Hickory Motor Speedway

Hickory Motor Speedway se řadí mezi okruhy, které hostily nejvyšší soutěž NASCAR. Ačkoliv se okruh může pochlubit celkovou délkou tratě pouhých 0.363 míle, její důlěžitost v historii NASCAR je nepopíratelná. Hickory Motor Speedway je trať, která je rovněž známá pod názvem “The Birth Place of Legends”

Poslední závod zde byl odmávnut v roce 1998 pod hlavičkou NASCAR Busch Series (dněšní Nationwide Series) a ačkoliv se od té doby na trati sousedící se zdejším místem posledního odpočinku závodí dál, právě 11.duben 1998 byl tím posledním termínem, který se považuje jako počátek zašlé slávy Hickory Motor Speedway.

Od roku 1953 bylo v Hickory odjeto celkem 35 závodů. Jejich délka byla vždy kolem 100 mil, z dnešního pohledu tedy nicotná záležitost. V padesátých a šedesátých letech se však závodilo takřka každý den. I když se v Darlingtonu jelo na 500 mil již v roce 1950, závodní kalendář byl z drtivé většiny složen právě z těchto krátkých závodů na tehdy ještě prašných oválech.

123045

Příběh v Hickory nebyl jiný. Závodiště bylo tradičně situováno ve státě North Carolina, jezdci to tedy měli takříkajíc přes pole. Hned první sezóna hostila dva závody, což se stalo pravidlem až do roku 1971. Mezi nejznámější vítěze se řadí bezesporu budoucí šampióni - Joe Weatherly, Ned Jarrett, David Pearson, Lee Petty či Bobby Isaac.

Trať v Hickory vznikla a zapojila se do kolotoče NASCAR v době, kdy se na hlavní bráně platilo pět dolarů a pro téměř všechny příchozí se spíše jednalo o oddych od jednostrané každodenní rutiny. První závod vyhrál Tim Flock s vozem Hudson, který patřil Tedu Chesterovi. Flock, který byl už tenkrát legendou, se toho roku podíval na “Victory-Lane” poprvé. Zároveň šlo o jeho velký návrat za volant závodního vozu a to po dlouhém léčení ze zranění - během jednoho z předchozích závodů si Flock dal šlofíka uvnitř oválu. Ačkoliv to bude znít neuvěřitelně, jeden z diváků Flockovi přejel hlavu.

Vítězství bylo vyjímečné i tím, že si Tim Flock sebou do auta vzal svojí oblíbenou opičku (čtěte živou opici) jménem Jocko Flocko. Pravděpodobně tak šlo o jediné vítězství v historii NASCAR se spolujezdcem.

Tim Flock společně s ostatními toho krásného odpoledne předvedl divákům skvělou závodní show, promotér se tak smál na všechny strany a neváhal zajistit další termíny. A udělal dobře. Další velká a nezapomenutelná hvězda historie NASCAR, Junior Johnson, který zde debutoval o rok později, byl velice vděčným jezdcem. Měl neúprosný jezdecký postoj, tedy vyhrát anebo nic. I podle toho pak zní jeho výsledky v Hickory. Z dvaceti startů proměnil 7 ve vítězství, další 4 na dojezd v první pětce a zbytek se pak řadil do kolonky DNF, tedy Did Not Finish neboli “nedojel”.

123049

Po vzoru svého otce se i Richard Petty za nedlouho po začátku své kariéry přesvědčil o tom, jakou chuť má vítězství. Na krátké trati v Hickory se však tento dnes sedminásobný šampión nebývale trápil. Petty, který chtěl napodobit dvě vítězství svého otce, na Hickory Motor Speedway marně vzpomínal na úspěchy na ostatních tratích. Jeho snažení se doneslo ovoce až v roce 1965, tedy v jedenáctém závodě na trati v Hickory. Toho dne Richard pravděpodobně našel recept jak na starou trať a od té doby přidal ještě další čtyři vítězství.

Poslední závod NASCAR Grand National (dnes Sprint Cup) byl v Hickory odjet 28.srpna 1971. Šlo o sezónu, která již nesla hlavičku Winston Cup, tedy nově příchozího generální sponzora nejvyšší soutěže NASCAR. S novým “šéfem” přišly i jisté změny - mezi ty nejzásadnější "škrty" se řadilo i eliminování tratí, na kterých se jel závod kratší jak 250 mil. Hickory Motor Speedway tedy nebyla jedinou tratí, kde toho roku zazněly motory v rámci v kalendáře Winston Cup naposledy. V momentě kdyby se pořadatelé pokusili o závod delší jak 250 mil, pro jezdce by to znamenalo zdolat více jak 600 kol, což zní víceméně jako nadpozemský výkon.

Závodění v Hickory pokračovalo i nadále. Jedzci druhé soutěže NASCAR, tedy Sportsman Division (po roce 1982 Busch Series, dnes Nationwide Series), si dávali na západě Severní Karolíny dostaveníčko pravidelně až do roku 1998. Tehdy se jelo v rámci Busch Series naposledy - stejně jako v roce 1971, i nyní byla trať v Hickory postupně vytlačena rozmachem asociace NASCAR. Na HMS mohli boxy uvítat jen něco kolem 30 týmů, krátká trať tedy nevyhovovala pravidlu minimálně 43 jezdců v závodě. K nelibosti vedení NASCAR byla i vlastní lokalita okruhu - záležitost, která nakonec pohřbila i známou trať Rockingham Speedway.

V dnešních dobách Hickory Motor Speedway navštěvuje pravidelně série X-1R Pro Cup Series, potomek úspěšné série USAR Hooters Pro Cup. Poslední závod pod hlavičkou NASCAR zde byl odjet v roce 2011, konkrétně NASCAR Whelen Southern Modified Tour.

Je jasné, že Hickory Motor Speedway se díky své velikosti v závodním kalendáři Sprint Cupu nikdy neukáže. Fanoušci v Kansasu či Kentucky určitě neprominou, ale právě tyto dvě tratě by mohli nahradit Hickory v propadlišti dějin. HMS by tak znamenal návrat ke kořenům, návrat na krátké tratě, návrat k původní filozofii NASCAR.

Závod NASCAR Nationwide Series na trati Hickory Motor Speedway (1996)