A je tu poslední díl naší ankety. Tentokrát se panelisté zamysleli nad otázku, co považují za největší průšvih v uplynulém ročníku.

Něco, co se v letošním ročníku vážně nepovedlo. Ať už třeba ze strany INDYCAR, výsledky konkrétního pilota, atd.

Za největší průšvih považuji mediální tanec kolem nakonec neuskutečněného závodu v Číně. Vedení IndyCar se nedokázalo poučit z chyb vedení série Champ Car, které ze sebe v souvislosti se závody v Číně a především s třikrát oznámeným a třikrát zrušeným závodem v Koreji udělalo klauny. Je zřejmé, co láká americké organizátory na závodech v asijském prostoru – peníze. Jenže, jak se ukazuje, všechno ostatní tam chybí. Závodní historie, skuteční fanoušci, integrita promotérů a pořadatelů. Pokud o konání či nekonání závodu rozhodují volby na radnici, je něco špatně. Kalkhoven a Forsythe nakonec zjistili, že dobře zorganizovaný závod v Evropě může dát sérii víc, než pozlátko Dálného východu. V Assenu v roce 2007 bylo vše: 70 tisíc nadšených fanoušků, velké korporátní stany Philipsu i peníze. Jen málo lidí v ten okamžik vědělo, že vše už jaksi přišlo pozdě. Kdy na to přijde současná IndyCar? 

Motor Lotus. To, co současný Lotus vlastněný Malajci letos v IndyCar předved, je něco neskutečného. Pominu to nejzásadnější, že jejich motor ztrácel v lepším případě 1,5 vteřiny. Vedení Lotusu ztrapňovalo slavnou značku a její úžasnou historii, kdykoliv se jim k tomu naskytla příležitost. Začali s vývojem motoru pozdě, zmeškali část testů, do poslední chvíle nevěděli, jestli pro Dragon Racing připraví na první závod dva motory. Týmům, kterým slíbili sponzoring, dluží peníze snad ještě dnes, to samé Johnu Juddovi, který jim motor připravoval. Myslím, že svojí práci ambasadora Lotusu proklínal Jean Alesi během celé Indy500, kterou pro něj ukončil naštěstí už v devátém kole černou vlajkou sportovní ředitel Beaux Barfield.

Řekl bych, že by měli více zvažovat, jak často a s čím půjdou před mikrofony. Tím myslím vedení IndyCar jako takové. Mají hodně plánů, hodně vidí do budoucnosti - ale měli by trošku stát při zemi. Letos byl extra složitý rok, díky novým monopostům a "návratu" na ovály (kterých doufám bude v budoucnosti někdy zase většina) - na druhou stranu to byla po letech velmi krátká sezona, říkat už teď „příští rok bude 19 závodů, start z místa, rádi bychom do Evropy, další rok 22 závodů - nevím - spíše tipuji, že IndyCar je na ústupu, NASCAR se daří až děsivě, i když F1 nikdo v US nesleduje, myslím, že si radši pustí NHRA.

Rozpadající se Detroit.

Vsadím se, že ostatní určitě uvedou Lotus (obrovský průšvih!), aerokity a závod v Číně (snad už IndyCar nebude podobný experiment zkoušet a raději se vrátí např. na Road America). Proto uvedu
něco, co se mi nelíbí už delší dobu a tím jsou starty/restarty. Přijde mi, že letmé (re)starty nejsou jezdci správně technicky zvládnuté a hlavně je IndyCar nemá zcela ošetřeny pravidly (např. neférové starty v Sonomě - příliš krátká rovinka či Baltimore - šikana před restartem). Korunu tomu všemu nasadila IndyCar ve Fontaně, když v závěru (dle mého názoru nesmyslně) přerušili závod. Michael Andretti to pak řekl zcela jasně "změna pravidel uprostřed hry!".

Těžko hodnotit, co bylo nejhorší. Ale IndyCar se asi těžko může chlubit závodem v Detroitu, kde zkolaboval povrch, tím, že byl Scott Dixon neoprávněně penalizován v Milwaukee, nebo faktem, žeWilsonův vítězný vůz neprošel v Texasu pozávodní inspekcí.

Nabízí se průšvih v Detroitu, ale řeknu návštěvnost okruhů, potažmo oválů. IndyCar jako celek je výborným produktem, propagace je solidní, TV pokrytí dobré, závody výborné. Ale ani to nepomáhá, aby se lidé o IndyCar zajímali. Ani závody ve městech nejsou žádnou výhrou. Přilákají jen o trochu více lidí, ale města finančně krvácí. Závody ve městech jsou totiž mnohem dražší než na tradičních tratích a oválech.