Cirkus NASCAR se stěhuje na západ.
Kalifornský ovál a jeho boj s osudem.
Ovál byl vystavěn ve druhé polovině devadesátých let minulého tisíciletí a do svého pomyslného životopisu si závodiště během let udělalo zářezy za série NASCAR Sprint Cup, Nationwide Series, Camping World Truck Series, K&N Series, CART, IZOD IndyCar Series, Firestone Indy Lights či dnes zaniklou IROC Series.
Svým tvarem nápadně připomíná historický Michigan International Speedway - jde o trať ve tvaru písmene D s délkou 2 míle. V zatáčkách na jezdce čeká úhel 14 stupňů. Rovinky se pak mohou pochlubit sklonem 11 a 3 stupně. Rozmanitost prvních pěti závodů lětošního roku je tedy opět splněna. Po Daytoně (2,5míle), Phoenixu (1míle), Las Vegas (1,5) a krátkém Bristolu (.533) tu máme dvojmílové monstrum nedaleko Los Angeles.
Do dnešních dnů se nejvyšší soutěž série NASCAR podívala do Kalifornia celkem na 15ti různých tratích. Z nich jasně vyčnívá dnes již nepouživáná či neexistující Riverside International Raceway anebo dvojník staré cihelny, tedy Ontario Motor Speedway. V závodním kalendáří se v těchto dnech pevně drží Auto Club Speedway (ACS) a Infineon Raceway.
První závod NASCAR Winston Cup na trati v Kalifornii.
Vůbec poprvé se na ACS jelo v roce 1997, což byl zároveň rok kdy se na oválu představila i většina ostatních sérií - včetně CART a Firestone Indy Lights. O dva roky později došlo na protilehlé rovince k tragické nehodě, při které zemřel velmi nadějný a v té době již úspěšný Greg Moore. Závodiště poté doznalo v rámci bezpečnosti jistých úprav. Během let byly instalovány bezpečnostní zdi SAFER, příjezdové komunikace a trávník na protilehlé straně byl vymícen úplně.
Závod série NASCAR byl původně vypsán na 250 kol (500 mil). Ačkoliv se během let diváci dočkali i tolik vytouženého druhého závodu v jedné sezóně, po roce 2005 se kurz mírně pootočil. Závodiště se začalo potýkat s nezájmem ze stran diváků, posléze i sponzorů. Sezóna 2011 už přinesla jenom jeden start během roku, zároveň na nátlak TV společností byl závod zkrácen z původních 500 na 400 mil. Loni byl závod dokonce předčasně ukončen díky nepřízni počasí - scénář, který až nápadně připomíná osud stále existujícího závodiště Texas World Speedway. Navzdory poklesu tržeb se trať nedaleko Fontány může i nadále chlubit generálním sponzorem, tedy společností Auto Club. Druhá trať, která ma karty rozdány velice podobně je shodou okolností opět trať v Kalifornii, a to Infineon Raceway nedaleko Sonomy.
Během nedělního závodu bychom měli opět počítat s týmem Joea Gibbse, tedy trio Kenseth, Busch a Hamlin. Velice rychlý bude po závodě v Bristolu i Kasey Kahne či neviditelný ale o to efektivnější Dale Earnhardt Jr. Mezi největší favority však díky statistikám patří stále Jimmie Johnson. Z aktivních jezdců drží prvenství v počtu vítězství a i dojezdů v první 5 či 10. Carl Edwards, který se po mnoha dlouhých měsících bez vítězství vrátil na výslunní díky prvenství v Arizoně, se do Kalifornie může těšit také. Průměrný dojezd 8.7 zní více než skvěle a Edwardse tak řadí na druhé místo za pětinásobného mistra.
Naopak dlouhý závod nejspíše čeká Brada Keselowskiho. I když vstupuje do tohoto víkendu jakožto leader průběžného pořadí, jeho pozice se záhy může otřast v základech. Ve Fontáně se Brad ještě nikdy neprobojoval do první desítky - následující dva závody na tratích v Martinsvillu a Texasu nevypadají z hlediska úspěchu o moc lépe. Kalifornie může nasadit týmu s číslem dvě menší ránu, která se může a nemusí o něco zvětšit i díky neomylnosti týmů Hendrick Motorsport a Joe Gibbs Racing běhěm následujícího víkendu na nejstarší trati seriálu.
Loňský závod na 400mil.