Ontario Motor Speedway

Série NASCAR má mnohaletou tradici a jak už to tak chodívá, některé události, jezdci, týmy či tratě se definitvně vytratili z podvědomí fanoušků i organizátorů jednotlivých závodů. Seznam by mohl být dlouhý a i když se v našich zeměpisných končinách začalo o sérii NASCAR psát a povídat relativně nedávno, pohled do historie neuškodí nikdy - naopak by měl být jistou povinností každého ať už jde o fanouška motorsportu či ředitele zeměkoule.

Ontario Motor Speedway je jedna z těch tratí, která navzdory megalomanství svých investorů, byla postupně zahalena závojem minulosti. O co hůře, trať stejných parametrů jako přeslavná Indianapolis Motor Speedway byla v roce 1980 srovnána ze zemí.

Vše začalo v polovině šedesátých let, kdy se poprvé objevil nápad s výstavbou okruhu, který hned od počátku získal přezdívku “The Indianapolis of the West”. O vývoj projektu se zajímalo hned několik větších společností, které byly zlákány vidinou úspěchu v kalifornské poušti. Úskalí se objevovala hned od začátku. Velice záhy totiž vyšlo najevo, že pozemek, který byl původně vytýčen pro výstavbu závodiště, patřil více jak 150 různým vlastníkům. Většinou údajně šlo o tzv. “hollywoodské hvězdy”, které si takto ulevovaly od všudypřítomných daní.

První pokusy o úspěch selhaly. Poté co se do “případu” opřel jistý David Lockton (spoluzakladatel novin Sports Headliners), přišel i vliv ze stran Tonyho Hulmena, tedy Indianapolis Motor Speedway. Tehdejší organizátor formulových závodů v USA (USAC) přislíbil hned pětisetmílový závod.





Slovo dalo slovo a v roce 1970 byl s velkou slávou otevřen ovál Ontario Motor Speedway. Měřil přesně 2,5 míle, ve čtyřech zatáčkách (po vzoru Indianapolis) byl náklon tratě pod úhlem 9stupňů. Stavba byla považována některými za umělecké dílo - ať už je tohle tvrzení přehnané či nikoliv, OMS odstartovala boom tratí zvaných “superspeedway”. Ve stějné době - konec šedesátých, začátek sedmdesátých let - jsme mohli spatřit vznik tratí v Talladeze, Poconu, Michiganu či dnes už již nepoužívaný ovál Texas World Speedway.
Kromě oválu se diváci mohli těšit i na závod na klasické trati, která byla upletena uvnitř oválu. V následujících letech si na své přišli fanoušci NASCAR, dragsterů NHRA a samozřejmě formuloví nadšenci - USAC/ ChampCar. V roce 1971 se zde ukázali i jezdci F1/SCCA ve vozech Formula 1 a Formula A, později známé jako Formula 5000.

V letech 1971 až 1980 se nejvyšší soutěž NASCAR (tehdy Winston Cup) ukázala kousek od Los Angeles v devíti případech. První závod byl s velkou slávou naplánován na 28.února roku 1971. Tehdy šlo o pátý start sezóny (z celkových 48 naplánovaných). Na první pětistovku se přijelo podívat necelých 80’000 diváků, z Ontario se hned po Daytoně rázem stal druhý největší podnik roku. Mezi startujícími nechyběla tehdejší velká jména - Benny Parsons, Bobby Isaac, Lee Roy Yarbrough, Bobby Allison, Richard Petty či nakonec vítězný A.J.Foyt.





Startujících bylo celkem 51 a velký zájem jak ze stran týmů, tak i médií a fanoušků byl podpořen i tím, že se jednalo o jubilejní závod NASCAR s pořadovým číslem 1000. I díky pěti žlutým fázím se jezdci po trati hledali celé 3 hodiny a 43 minut. Pro Foyta, tedy legendu legend formulového závodění, to byl čtvrtý vyhraný závod v rámci série NASCAR. Průjezd prvním místem si v Ontáriu nacvičil ještě jednou hned další sezónu, což bylo zároveň poslední vítězství pro tohoto texaského vzteklouna.

Vznik nového závodiště a velký úspěch znamenal předzvěst úspěchů i v dalších letech. Opak byl ovšem pravdou. První finanční úspěch v roce 1971 se o rok později pomalu vtěloval do scénáře neúspěšného podnikání. Ačkoliv před druhým závodem zafungovala reklamní kampaň, která nabádala diváky ke koupi lístku dříve a levněji, Ontario Motor Speedway se s čísly v následujích měsících přibližovalo do červených kolonek. Na další závod přišlo pouze 30’000 diváků - propad byl tedy znatelný.

Pořadatelé a série NASCAR chtěla následně vsadit na jistotu a celý tento velký kolotoč přesunout na termín tzv. Labor Day (svátek práce). Tento termín tradičně patřil závodišti Darlington Raceway, kromě toho ve stejné době se na trati v OMS proháněli jezdci USAC. Termín byl nakonec přesunut na konec sezóny, tedy druhá polovina listopadu. Úspěch v podobě velkého zájmu široké veřejnosti však nikdy nepřišel.





Závodiště Ontario Motor Speedway v následujích letech bojovalo o přežití. Navzdory pravidelným návštěvám sérií USAC a NASCAR se OMS dočkalo svého definitivního konce v sezóně 1980. Závodiště bylo za necelé 3 milióny dolarů srovnáno se zemí. V dnešních dnech se na ploše někdejšího závodiště rozprostírá obytná zástavba a jedno velké travnaté hřiště. Závodění se do cca 160’000 městěčka Ontario nikdy nevrátilo.

Bohužel v Kalifornii se závodění (alespoň co se sérii NASCAR týče) nikdy moc nedařilo. Další velikán mezi tratěmi - Riverside International Raceway - se může pochlubit téměř na chlup stejným scénářem jako OMS. Své už ví i majitelé Auto Club Speedway, neboli Fontana Speedway. Nezbývá než držet palce - Infineon Raceway kousek od Sonomy zatím sbírá úspěchy, stejně tak velice oblíbená trať Luguna Seca, na kterou letos zavítá jak American LeMans Series tak i GrandAm jezdící pod hlavičkou NASCAR.