dominanci Andrettiho rodiny v Long Beach vystřídala dominance Ala Unsera juniora. Mezi léty 1988 a 1995 z osmi podniků Unser vyhrál šest, z toho čtyři (1988-1991) v řadě, což nikdo nepřekonal. Porazit jej během těchto osmi let dokázali jen Danny Sullivan (1992) a Paul Tracy (1993).

Nigel Mansell představuje okruh v roce 1993:

Právě pro dnes již veterána Tracyho je Long Beach speciálním místem. V roce 1991 zde v CART debutoval s týmem Dale Coyne Racing a od dva roky později, už jako pilot Penske Racing, poprvé zvítězil. Proto je neskutečná škoda, že společně s týmem MSR Indy nesehnali sponzora a letos jej v Long Beach neuvidíme. Jestli jej tady ještě někdy uvidíme je ve hvězdách, protože Tracy chtěl po letošní sezóně ukončit kariéru. V Long Beach se mu podařilo zvítězit čtyřikrát, mimo jiné je prvním vítězem na současné konfiguraci okruhu.

Unserovu éru v Long Beach vystřídala éra týmu Chipa Ganassiho, následující čtyři ročníky patřily jezdcům této stáje. A vždy platila rovnice vítěz z Long Beach = budoucí šampion. Jimmy Vasser to dokázal v roce 1996, Alex Zanardi ve dvou následujících sezónách a v roce 1999 na pobřeží Tichého oceánu odstartoval svojí cestu za titulem prvním vítězstvím v CART Juan-Pablo Montoya.

Nejlepší týmy a jezdci až na pár výjimek utíkali do IndyCar. Mezi ty výjimky určitě patří zmíněný Tracy a Forsythe Racing (vítězové z let 2003 a 2004) a Sébastien Bourdais závodící za tým Newman/Haas. Stáj, jejíž majitel vlastnil také tým, který v roce 1975 ve Formuli 5000 zvítězil v prvním závodě v Long Beach, vyhrála s Mariem Andrettim také první závod CART na této dráze. Potom ale na další vítězství musela čekat od roku 1987, než se to Bourdaisovi povedlo v roce 2005 a v následujících dvou sezónách. Ale ani nový vůz Champ Cars nezachránil a přišel konec a spojení s IndyCar.

Bourdais u fontány v roce 2007. Foto: champcarmedia 

Zbytek jezdců a týmů se přesunul z Champ Cars do IndyCar, ale většina závodů termínově kolidovala. To se netýkalo závodu v Edmontonu, který mohl být odjet v původním termínu, ostatní podniky byly zrušeny, až na Long Beach. Ačkoliv IndyCar měla na stejný víkend naplánovaný závod v japonském Motegi, rozhodla se IRL rozdělit pole, „staré“ týmy IndyCar poslat s vozy Dallara do Japonska závodit v sobotu a „nové“ týmy nechat ještě jednou vytáhnout vozy Panoz DP-01 a rozloučit se s érou CART/Champ Cars právě v Long Beach. Vítězství si po dominantním výkonu připsal Will Power. Rozloučení s Champ Cars ale zaniklo na pozadí den starého vítězství Daniky Patrick z Motegi.

Napřesrok už do Kalifornie cestovalo kompletní pole IndyCar. Dario Franchitti se radoval z prvního vítězství po návratu z nepovedeného ročního pokusu startovat v NASCAR a odstartoval tak cestu za titulem. Předloni se po osmi letech znovu z vítězství v americkém Monaku radoval americký jezdec a znovu u toho bylo jméno Andretti. Zatím to nebyl poslední pokračovatel slavného rodu Marco, ale Ryan Hunter-Reay startující za tým Michaela Andrettiho. Ukončil tak více než rok dlouhé čekání amerických barev a také Andrettiho týmu na vítězství v IndyCar. Stejná stáj se z vítězství radovala také v loňském závodě. Hunter-Reay mohl na své milované dráze (kde mimochodem před lety potkal svojí manželku Becky) vítězství zopakovat, ale zradila jej technika. Senzačním vítězem se tak stal Conway, ačkoliv se musel propracovávat polem až z druhé desítky, kam během závodu spadl. Pro britského závodníka je loňský triumf z Long Beach zatím jediným v kariéře v IndyCar.

Přehled umístění na stupních vítězů v historii závodu v Long Beach:

Rok	Vítěz	2. místo	3. místo
Formule 5000
1975	B.Redman	V.Schuppan	E.Wietzes
Formule 1
1976	C.Regazzoni	N.Lauda	P.Depailler
1977	M.Andretti	N.Lauda	J. Scheckter
1978	C.Reutemann	M.Andretti	P.Depallier
1979	G.Villeneuve	J.Scheckter	A.Jones
1980	N.Piquet	R.Patrese	E.Fittipaldi
1981	A.Jones	C.Reutemann	N.Piquet
1982	N.Lauda	K.Rosberg	R.Patrese
1983	J.Watson	N.Lauda	R.Arnoux
CART/Champ Cars
1984	M.Andretti	G.Brabham	T.Sneva
1985	M.Andretti	E.Fittipaldi	D.Sullivan
1986	Mi.Andretti	A.Unser Jr.	G.Brabham
1987	M.Andretti	A.Unser Jr.	T.Sneva
1988	A.Unser Jr.	B.Rahal	K.Cogan
1989	A.Unser Jr.	Mi.Andretti	E.Fittipaldi
1990	A.Unser Jr.	E.Fittipaldi	D.Sullivan
1991	A.Unser Jr.	B.Rahal	E.Cheever
1992	D.Sullivan	B.Rahal	E.Fittipaldi
1993	P.Tracy	B.Rahal	N.Mansell
1994	A.Unser Jr.	N.Mansell	R.Gordon
1995	A.Unser Jr.	S.Pruett	T.Fabi
1996	J.Vasser	P.Johnstone	A.Unser Jr.
1997	A.Zanardi	M.Gugelmin	S.Pruett
1998	A.Zanardi	D.Franchitti	B.Herta
1999	J.Montoya	D.Franchitti	B.Herta
2000	P.Tracy	H.Castroneves	J.Vasser
2001	H.Castroneves	Ch.Da Matta	G.De Ferran
2002	Mi.Andretti	J.Vasser	M.Papis
2003	P.Tracy	A.Fernandéz	B.Junqueira
2004	P.Tracy	B.Junqueira	S.Bourdais
2005	S.Bourdais	P.Tracy	B.Junqueira
2006	S.Bourdais	J.Wilson	A.Tagliani
2007	S.Bourdais	O.Servia	W.Power
2008	W.Power	F.Montagny	M.Dominguez
IndyCar
2009	D.Franchitti	W.Power	T.Kanaan
2010	R.Hunter-Reay	J.Wilson	W.Power
2011	M.Conway	R.Briscoe	D.Franchitti