Kariéra jezdce, která nabrala jiný směr.

Alex Zanardi, Kenny Brack, Davey Hamilton či Jerry Nadeau. Jména, která mají společný osud. Osud závodního jezdce a osud jednoho z nejtěžších úkolů, který kdy může člověka potkat. Všichni jmenovaní totiž podstoupili zkušenost rekonvalescence po těžké havárii.

Ať už byla zranění z nehody jakkoliv rozsáhlá, všichni pánové si zaslouží palec nahoru za téměř stoprocentní návrat do původních kolejí. Je tu ale ještě jeden příběh, který pravděpodobně ušel pozornosti - možná jen evropským fanouškům motorsportu.

Shane Hmiel se narodil 15.května roku 1980 v zapadlém městečku s líbezným názvem Pleasant Garden v Severní Karolíně. Jeho kariéra závodního jezdce začala více než slibně. K závodění měl vždy velmi blízko už od mala. Jeho otec, Steve Hmiel, jeden čas dokonce pracoval jako člen týmu DEI neboli Dale Earnhardt Inc.

Přes téměř povinné roky v závodech USAC na prašných tratích se Shane velice rychle propracoval do světa Stock Car. Ve svých dvaceti letech si poprvé vyzkoušel sérii ARCA. Jeho debut na trati Atlanta Motor Speedway dopadl více než dobře. Páté kvalifikační místo záhy proměnil ve druhou příčku. I díky tomu si jej začali všímat ostatní týmy a hlavně sponzoři.

Shane Hmiel se během sezóny 2002 definitivně usadil ve světě NASCAR. První závod v rámci Busch Series (dnes Nationwide Series) pro Shana dopadl obdobně jako debut v Atlantě o rok dříve. Páté místo na konci 120 kola jej opět vyneslo o něco blíže k vytouženémů Winston Cupu. Odbornící, fanoušci a novináři se o Hmielovi vyjadřovali jako o novém Jeffu Gordonovi, o hvězdě, která toho ještě hodně ukáže.

Během roku 2002 si Hmiel vyjel osm umístění v první desítce. Otázkou bylo co dál. Budoucnost byla pro tohoto talentovaného jezdce více než nakloněna.

Sezóna 2003 byla statisticky pro Hmiela o něco lepší než ta předešlá, ovšem tam veškerý úspěch končí. Shane totiž po jednom ze závodů neprošel kontrolou - lépe řečeno, Shane neprošel na krevních testech. Jeho pozitivní test na THC byl jasnou trhlinou v dalším postupu v kariéře závodního jezdce. V USA se podobné případy řeší velice veřejně a velice nemilosrdně. Z Shane Hmiela se postupně stal odpadlík a všemi nesnášená osoba.

Následoval dočasný zákaz závodění pod hlavičkou NASCAR. Po čase Hmiel dostal další šanci, ovšem kromě THC mu v testech připsali i přítomnost kokainu. Následovaly dlouhé roky bez závodění a poté dlouhá cesta zpět.

I když Shane Hmiel zmínil v jednom z pořadů o NASCAR, že zákaz závodění v rámci návratu ze závislosti byl to nejlepší co se mu mohlo stát - jak se nakonec ukázalo, netušil jak se mýlil.

Jeho návrat za závodní volant znamenal i návrat do série USAC, závody midgetů. 9.října 2010 byla na trati Terre Haute Action Track ve státě Indiana na programu kvalifikace na sobotní hlavní závod. Shane Hmiel so dostal do smyku a havaroval. Na první pohled nešlo o neobvyklou nehodu. Následky však byly tragické. Shane utrpěl vážná zranění hlavy, krku a zad. Byl uměle uveden do komatu, jeho stav byl velmi vážný. Po čase vyšlo najevo, že je paralyzován. Jeho veškerý pohyb se smrksnul do pravé ruky, díky které nyní ovládá kolečkové křeslo.





Jeho příběh ale nekončí. Po dlouhém léčení, které trvá dodnes, se přeci jenom stav Shana Hmiela zlepšil. I když je jasné, že nebudeme svědky návratu jako v případě Alexe Zanardiho, i tak Shane zaslouží úctu.

Jeho odhodlání jej zavedlo zpět za volant závodního vozu. V rámci Racing4Vets si Hmiel opět vyzkoušel jaké to je projet se závoďákem po dráze. Na oválu Rockingham Speedway si během letošního ledna dali dostaveníčko váleční veterání a právě Shane Hmiel. Dle jeho slov to byl nezapomenutelný zážitek. Hmiel je důkazem, že i když je nejhůře, vždy existuje cesta jak si zachovat hlavu nad vodou (i když je tělo proti vám).