První noční závod série NASCAR Sprint cup

Závod NRA 500 na jeden a půl mílovém okruhu Texas Motor Speedway byl naplánován na tři sta třicet čtyři kol. Závod na pět set jedna mil se odjel v sobotu třináctého dubna jako první závod pod umělým osvětlením.

Kvalifikace rozdělila pro start závodu následné pořadí, do první řady se vedle sebe postavili Kyle a Kurt Buschovi. Kyle Busch ukořistil svým časem 27,509 sekund pole position, pro něj již po dvanácté v kariéře (v rámci série Sprint Cup). Z druhé řady startovali překvapivě Aric Almirola a Marcos Ambrose. První pětku uzavřel Martin Truex Jr. a abychom nezapomněli, Carl Edwards, aktivní jezdec s nejvyšším počtem vítězství startoval z devátého místa.

Před začátkem závodu nastalo několik přesunů na chvost jezdeckého pole. Týkalo se to například Joeye Logana, který měl do začátku samotného závodu problém projít technickou kontrolou a nakonec tak tento Ford Penske startoval ze čtyřicátého druhého místa. Podobnou situaci prožil i Kevin Harvick, který se přesunul na konec jezdeckého pole kvůli výměně motoru.

Jistý smolař na Texas Motor Speedway, Greg Biffle, který sice má z TMS již dvě vítězství, ale na druhou stranu čtyři statusy DNF, startoval až z třicátého pátého místa.

Ve voze číslo jedenáct, do kterého opět neusedl zraněný Denny Hamlin, tentokrát zavítal Brian Vickers. Ten si v kvalifikaci vydobyl patnácté startovací místo. Mark Martin se přesunul zpět do své pět a padesátky.

Ihned po odstartování závodu se do čela závodu dostal Kyle Busch. Po třinácti kolech si titul „biggest mover“ připsal zmiňovaný Kevin Harvick, který se dokázal posunout kupředu o sedmnáct míst, o několik desítek kol dál už to bylo míst třicet.

První mávání žlutou vlajkou se konalo v kole třicet devět kvůli nepořádku na trati. Dvě kola po restartu zavlála žlutá vlajka po druhé. Tentokráte díky Rickymu Stenhouse Jr., tomu se jeho vůz roztančil na rovince a Ricky jej nedokázal ukočírovat. Možná proto, že měl problémy s pneumatikou. Při snaze vše zachránit stihl Stenhouse ještě narazit do vozu s číslem padesát jedna. Následně se odmrštil k horní lemující zdi a předvedl ukázkovou jízdu vzad.



Po tomto incidentu se sedmnáctka odebrala rovnou do garáže. Do vedení se dostal s padesát šestkou Martin Truex Jr., následován Kylem Buschem a na třetím místě se držel Jimmie Johnson.

Následoval další restart, zelená fáze vydržela až do kola osmdesát dva, kdy byla opět vyhlášena žlutá fáze pro vyteklý olej na trati. To už se do vedení závodu opět vrátil Kyle Busch. V této žluté fázi měl prsty Ricky Stenhouse Jr., který se akorát vrátil z garáže.

Následující události na pit lane byly vtipně okomentovány jako „hot in Texas“. Matt Kenseth totiž při odjezdu z pit lane, zapálil vyteklý benzín na svém Pit Place a následně tak podpálil svému mechanikovi nohu. Vše naštěstí bylo rychle uhašeno a nikdo nebyl zraněn. (Ve videu 00:23.)



Po restartu se toho na čele závodu příliš nezměnilo. Ve vedení se stále držela zelenobílá osmnáctka, za ní byl Martin Truex Jr. a na třetím místě kroužil pyroman večera Kenseth. Na Texas se pomalu snášela tma a do předu se začali dostávat jezdci jako například Jeff Gordon nebo Dale Earnhardt Jr. I posledníčci Kevin Harvick a Greg Biffle se přihnali do první desítky.

Ve sto dvacátém osmém kole došlo i na zastávky na Pit Lane pod zelenou vlajkou. Ne příliš ukázkově zastavil na výměnu kol Tony Stewart. I přes jeho zcela netypické zastavení, téměř kolmo k zídce za kterou mechanici stojí, nic nebránilo tomu, aby mohla proběhnout výměna kol. Mechanici to možná měli trochu těžší, ale dle dozoru na Pit Lane bylo vše v pořádku. Stewart totiž nepřekračoval žádné čáry vyznačující prostor, na kterém musí zastavit.

Mávání žlutou vlajkou se konalo do konce závodu ještě čtyřikrát. Celkem tedy sedm žlutých fází, které trvaly dohromady třicet šest kol.

Kyle Busch se stále držel ve vedení, jeho bratr se ale ve sto sedmdesátém osmém kole odebral do garáže. Brian Vickers, který kroužil ve světle fialovém vozu se sponzorem FedEx místo Dennyho Hamlina, se držel sto patnáct kol do cíle na patnáctém místě. K radosti přihlížejícího Hamlina stále postupoval kupředu.

Kyla Busche vystřídal Truex Jr., a na třetím místě kroužil Jeff Gordon, čtvrtý se držel Matt Kenseth a první pětku sto kol před cílem uzavíral Aric Almirola. První trojka se neměnila. Téměř třicet kol před cílem ale svou pozici opustil Jeff Gordon a odporoučel se rovnou do garáže. Závod nakonec nedokončil.

Patnáct vozů se drželo ve stejném kole jako vedoucí jezdec, kterým stále byl Truex Jr.. Po restartu, kdy do cíle zbývalo pouhých patnáct kol se vedení opět ujal Kyle Busch. Druhý kroužil vůz s číslem padesát šest a na třetím místě se objevil do té doby téměř neviditelný Carl Edwards. Na čtvrtém místě kroužil Greg Biffle a první pětku uzavíral Joey Logano. Busch si udělal na druhého Truexe Jr. dostatečný časový náskok a dojel si tak pro první místo. Pro Kyla Busche to znamenalo výjmečnou situaci, že závod vyhrál z pole postition a to s přehledem. Ve vedení strávil sto sedmdesát jedna kol, druhý Truex Jr. odkroužil v čele kol sto čtyřicet dva. Kurt Busch nakonec dojel až třicátý sedmý, ke slávě svého bratra tedy příliš nepřispěl, přesto závod rozhodně patří jménu Busch.




Konečné pořadí jezdců v NRA 500 naleznete zde:

http://www.nascar.com/en_us/sprint-cup-series/standings/results/2013/nra-500.html