Jméno prý získala podle benzínu, na který jezdilo auto jejího otce. Ethel závodila již roku 1949 a to dvakrát. V jednom ze závodů dokonce soutěžila proti svým bratrům (Tim, Fonty a Bob Flockovi), kteří byli považování za průkopníky závodění v NASCAR. Stalo se tak poprvé a zatím naposledy, kdy v závodě NASCAR jeli čtyři sourozenci. Závod v Daytoně proti bratrům pro ni dopadl velice dobře. Dva bratry dokázala porazit a celkově zakončila závod na jedenáctém místě.

Další závodnicí v pořadí je Louise Smith (*31. 7. 1916, Georgia +4. 3. 2006, titulní obrázek). Její kariéra započala stejného roku jako u předchozích dam, a sice s vozem číslo 94. K závodění jí přitom dohnala událost, kdy se šla podívat do Daytony a nesnesla prý pohled na to, jak se závodí. Tak vzala zcela nový rodinný Ford a postavila se s ním na start. Louise se zúčastnila dvou závodů v zahajovací sezóně, druhého a čtvrtého a vedlo se jí velmi dobře. Sečteno podtrženo, to máme hned tři ženy v zahajovací a historicky první sezóně NASCAR.

Čtvrtá řidička závoďáků NASCAR je Ann Chester. Ta závodila v druhé sezóně roku 1950 s Plymouthem. Svou kariéru odstartovala šestým závodem v závodním kalendáři. Toho června se závod konal na Vernonském výstavišti. Druhého závodu se Ann zúčastnila v srpnu téhož roku a to na Hamburk Speedway.

Rok 1950 přinesl i další ženské jméno na startovním roštu. Za Packard v šestnáctém závodě sezóny usedla jistá Ann Bunselmeyer (*NY) a skončila na slušném osmnáctém místě.

Další žena (o které se ví) se v NASCAR objevila roku 1954, šestou ženou v historii se stala s jedním jediným startem Marian Ragan.

O rok později (pravděpodobně) se objevila Goldie Parsons. Ta si roku 1955 odjela svůj první závod a o deset let později závod druhý. S vozem číslo 89 skončila v druhém závodě na čtrnáctém místě a odnesla si výhru 100 dolarů.

Další v řadě je FiFi Scott se dvěma starty roku 1955. Debut měla v třináctém závodě sezóny na Arizona State Fairgrounds a druhý závod jí čekal v Martinsville, kde dojela třináctá.

Velkou hvězdou mezi ženami závodnicemi je zajisté Janet Guthrie (*7. 3. 1938, Iowa City, Iowa). 

Janet získala titul v leteckém inženýrství na Univerzitě v Michiganu, k řízení závodních aut tak potom už měla docela blízko. Závodit začala roku 1963 na okruhu SCCA a to v Jaguaru XK140. Jezdila i v sérii IndyCar, kde odjela celkem jedenáct závodů. Mimo jiné i Indianapolis 500 roku 1978, kde dojela devátá. V dnešní sérii Sprint Cup strávila celkem čtyři roky. První závod jela v roce 1976, byl to závod World 600 v Charlottě. Posledního závodu se účastnila roku 1980 (Coca Cola 500 v Poconu). Guthrie byla první ženou, která kroužila na superspeedway a byla i první ženou slavného závodu Daytona 500 (roku 1977), tam dojela na skvostném dvanáctém místě a do Daytony se vrátila ještě na jeden závod. Nejlépe dojela na šestém místě roku 1977 v Bristolu. Na svém kontě má celkem třicet tři odjetých závodů a z toho pět dojezdů v TOP 10. Její kariéru ale doprovázely četné problémy a smůla. Asi za nejvíce divoký závod v její kariéře se dá považovat Talladega v srpnu roku 1977. V prvním kole se totiž Janet dostala do problémů a její hnací zařízení prolétlo čelním sklem. Dnes pětasedmdesátiletá babička Janet byla dvakrát oceněna. Poprvé roku 1980, kdy byla uvedena do mezinárodní síně slávy ženského sportu a poté byla roku 2006 uvedena do mezinárodní síně slávy samotného motorsportu. Respektovali ji i četní jezdci, mezi nimi například Cale Yarborough, Bobby Unser nebo Mario Andretti. Ti všichni věřili, že Janet má na vítězství. Pokud byste se o Janet Guthrie chtěli dozvědět další informace tak si můžete zakoupit její autobiografii s názvem Janet Guthrie: Život na plný plyn.

Za zmínku stojí i Robin McCall, dvanáctá řidička historie NASCAR, která má na svém kontě dva starty z roku 1982. Oba dva přitom na Michigan International Speedway. Ze závodů si odnesla umístění na dvacátém devátém a třicátém třetím místě.

Roku 1986 se na scéně objevuje žena jménem Patty Moise (*29. 12. 1960, Florida). Závodit začala již v šestnácti letech v sérii IMSA. Do historie zapsala především proto, že se stala první ženou, která vedla závod tehdejší série Busch. Během tří sezón Winston Cupu absolvovala celkem pět startů. První závod jí čekal na Watkins Glen kde dojela na třicátém třetím místě. Nejlepšího dojezdu se dočkala roku 1988 v závodu FireCracker Pepsi 400. Tam si dojela pro dvacáté šesté místo. Závodní vůz opustila nadobro roku 1995. Jako první žena založila svůj vlastní tým #37 Red Roof Inns Buick. V roce 1990 tým koupil Mike Laughlin a osm let poté jej odkoupil Michael Waltrip Racing.

V zápětí, roku 1989, zazářilo jméno Shawna Robinson. Jakoby ženy z Iowy měly pro NASCAR zvláštní vášeň, protože se Shawna (*30. 11. 1964), stejně jako Janet Guthrie narodila právě ve zmíněné Iowě, ale ve městě Des Moines. Závodit začala roku 1984 v sérii Truck Gatr. V roce 1988 a 1989 získala ocenění NASCAR Goody´s Dash Series Most Popular Driver. Poté se přesunula do Nationwide (Busch), kde řádila od roku 1991 až do roku 2005. Celkem se v rámci Nationwide zúčastnila jednašedesáti závodů. Jednou se jí podařilo dojet v TOP 10 a odnesla si jako první žena v historii NASCAR Pole Position (v roce 1988). Mimo jiné toho roku byla zvolena i Rookie of the year. Série Camping World ji příliš nezaujala a tak ji Shawna počastovala svou přítomností pouze třikrát. V roce 1999 se vrátila k závodění v ARCA a to potom, co byla již dvojnásobnou matkou. Shawna si v dnešním Sprint Cupu odjela celkem osm závodů, to v letech 2000-2001. Debut pro ni byl závod Kmart 400 na Michigan International Speedway. Stala se také první ženou, která kdy vedla závod v rámci této série.

Zajímavá je určitě závodnice Terri O´Connell(*7. 7. 1964, Mississippi).