Pozvánka na další kroužení závoďáků NASCAR.

Vysloužilý závodník Harold Brasington, který se velmi dobře znal s Billem Francem Sr., a sledoval jeho činnost v NASCAR se po návštěvě závodu Indianapolis 500 rozhodl, že i on chce vybudovat svou vlastní superspeedway. Závodiště Indianapolis Motor Speedway jej hodně inspirovalo a především ho lákaly zisky, které by mohl obdržet z návštěvnosti. Netrvalo dlouho a Brasington koupil sedmdesát akrů pozemků od farmáře Shermana Ramseyho a roku 1949 začala výstavba dráhy na arašídových a bavlněných polích. Jeden konec oválu musel být vystavěn užší, protože Ramsey měl na této západní straně chovný rybník se střevlemi (malé rybky) a odmítl střevle přesunout, nebo rybník nechat zrušit. A tak vznikl pojem „ovál vejčitého tvaru“, vše proto, aby střevle nebyly rušeny. Druhá strana oválu byla postavena podle plánů. Výstavba trvala rok, v létě roku 1950 už Brasington s Francem Sr. domlouvali první závod.

Historicky první Southern 500 se odjel 4. září 1950 na Svátek práce, což se na dlouhou dobu stalo tradicí (svátek práce vychází v US vždy na první pondělí v září). Vše se konalo pod tehdejší sérií NASCAR Grand National. Závod byl vypsán na čtyři sta kol, neboli pět set mil.

Do první pětistovky na Darlington Raceway se přihlásilo osmdesát účastníků. Kvalifikace do závodu trvala dva týdny. Sedmdesát pět vozů bylo na startu závodu srovnáno v dvaceti pěti řadách trojřad. Tento jev byl postupem času omezen a NASCAR vydal přesné pokyny o tom, kolik vozů může podstoupit kvalifikaci do závodu a kolik vozů může v závodu startovat.

Na první závod se přišlo podívat kolem 25.000 osob. Zúčastněné vozy (zástupci značek Oldsmobile, Cadillac, Merkur, Ford, Buick, Pontiac, NASH, Lincoln, Studebaker a Kaiser) dosahovaly průměrné rychlosti 75,25 mph (121,10 km/h). Chevrolet do tohoto závodu neměl povolen vstup. Po více jak šesti a půl hodinách kroužení vyhrál s vozem číslo 98, který mimo jiné patřil právě zmíněnému Francemu, Johnny Mantz (tým Huberta Westmorelanda). Na jeho vítězství je přitom úžasné to, že startoval z čtyřicáté třetí pozice. V historických tabulkách rekordů se tak Mantz zapsal do kolonky „vítězství z nejhorší startovní pozice“ a aby toho nebylo málo, v závodě strávil ve vedení nejvíce kol, dohromady tři sta padesát jedna a v tabulkách tak obsadil i kolonku „nejvíce odkroužených kol ve vedení během jednoho závodu“.

To, jak se závod na Darlington jmenoval původně Southern 500 (dlouho se závodilo dvakrát za rok), vydrželo deset let. V roce 1960 se tento prestižní závod přejmenoval na Rebel 300/400/500. V roce 1983 už to byl Transouth 500. V roce 2003 se tento závod k nelibosti mnohých tradicionalistů přesunul na California Speedway, druhý závod byl přesunut až na listopad sezóny jako součást Chase tehdejšího Nextel Cupu. V roce 2005 se závod pojmenoval podle automobilky Dodge, čili Dodge Charger 500 a téhož roku přišlo asi to nejhorší, a sice eliminace závodu, která rozčílila mnoho fanoušků a příznivců samotného závodního areálu v Darlingtonu. Závody se totiž spojily do jednoho čtyři sta kolového jarního závodu a přesunul se ze svátku práce na jiný svátek - Den matek. V této podobě se závodilo až do roku 2009, kdy závod získal zpět své původní jméno Southern 500 (dnes Southern Bojangles 500). Vše přitom mělo (k nelibosti tradicionalistů) své důvody.

Prvním z nich byl začínající problém obsadit hlediště při konání závodů. Hlavně a právě na ten první - jarní. To, že o lístky nebyl zájem, byl možná fakt, že trať leží v poněkud nešťastné oblasti. Lokalita, problém číslo dvě. Darlington Raceway byla postavena na polích, která byla odkoupena od farmáře. Poblíž okruhu není jediné velké město, u spousty jiných dnešních tratí je alespoň jedno velkoměsto, které zajišťuje hojnou účast návštěvníků.

V roce 2006 získal Darlington dotaci ve výši 10.000.000 USD. Výše dotace je historicky největší částkou, která kdy byla k takovýmto účelům vyplacena. Závodiště se tak krom mnoha upgradů dočkalo i kompletně nového povrchu a tak se původně zcela dlážděný okruh dočkal nového asfaltu. Takto rozsáhlé opravy a rekonstrukce přitom byly vykonávány vůbec poprvé od roku 1955. Osvětlení bylo instalováno na přelomu roku 2003/2004. Rekonstrukce za 10.000.000 amerických dolarů tak snad zahnala obavy o budoucnost závodiště.

Darlington Raceway má totiž nejen pro fanoušky velmi hluboký význam. Už před lety se o „Lady in Black“ hovořilo jako o tradici NASCAR a to jak v řadách fanoušků, tak mezi jezdci. O každém oválu se hovoří jako o něčem speciálním a výjimečném, každý ovál má co do sebe, je tedy právě tato trať opěvována oprávněně? Darlington Raceway je legenda, závodiště, které má svou duši. Starší jezdci a veteráni o okruhu tvrdí, že má především jistou kvalitu, kterou jinde nenajdete. Možná proto, že na svém počátku byla trať mnohem delší, než byly jiné ovály té doby. Darlington byl jedním z prvních míst, kde se dosahovalo vysokých rychlostí. I v době, kdy už byly postaveny superspeedway monstra jako Daytona, se na Darlingtonu závodilo s nevídanou vášní. Vyhrát na Darlingtonu pro mnohé znamenalo větší úspěch než vítězství na Daytonském okruhu.

Proč tomu tak je? Darlington, ležící nedaleko města Darlington County, Jižní Karolína (založeno 1785, necelých 69 000 obyvatel), je totiž velice náročná trať. Je dlouhá 1,366 míle a má rozdílné klopení v zatáčkách. První a druhá zatáčka má klopení dvacet pět stupňů, třetí a čtvrtá dvacet tři. Přední rovinka je klopená třemi stupni a zadní dvěma. Délka zatáček je přitom také různá, nastavit správně vozy je pro mechaniky opravdu oříšek. Jak totiž nastavit vůz aby správně seděl ve všech čtyřech zatáčkách, když je rozdílné jak klopení tak jejich délka?

Právě rozmanitost v tomto slova smyslu udělila Darlingtonu jeho ctěnou přezdívku „Lady in Black“. Jezdci totiž často při výjezdu ze zatáčky takzvaně políbí zeď, nejen, že si upraví karoserii a smažou čísla ze svého boku, především na lemující zeď udělají černý pruh pneumatikami. Bílá barva lemující zídky se tak během závodu změní na černou.

Kromě „Lady in Black“ má ale okruh i další přezdívky. Je jí i „The Track Too Tough To Tame“, dá se přeložit jako „“Nezkrotitelná trať“, „Trať příliš těžká na zkrocení“, „Trať co nejde zkrotit“. V neposlední řadě je tu pojem „Darlington Stripe“. Tím je myšlena především situace, kdy jste na trati nováčkem a podaří se vám poprvé políbit zeď a udělat si svůj vlastní „Darlington Stripe“ (Stripe=pruh).

Podle Jeffa Burtona je Darlington vůbec historicky nejvýznamnější zastávkou v závodním kalendáři. Greg Biffle o „Lady in Black“ hovoří jako o nejnáročnější trati na které kdy jezdil, a vždy, když krouží jenom několik centimetrů od zdi, tak čeká, kdy to přijde a trať ho (jak sám řekl) kousne. Jeff Gordon se zase vyjádřil tak, že se určitě změnila auta, změnila se i rychlost, ale myšlení řidiče nikoli a na Darlington Raceway bojujete s tratí, ne s ostatními jezdci.

Rekordního času a rychlosti dosáhl 6. května 2011 za tým RedBull Racing Kasey Kahne (27,131; 181,250 mph). Zcela nejvíc vítězství má na triku David Pearson, ten zvítězil celkem desetkrát. Nejvíce TOP 5 si dodnes drží Richard Petty (25x) a nejvíce dojezdů TOP 10 má na starosti Bill Elliott (35x). Pole position rekordman je David Pearson (12x). Aktivní jezdci tedy mají co dělat, aby tyto legendy dohonili.

Nejlepší dojezd má z dnešních jezdců Denny Hamlin, není tedy divu, že se mermomocí chtěl vrátit zpátky za volant. Jeho skóre je 5,9. Na pomyslném druhém místě dojezdu je Jimmie Johnson (9,1) a o desetinu bodu za ním je Brad Keselowski (9,2).

Minulý rok vyhrál závod právě Johnson, v roce 2011 vyhrál Regan Smith a v roce 2010 Denny Hamlin. Johnson má ale před Hamlinem v něčem navrch, a sice v počtu celkových výher. Tam se totiž čtyřicet osmička drží na prvním místě společně s dvacet čtyřkou, oba mají shodně po třech vítězstvích.

Pokud se zaměříme na nejaktivnější a nejúspěšnější jezdce současnosti, určitě bude na prvním místě Jimmie Johnson. Ten startoval na Darlingtonu celkem čtrnáctkrát a tři starty proměnil ve výhru, sedmkrát v dojezd v TOP 5 a desetkrát v dojezd v TOP 10, zatím bez jediného Pole Position. Dalším mistrem je Carl Edwards s devíti starty, třemi Top 5 a šesti TOP 10. Osmnáct startů má na kontě Earnhardt Jr., tři dojezdy TOP 5 a sedm dojezdů TOP 10. Pole Position mistr je Kasey Kahne, deset startů, tři TOP 5, čtyři TOP 10 a čtyři Pole Position. Posledním významným jezdcem je Greg Biffle. Ten na Darlington Raceway startoval dvanáctkrát. Dvakrát vyhrál, dvakrát dojel v TOP 5, pětkrát v TOP 10 a dvakrát si vyjel Pole. Favoritů na vítěze nadcházející pětistovky je tedy celá řada.

Výher má tedy nejvíce Rick Hendrick Motorsport a to rovnou čtyři. Pokud se zaměříme na značky vozů, tak nejčastěji si pro šachovnicovou vlajku dojely vozy Chevrolet (40x), Ford (28x), Mercury (10x), Oldsmobile (6x), Dodge a Pontiac (5x), Buick Plymouth a Hudson (3x) a AMC a Toyota (2x). Toyota tedy ještě nezazářila.


Darlington Raceway Stock Car Museum

Muzeum, sídlící přímo uvnitř oválu se zaměřuje nejen na historii závodiště, ale i na historii závodění jako takového. Mezi vystavenými exponáty najdete historická auta, mimo jiné auta, s kterými jezdil Richard Petty nebo Darrel Waltrip a také například i Plymouth z roku 1950 v kterém Johnny Mantz vyhrál historicky první závod.

Závod Bojangles Southern 500 se pojede v noci ze soboty 11. května v cca 01:15. Studio cca o půl hodiny dříve. Třeba dojde i na překonání rekordu v počtu žlutých fází. Prozatímní rekord byl v roce 2009, kdy se mávalo rovnou sedmnáctkrát.

Záznam z loňského závodu: