Dario Franchitti se potřetí dočkal vítězství v nejslavnějším americkém závodě. V dramatickém finiši na Franchittiho vedoucí místo zaútočil v první zatáčce Takuma Sató, ale japonský pilot nezvládl předjížděcí manévr a vletěl do vnější zdi. Naštěstí pro pilota Chipa Ganassiho stáje při tom s Franchittim nekolidoval. Závod byl okamžitě neutralizován a Franchitti si dojel pro své třetí vítězství v Indianapolisu, třetí pod žlutými vlajkami. Druhé místo obsadil Scott Dixon, vedoucí závod ještě dvě kola před cílem. Třetí místo patří Kanaanovi, který vedl při posledním restartu 6 kol před koncem, ale dva piloty Ganassiho stáje za svými zády neudržel.

Ze čtvrtého místa startující Andretti se ihned po startu protáhl na třetí místo. Jeho stájový kolega James Hinchcliffe na konci prvního kola převzal vedení, ale Ryan Briscoe se na první místo vrátil hned v následujícím kole. Podobně si oba jezdci vyměnili pozice v šestém a sedmém kole. Ve 14. kole se Marco Andretti dostal na druhé místo, ale než mohl začít bojovat o vedení, dostal na dráze hodiny Bryan Clauson. Jeho vůz zůstal stát uprostřed dráhy a tak poprvé přišel na řadu pace car.

Toho už se nedočkaly oba Lotusy. Protože nedosahovaly rychlosti v limitu 105% oproti lídrovi závodu, nařídil jim sportovní ředitel INDYCAR Beaux Barfield, aby své vozy odstavily v boxech. Alesimu se to příliš nelíbilo a několik kol černé vlajky ignoroval, ale nakonec se podřídil. A tak vystoupení britské automobilky v Indianapolisu skončilo naprostým fiaskem.

V boxech se na první místo dostal do té doby třetí James Hinchcliffe. Problémy měl Dario Franchitti. Když zajížděl do boxů, narazil do zádě jeho vozu EJ Viso. Venezuelanovi se nic nestalo, ale Franchitti přejel pneumatiku ve vedlejším boxovém stání Panther Racing a musel si nechat vyměnit přední přítlačné křídlo. Po pitstopech spadl na úplný konec pole a málokdo očekával, že by mohl bojovat o vítězství. Propadl se také Josef Newgarden, když jeho vozu zhasl během pitstopu motor.

Při restartu v 19. kole bylo pořadí Hinchcliffe, Briscoe, Andretti, Hunter-Reay, Castroneves, Kanaan, Tagliani, Rahal, Power a Dixon. Briscoe se dostal na první místo. Taglianimu se na chvíli podařilo využít nedobrého restartu jezdců před ním a dostal se na čtvrtou příčku, o kterou ovšem záhy přišel díky Kanaanovi. Andretti se v 21. kole poprvé dostal do vedení, ale Briscoe mu ještě předjetí dokázal vrátit. Nastálo se Američan dostal do vedení až o tři kola později. Hinchcliffe se dostal před Briscoea na druhé místo. Serviovi klesal tlak v pneumatice a tak musel mimo plán zastavit už v 24. kole.

Ostatní jezdci vydrželi o 20 kol déle. Druhé kolo zastávek v boxech zahájil ve 44. kole Hinchcliffe. Andretti, Briscoe a Power stavěli o kolo později. Briscoeovů pitstop trval o něco déle, ale u jeho stájového kolegy Castronevese to bylo ještě horší, mechanik měl problém upevnit pneumatiku a pitstop trval jednou tak dlouho. Znovu měl v boxech problémy i Newgarden, jehož vůz se nechtěl rozjet.

Po čtvrtině závodu byli jezdci seřazeni v následujícím pořadí: Andretti, Dixon, Hinchcliffe, Briscoe, Sato a Power. Dixon se na druhé místo dostal díky pozdějšímu pit stopu. Začal zajíždět rychlé časy a dojíždět vedoucího Andrettiho. Dopředu se probojovával Franchitti a před dalším kolem pit stopů byl už na čtvrtém místě.

Andretti zajel znovu k mechanikům v 74. kole, Hinchcliffe v kole následujícím, v dalším potom celá trojice pilotů Penske Racing. Dixon vydržel na trati do 78. kola. Mike Conway při svém pit stopu vrazil do vlastních mechaniků. Dostal penalizaci průjezd boxy. Ale nevěděl, že při kolizi s mechaniky poškodil přední přítlačné křídlo. Když se vrátil na trať, tak ztratil nad vozem kontrolu, dostal hodiny a vletěl do dráhy Willu Powerovi. Nehoda vypadala velmi ošklivě, Powerův monopost nadzvedl Conwaye a opřel jej o plot. Uražené kolo skákalo po dráze a málem trefilo Castronevese (ve skutečnosti se lehce otřelo o jeho pravou přední pneumatiku).

Pro Conwaye a Powera závod skončil. Power se velmi rozčiloval, jak je možné, že Conway pokračoval v závodě s poškozeným předním křídlem. Protože bylo po zastávkách v boxech, využili neutralizace k pit stopu akorát Ana Beatriz, Oriol Servia a Josef Newgarden.

První jmenovaná záhy způsobila další přerušení. Restart proběhl v 88. kole, ale v 90. kole Beatriz ztratila kontrolu nad vozem a zadkem napřed narazila do vnější zdi. Teď už někteří jezdci zastavili, včetně lídra Andrettiho, Satoá, Kanaana, Hinchcliffe a Briscoea. Předposlední jmenovaný měl během zastávky problém s jednou z pneumatik a musel si ji v následujícím kole zopakovat.

Další restart proběhl čtyři kola před polovinou závodu. V půlce závodu, tedy ve stém kole, vedl Dixon před Franchittim, Hunter-Reayem, Rahalam, Satóem, Wilsonem, Kimballem, Hildebrandem, Jakesem a Townsend Bell uzavíral první desítku.

Blížilo se další kolo pit stopů, které odstartoval v 113. kole Ryan Hunter-Reaye. Sató se těsně před tím, než Franchitti v 118. kole zastavil, před něj dostal. Dixon zajel do boxů v dalším kole. Protože Sató stavěl při neutralizaci způsobené havárií Any Beatriz, mohl ještě chvíi na dráze zůstat. Technické problémy postihly Ryana Hunter-Reaye, jehož vůz výrazně zpomalil a Hunter-Reay jej musel odstavit v boxech. Po svém pit stopu se Sató vrátil na prvním místě, ale jen těsně před dotírajícím Franchittim. Před Dixona se na třetí místo dostal Andretti, který si ale stejně jako před tím Hunter-Reay stěžoval na vibrace a proto už ve 145. kole zajel do boxů. Jeho stájový kolega Sebastian Saavedra měl technické potíže a svůj vůz odstavil na výjezdu z pit lane, kterou zablokoval a zapříčinil další neutralizaci závodu.

Neutralizace využili všichni k pit stopu, protože zastávka teď jim prakticky zaručovala, že do boxů zamíří už jen jednou. Při restartu ve 153. kole bylo pořadí: Sató, Franchitti, Dixon, Hinchcliffe, Wilson, Kimball, Briscoe, Kanaan, Castroneves a Barrichello. Franchitti se na protilehlé rovince dostal před Satóa, ten ztratil ve prospěch Dixona další pozici na cílové rovince. Dixon se dostal na čtvrté místo a první čtyři pozice okupovaly motory Honda. Dixon bojoval s Franchittim o první příčku, vždy v první zatáčce si pozici prohazovali.

Technické potíže postihly dalšího jezdce, tentokrát Josefa Newgardena, jeho Dallara DW-12 zůstala stát na trávě. Do konce zbývalo 38 kol. S pomocí další žluté fáze se už dalo na trati vydržet až do konce závodu, proto všichni do boxů zamířili. Pit stop se nepovedl Hinchcliffeovi, který přejel své značky. Naopak ze zastávky vytěžil maximum Kimball a posunul se na pátou příčku. Pořadí bylo: Dixon, Franchitti, Sató, Wilson, Kimball, Kanaan, Carpenter, Briscoe, Barrichello a Castroneves. Restart proběhl 29 kol před koncem.

Wilson se dostal na třetí místo, ale jen na chvíli, protože Sató mu předjetí vrátil. Dixon se dostal do vedení. Carpenter postupoval polem a záhy byl čtvrtý. Franchitti si vzal opět vedení a společně s Dixonem ujížděli zbytku pole. 23 kol před koncem pronikl na třetí příčku Carpenter, ale o tři kola později se zasadil o žlutou fázi, která jezdcům poskytla v podstatě definitivu, že s palivem vydrží do konce závodu. Carpenter dostal hodiny, do ničeho nenarazil, po restartování motoru a výměně pneumatik mohl pokračovat, ale se ztrátou jednoho kola a bez šance na vítězství.

Při restartu se před Franchittiho dostal Kanaan, ale jen na jedno kolo, protože Skot záhy napravil své zaspání při restartu. Ten se povedl také Briscoeovi, který byl třetí a společně s Kanaanem, Dixonem a Satóem bojoval o druhé místo. Kanaan ze souboje vzešel jako vítěz a 13 kol před koncem znovu pokořil Franchittiho. Hned nato poslal svůj vůz do zdi Marco Andretti.

Tým Michaela Andrettiho předvedl skvělý výkon v kvalifikaci a v první polovině závodu. Andretti vypadal v prvních 100 kolech velmi silný, ale rodinné prokletí pokud jde o „štěstí“ v Indianapolisu neprolomil. Dalším z jezdců, kterým v Indianapolisu chybí štěstí, je Tony Kanaan. Coby lír závodu se určitě modlil, aby traťoví komisaři nestihli včas odklidit Andrettiho vůz. Jenže těm se to povedlo a závodníkům poskytli ještě šest kol k závěrečnému sprintu.

Kanaan vedení neudržel, okamžitě se propadl na třetí místo za oba piloty v barvách 50. narozeniny slavícího řetězce Target. Sató ze sedmého místa při restartu šel dopředu a pět kol před koncem se dostal před Kanaana, zároveň Dixon převzal vedení, ale na začátku následujícího kola se opět do vedení vrátil Franchitti. Sató se dotáhl na oba jezdce. Tři kola před koncem opět převzal vedení Dixon. V dalším kole ale ztratil na konci cílové rovinky dvě příčky, vedl znovu Franchitti a Sató byl druhý.

Přišla bílá vlajka, jedno kolo do konce. Sató využil vzduchového pytle za Franchittiho vozem, dotáhl se na něj a v první zatáčce to zkusil po vnitřku na Franchittiho. Podle Japoncových slov mu tam ale Franchitti nenechal dost místa, Japonec dostal smyk a vletěl do vnější ochranné zdi. Jako zázrakem při tom do nikoho nevrazil. Okamžitě znovu zavlály žluté vlajky, což znamenalo, že o výsledku závodu je rozhodnuto.

Dario Franchitti, Scott Dixon a Tony Kanaan, tři nejlepší kamarádi loňského vítěze, tragicky zesnulého Dana Wheldona, dojeli do cíle na prvních třech místech. Franchitti vyhrál svojí třetí pětistovku v Indianapolisu. Tony Kanaan se opět vítězství nedočkal. I přes potíže s pneumatikou v úvodu závodu obsadil Oriol Servia v prvním závodě s motorem Chevrolet senzační čtvrté místo.

Byl to první závod v letošní sezóně, který vyhrál někdo jiný, než jezdec týmu Penske a také první závod, v němž vítěz využíval motor Honda.

Dario Franchitti, vítěz 96. ročníku Indianapolis 500 

Jedenácté místo v cíli patří veteránovi Formule 1 Rubensi Barrichellovi, brazilský pilot ze všech nováčků zajel nejlepší výsledek. Titul nejlepšího nováčka získávají jezdci na základě hlasování odborníků, ale Barrichello se na něj nejspíše může těšit, i když Josef Newgarden odváděl během celého května skvělé výkony.

IZOD IndyCar Series pokračuje dalším závodem už příští týden na městském okruhu v Detroitu, kam se série vrací po čtyřleté pauze. Chevrolet bude chtít v domácím závodě oplatit Hondě první letošní porážku.