Kolos, který se snaží ovládnout NASCAR.

Závod NASCAR byl poprvé odmávnut v roce 1949 a od té doby se po tratích v rámci nejznámější zámořské série prohánělo celkem šestnáct společností, které se zabývají výrobou motorů. Letošní rok je poctěn třemi z nich: Ford, Toyota a Chevrolet.

Firma Ford Motor Company začala psát svoji historii 16.června 1903. Jejím zakladatelem nebyl nikdo jiný než Henry Ford, který se sám aktivně zúčastňoval automobilových závodů. Ve skutečnosti ten závod byl jen jeden a hned vítězný. 10 října 1901 se Henry Ford ukázal na startu v městečku Grosse Point ve státě Michigan. Toho dne jeho úspěchu přihlíželo přes 8000 diváků. Ford publicitu využil tak jak uměl a odstartoval jeden z nejlépe zvladnutých podnikatelských záměrů dvacátého století.

Od zmíněné sezóny 1949 Ford Motor Company získal v rámci NASCAR Sprint Cup celkem 15 titulů - naposledy v roce 2000, kdy se paradoxně mistrem stal Tony Stewart - v té době sedlající vozy Pontiac.


Značka Ford se v sérii NASCAR poprvé ukázala až v polovině padesátých let. Šlo o tovární tým v čele s Petem DePaolem, vítězem slavné Indy 500 v roce 1925. Za volant usedali tehdejší hvězdy jako Fireball Roberts, Junior Johnson či Curtis Turner. Ačkoliv první závod s Fordem vyhrál Jimmy Florian už v roce 1950, prvenství které získal na trati v North Wilkesboro Buck Baker v roce 1955 se považuje za to první, které odstartovalo úspěchy motorů Ford v nejvyšší lize NASCAR.

Shodou okolností, závod ve kterém se jako první cílem prohnal již zmíněný Jimmy Florian, byl i prvním závodem NASCAR, který se pořádal na trati s asfaltovým povrchem. Na první titul si pánové v Detroitu museli počkat pouhé dva roky a to na konci sezóny 1957.


První titul i v rámci bodování jezdců přišel až v roce 1965, kdy se na vrcholu definitivně usadil Ned Jarrett (otec Dale Jarretta, šampión sezóny 1999). Tovární Fordy si na své přišly i v následujících letech hlavně díky umu Davida Pearsona (1968,1969).

Letošní sezóna se může pochlubit vozy tzv. šesté generace. Jde o vozy, které se mimojiné snaží opět přiblížit ke svým civilním příbuzným. Ford vsadil na model Fusion. Mezi předchůdci můžeme najít např. Ford Taurus nebo Ford Thunderbird, model který kraloval v osmdesátých letech hlavně na tratích jako Talladega či Daytona.

Mezi týmy, které využívají motory Ford patří např. Roush Fenway Racing, Penske Racing, legendární Wood Brothers či Richard Petty Motorsport (navzdory tomu, že Richard Petty se s Fordem proháněl pouze během jedné sezóny, která by se dala nazvat jako výkonostní propad).

Ford do letošního roku vstupoval jako vítěz dvou předchozích ročníků závodu Daytona 500. Floridská klasika letos Fordu nevyšla, ovšem chuť se začala spravovat hned další víkend v Arizoně, kde se jako první cílem prohnal Carl Edwards.

Závod v Martinsvillu pro motory Ford nevypadá moc nadějne, alespoň tak zní statistiky. Naposledy zde s modrým oválem na mřížce před chladičem vyhrál zuřivec Kurt Busch v roce 2002. Ale jak už bylo mnohokrát napsáno, krátké tratě dávají šanci zviditělnit se i jiným způsobem. Joey Logano, který patří do týmu Ford, už během tréninku předvedl jak se mačkají plechy, když mu zadní část vozu počechral Jimmie Johnson.


Johnson byl během kvalifikace nejrychlejší. V prvních kolech ho jistě potrápí Marcos Ambrose, s Fordem si totiž vykroužil druhé místo.

Poslední závod na trati Martinsville Speedway, který vyhrál Kurt Busch s Fordem.