Jeden z nejočekávanějších závodů série NASCAR Sprint Cup dal divákům to, po čem prahnou.

Už předchozího dne nás na nadcházející masakr připravila série Nationwide. V ní se totiž, mimo jiné, odehrála skvělá bitva před cílem a došlo i na kolizi v poslední zatáčce. Pod šachovnicovou vlajkou se vozy prohnaly trojřad a nastala i nepatrná chvíle nejistoty, kdo vlastně vyhrál. Nakonec se radoval Regan Smith s vozem číslo sedm.



Samotná kvalifikace na závod Aaron´s 499 se kvůli počasí nemohla odjet a tak byla startovní listina sepsána podle dojezdu během tréninku. Déšť nadělil Pole Position Carlu Edwardsovi, který byl v tréninku nejrychlejší. Vedle něj se na startu postavil Martin Truex Jr. Všichni ale víme, že pořadí na startu nehraje na superspeedway tratích vůbec žádnou roli. Vzhledem k tomu, že se na oválu krouží rychlostí přes tři sta kilometrů v hodině a ještě k tomu trojřad, pořadí jezdců se mění neustále a často nejen o jedno nebo dvě místa. Důkazem může být právě Pole Sitter Carl Edwards, který už ve třetím kole spadl na třinácté místo a ve dvacátém kole kroužil dokonce třicátý pátý. Do vedení závodu se dostal Matt Kenseth, druhý kroužil Jimmie Johnson a třetí Kasey Kahne.

Po malém konfliktu mezi vozy 88 a 93 v první zatáčce, po které musel Earnhardt Jr. zajet na Pit Lane kvůli poničené karoserii, jsme se dočkali první žluté vlajky. Ta byla vyvěšena poté, co se z vozu Trevora Bayna stala dýmovnice. Vše pravděpodobně způsobila převodovka. Kouř, který se linul zpod vozu, byl tak silný, že byla žlutá fáze přece jenom vyhlášena. Dvacet jednička byla odtlačena do garáže a Bayne tak skončil v závodě s odjetými dvaceti dvěma koly.

Následující zastávky využil především Denny Hamlin, který se konečně vrátil za volant, i když jenom na pár kol, která mu doktor po dlouhém smlouvání přece jenom dovolil odjet. Denny Hamlin po dvacítce odkroužených kol vůz opustil speciálně upravenou střechou a do vozu usedl Brian Vickers.



Denny byl rád, že se mohl vrátit zase do vozu a sám to i několikrát zopakoval ve studiu, kam byl přizván na komentování zbytku závodu.

Po restartu v dvacátém devátém kole se ve vedení udržel Matt Kenseth, za ním kroužil Jimmie Johnson a třetí se držel Jeff Burton.

Čtyřicáté třetí kolo přineslo druhé mávání žlutou vlajkou a především očekávanou The Big One, do které se zapletlo šestnáct vozů (18, 56, 5, 29, 11, 1, 16, 9, 31, 30, 78, 83, 13, 95, 14, 24). Vše začali pánové Kahne a Bush (Kyle), další se jim ve vysoké rychlosti prostě už nemohli vyhnout. Pochvalu ale získala Danica Patrick, která se kolizí bravurně propletla a projela jí bez škrábance.



I po druhém restartu se nezměnil leader závodu a tak si Matt Kenseth vesele kroužil na prvním místě dál a Johnson se mu lepil na paty, co mu síly stačily. Několik vozů se zdržovalo v garážích, kde se je mechanici snažili dát do stavu, v kterém by se mohly vrátit na trať.

Závod pokračoval a ve vedení se vyměnili jezdci Newman, Kurt Busch a již zmíněný Kenseth. V osmdesátém osmém kole jsme byli svědky zahájení zastávek v boxech pod zelenou vlajkou. Leaderem se tak na kratičkou chvíli stal Brad Keselowski nebo Jeff Gordon, po ukončení těchto zastávek se na čelo závodu opět vrátil dominující Matt Kenseth. Brian Vickers zastupující Hamlina se tou dobou pohyboval kdesi vzadu jezdeckého pole se ztrátou čtyřiceti tří kol.

Ve stodvacátém čtvrtém kole se opět mávalo žlutou vlajkou. Černé mraky, které se neustále honily kolem okruhu v Talladeze, o sobě daly vědět a obdarovaly tento D-oval notnou dávkou čerstvého deště. Ze žluté vlajky se tedy na dlouhé hodiny (3:36:06) stala vlajka červená. Auta dostala své pláštěnky a vyrovnala se na Pit uličce. Prvenství si při tom jen tak tak udržel Carl Edwards, který těsně před tím, než byla žlutá vlajka vyvěšena, sváděl boj o vedení s Rookiem Rickym Stenhouse Jr., podle záznamů ale bylo vidět, že ve chvíli, kdy začala svítit žlutá světla, byl Edwards o půl kapoty před Stenhousem. Déšť jakoby fandil Edwardsovi, nejen že díky němu získal Pole Position, dokonce teď mohl vyhrát závod, kdyby byl předčasně ukončen. Pro Edwardse by to bylo vůbec jeho první vítězství v Talladeze.

To se ale nestalo a tak jsme se po dlouhém čekání, sledování vysoušečů NASCAR Air Titan s novou technologií, vrátili k zelené vlajce, které předcházely Pit stopy. Juan Pablo Montoya měl trochu problémy se znovu rozjet, ale jeho mechanici ho nakonec přece jenom dostali zpět do závodu. Jeff Gordon a Marcos Ambrose se zdrželi na Pit Lane, aby jim mechanici trochu více upravili jejich auta.

Vozy 47, 38 s 51 se rozhodly nevyužít možnost zastavit na Pit Lane. Po restartu a několika odjetých kolech se do čela závodu vrátil jak jinak než Matt Kenseth. Druhý kroužil Pole Sitter Carl Edwards a třetí Jimmie Johnson. Zelené kroužení bylo obohaceno zastávkami v boxech a přerušeno máváním žlutou vlajkou poté, co se McDowell vydal vstříc horní lemující zdi. Po restartu zbývalo do cíle pouhých deset kol a nervozita, která panovala nad oválem, by se dala krájet. Do vedení závodu se dostal Johnson, následován Kensethem a Kurtem Buschem. Na trati se odehrávalo přímo drama, které vyústilo v druhou The Big One. Nešťastníkem byl Ricky Stenhouse Jr., který se snažil dostat do přednějších linií nad vozem číslo 36, který řídil J.J. Yeley. Stenhousovi se manévr nepovedl a Yeley ho pravděpodobně nechtěně přimáčkl na horní lemující zeď, od které se odrazil zpět a vlna šťouchanců se donesla až ke Kurtu Buschovi, jehož auto se nejdříve kutálelo, vzneslo a potom skončilo na nebohém Newmanovi.



Do kolize se zapletlo celkem dvanáct vozů (15, 24, 1, 78, 9, 39, 36, 10, 47, 30, 17, 55). Kurt Busch nám svým leteckým kouskem tak trochu připomněl Carla Edwardse, který se podobně (a o něco hůře) proletěl na jaře roku 2009.



Scénář druhé The Big One byl stejný, jako u té první. Spousta vraků a polo vraků se odebrala za pomoci odtahových vozů nebo i po svých rovnou do garáží. Ty ostatní, kteří se dokázali vyhnout, se mohli těšit na Green-white-checktered restart, čili tři vlajky. Zelená pro restart, bílá pro poslední kolo a šachovnicová pro vítěze.

Po restartu se na dráze začala dít naprosto úžasná bitva. Carl Edwards a Matt Kenseth se prali o vedení jako diví za asistence Jimmiho Johnsona nebo dokonce Arica Almiroly. Almirola si přitom poslední tři závody vede velmi dobře, pokaždé dojel v TOP 10, takže rozhodně - klobouk dolů. Trojřad vozů a vláčky se předjížděly do poslední chvíle, pro bílou vlajku si nakonec dojel Carl Edwards, ale šachovnicovou získal David Ragan. Pro tohoto jezdce s číslem 34 je to druhé vítězství ve Sprint Cupu. Druhý dojel David Gilliland a třetí Carl Edwards. Matt Kenseth nakonec skončil osmý.



Výsledky závodu

Pořadí v šampionátu, první desítka vypadá následovně: 1. Jimmie Johnson, 2. Carl Edwards, 3. Dale Earnhardt Jr., 4. Clint Bowyer, 5. Brad Keselowski , 6. Kasey Kahne, 7. Aric Almirola, 8. Paul Menard, 9. Kyle Busch a 10. Greg Biffle.


Další závod Bojangles' Southern 500 na Darlington Raceway se pojede v sobotu 11. května.