Rozdíl mezi prvním a druhým místem - žádný, téměř

Těsné dojezdy do cíle, to je přání každého fanouška hlasitých motorů a rychlých kol. Závodění na amerických oválech, velký počet jezdců i košatost závodního kalendáře poskytují situaci, kdy je jednoduše z čeho vybírat.

Daytona International Speedway (1994)

Jimmy Spencer, anebo také “Mr. Excitement” jak ho mnozí znají, si v závěrečných kolech vyměnil vedení se svými kolegy a vše se zdálo, že by se mohl stát dalším jezdcem, který získá své první vítězství kariéry v červencovém kroužení v Daytoně. Následovala klasická bitva uprostřed Floridy. Když se tehdy vedoucí Irvan přesunul do horní stopy, Spencer jej okamžitě blokoval. Scénář se několikrát opokoval. Nervydrásající podívaná nekončila a vše se schylovalo k velkému finále. Při vjezdu do posledního kola byl ve vedení Ernie Irvan. Na protilehlé rovince se Spencer vydal dolní stopou a dostal se tak vedle Irvana. Jízda bok po boku vydžela i průjezdem třetí a čtvrté zatačky. diváci jásali. Rozdíl mezi prvním a druhým mužem pod šachovnicovou vlajkou byl 0,008 sekundy.




Daytona International Speedway (2007)

Někteří tento závod nazívají jeko “nejlepší Daytona 500 v historii”. Důvod je jasný, dramatický finiš do posledních centimetrů - v pozadí hromadná nehoda. Hlavní protagonisté byli Kevin Harvick a veterán Mark Martin. Při vjezdu do posledního kola se první čtyři jezdci seřadili těsně za sebou. Náznak útoku přišel na protilehlé rovince. Harvick s pomocí Kensetha se dostal vedle Marka Martina. Ve čtvrté a poslední zatáčce závodu se do smyku dostal Kyle Busch (tehdy s číslem 5 Ricka Hendricka) a společně s roztočeným Mattem Kensethem (číslo 17 Jacka Roushe) uzavřeli cestu ostatním závodníkům. Harvick zůstal s Martinem bok po boku a  do cílové pásky. Rozdíl byl 0,020 sekundy.




Homestead Miami Speedway (2005)

Závěrečný závod sezóny byl i tentokrát zdramatizován soubojem o titul. Tony Stewart se zuby/nehty snažil ustát svůj náskok na Grega Biffela a Carla Edwardse. Poslední restart dne byl na rogramu deset kol před koncem. Greg Biffle se krátce nato ujal vedení, ovšem jízda na údržbu jej rozhodně nečekala. K zadnímu nárazníku se nemilosrdně přibližoval Mark Martin. Homestead Miami Speedway patří mezi tratě, které byly “ušity” na míru vozům Ford, zejména pak týmu Jacka Roushe. Vjezdem do posledního kola už pánové Biffle/Martin předváděli jízdu dveře na dveře, další čtyři zatáčky se nesly v podobném duchu až do cílové pásky. Velice čistá a fér jízda ze stran obou jezců vynesla sérii NASCAR jeden z nějtěsnějších dojezdův v historii. Rozdíl mezi prvním Biffelem a druhým Martinem byl 0,017 sekundu. Greg Biifle vyhrál bitvu, válku však ne. Titul získal Tony Stewart.




Rockingham Speedway (2004)

Trať, která již několik let absentuje v závodním kalendáři měla svoji derniéru v roce 2004. Jelo se na začátku sezóny a jedzci si připravili drama (opět) do posledních metrů. Šlo o bitvu pneumatik, trať totiž patří mezi velice nemilosrdné, co se ničení tmavé hmoty týče. Poslední žlutá fáze přišla na řadu třicet kol před koncem, tedy mnoho času pro zlepšení pozice po posledním pit-stopu. V posledních kolech se čela dostal Matt Kenseth, na kterého dotíral Kasey Kahne společně s Jamiem McMurraym. Ačkoliv třetí jmenovaný zdatně dohlížel na souboj o vítězství, do bojů se už nezapojil. Bíla vlajka znamenala nájezd do posledního kola a Kahne vyrazil do útoku. Čtvrtá zatáčka znamenala poslední šanci pro Kahne, ten jí však nevyužil na sto procent. Mezi vítězným Kensethem a druhým Kahnem bylo pouhých 0,010 sekundy. Pro Kahne to bylo první ze šesti druhých míst do doby, než přišlo jeho první vítězství.




Atlanta Motor Speedway (2000)

Jeden a půl mílový ovál nedaleko městečka Hampton prodělal velkou rekonstrukci během sezóny 1997. Skalní fandové tuto změnu zřejmě do dnes neuznali za (jemně řečeno) vhodnou. Pravdou je, že ovál u Atlanty ztratil svého ducha i svou vyjímečnost. Zařadil se však mezi nejrychlejší v historii NASCAR a několik zápisů v tabulce nejtěsnějších dojezdů do cíle svědčí o tom, že i na tuctově vypadající trati se dají vytvářet nezapomenutelné okamžiky. Toho roku se do cíle hnal Dale Earnhardt a Bobby Labonte. Necelých patnáct kol před koncem bylo restartováno a hned po mávnutí zelenou vlajkou se oba protagonisté utrhli od zbytku závodního pole. Labonte jezdil jinou stopu než Earnhardt, znát to bylo hlavně během výjezdů ze zatáček. Situace pod bílou vlajkou vypadala lépe pro Earnhardta, rozestup se totiž téměř neměnil. Poslední dvě zatáčky si však pánové prohodili stopy a diváci tak byli svědky dalšího dojezdu “wheel to wheel” až do cílové pásky. Jeden z nejznámějších závodů své doby ukořistil sedminásobný šampión a legenda série NASCAR. Bohužel jak historie praví, šlo o předposlední vavřín Dale Earnhardta. Rozdíl mezi “mužem v černém” a Bobby Labontem byl 0,010 sekundy.




Pokračování někdy příště ...