Nejlepší z nejlepších závodili o hromadu peněz 18. května 2013.

Již dvacáté deváté konání tohoto exhibičního závodu připadlo opět na ovál Charlotte Motor Speedway, dříve Lowe´s Motor Speedway. Devadesátikolové kroužení bylo rozděleno do pěti segmentů. Jezdci si tedy odkroužili sérii mini závodů, které mají svým způsobem odkazovat na dávnou historii, kdy se kroužilo v rámci závodu jenom pár desítek kol, nikoli tedy stovky kol jak je tomu dnes. Pět segmentů je rozděleno následovně, první čtyři segmenty čítají vždy dvacet kol, poslední pátý segment obsahuje kol deset a jedná se o jakýsi sprint do cíle. Devadesát kol číní sto třicet pět mil.

Historie závodu

Poprvé se závod pod názvem The Winston konal v roce 1985 právě v Charlotte. Tradiční konání na ChMS bylo přerušen pouze jednou a to hned roku 1986, kdy se závod konal na okruhu Atlanta Motor Speedway. Konání toho roku připadlo na Den Matek, závod měl osmdesát tři kol. V Atlantě se do závodu dostali vítězové z roku 1985, to znamenalo pouhých devět jmen, a proto byl do startovního pole ještě „dodán“ Geoffrey Bodine, aby bylo na dráze alespoň deset vozů. Závod v Atlantě vyhrál Bill Elliott. Na chvíli se ještě vrátíme k prvnímu konání v roce 1985, závod totiž ještě nebyl rozdělen na segmenty, jel se tedy čistý počet kol, bez povinných zastávek a bez pauz. První exhibiční závod vyhrál Michael Waltrip.

V roce 1987 došlo k několika změnám. První změnou bylo segmentování. Závod byl vypsán na sto třicet pět kol a byl rozdělen na tři části. První měla sedmdesát pět kol, druhý segment čítal kol padesát a poslední deset. The Winston byl zařazen před závod Coca-Cola 600, tam je jeho místo dodnes, stejně jako to, že patří na okruh v Charlotte. Do závodu přibyla také jistá pravidla. V prvním a nejdelším segmentu byla například povinnost zastavit v boxech a jednotlivé segmenty oddělovala přestávka deseti minut. Změnil se i způsob výběru účastníků. Celkem bylo místo pro dvacet jezdců. Devatenáct míst bylo pro vítěze závodů bez ohledu na to, z které sezóny. O poslední místo bojovali ostatní závodníci ve stokolovém závodě, vítěz tak doplnil finálovou dvacítku.

V roce 1989 se segmentování závodu nezměnilo, stále se jelo sedmdesát pět, padesát a deset kol. Novinkou ale bylo, že posledních deset kol muselo být zajeto pod zelenou vlajkou.

V letech 1990-1991 se závod rapidně zkrátil. Jelo se celkem sedmdesát kol, která byla rozdělena do dvou segmentů. První měl padesát kol a druhý dvacet. Zmizel tedy závěrečný desetikolový sprint do cíle. To se samozřejmě mnoha fanouškům nelíbilo.

Nepatrná změna názvu nastala v letech 1994-1996, kdy se k původnímu názvu přidalo slovo select, čili The Winston Select. Od roku 1997 až do roku 2003 už to zase byl „pouze“ The Winston.

Sedmdesát kol se jezdilo až do roku 2001. Už v roce 1992 se přitom vrátil poslední desetikolový sprint do cíle. Závod tedy zase čítal tři segmenty (30-30-10). Navíc se závod přesunul na večerní čas. Poprvé se tak v roce 1992 jelo pod světly a závod přinesl nevídanou podívanou. Především šlo o bitvu v posledním kole (zainteresovaní jezdci byli Dale Earnhardt Sr., Davey Allison, Kyle Petty). V historii závodu se tento finiš rozhodně řadí na vrchol toho nejdramatičtějšího dojezdu vůbec. Nejhůře vše dopadlo pro Allisona, který po konfliktu skončil v nemocnici.



Roku 1994 se The Winston (All-star,Open) zapsal do historie nejen tím, že jedinkrát byl dodavatelem pneumatik pro závod někdo jiný než Good Year a sice Hooiser, ale především velkou nehodou, takzvanou The Big One.



V letech 1998-2001 se drželo segmentování kol na 30-30-10 s podmínkou, že se počítala pouze zelená kola. Změna přišla v roce 2002, kdy se zvýšil počet celkových kol ze sedmdesáti na devadesát. Segmentování se změnilo na 40-30-20. Tento formát přetrval dva roky. V roce 2004 došlo k velkému přejmenování závodu na NEXTEL All-Star Challange . Díky NEXTELu byla přidána volba diváků přes internet nebo přes mobilní telefon.

V roce 2007 se závod opět zkrátil, a sice o deset kol. Jelo se tedy osmdesát kol, která byla rozdělena na čtyři segmenty po rovných dvaceti kolech. V prvním segmentu byly zastávky v boxech volitelné. Odměna pro vítěze činila 75.000 USD, druhé místo bylo ohodnoceno 20.000 USD a třetí 10.000 USD. Stejné odměny platily i v druhém segmentu. Ve třetím segmentu byly zastávky v boxech povinné nebo se jezdec mohl „vyhnout“ zastávce v boxu díky pravidlu Stop and Go. Poslední segment byl klasickým sprintem do cíle, ačkoli o něco delším, než bylo zvykem.

V roce 2008 přetrvával název All Star, ale v podobě Sprint All Star Race. Novinkou bylo číslování události římskými číslicemi, tato idea vyšla z číslování Superbowlu. Další změnou byl celkový počet kol. Vše se zaokrouhlilo na sto kol rozdělených do čtyř segmentů.

V letech 2009-2011 se segmentování tak trochu vrátilo ke svým kořenům. Sto kol bylo rozděleno 50-20-20-10. V prvním, nejdelším segmentu byla povinná zastávka v boxech, a sice v pět a dvacátém kole s tím, že musí být vyměněny všechny čtyři pneu a to za plného závodního tempa. Po třetí části byla vypsána deseti minutová přestávka, ve které mohlo dojít k případným úpravám vozů pro závěrečný sprint do cíle, povinně přitom vozy musely do závěrečných deseti kol nastoupit s novými pneumatikami a deset kol nesmělo obsahovat žlutou.

Minulý rok jsme opět viděli upravenou segmentaci kol. Devadesát kol se jelo v segmentech 4x20 +10.

Závod už vyhrálo celkem devatenáct různých jezdců. Mezi nejúspěšnější jezdce v historii tohoto závodu patří se třemi výhrami Dale Earnhardt Sr. (87,90,93), Jeff Gordon (95,97,01) a Jimmie Johnson (03,06,12). Dvě výhry mají na kontě Davey Allison, který jako jediný v historii vyhrál dvakrát po sobě (91,92), Terry Labontee (88,99) a Mark Martin (98,05). Mark Martn je navíc nejaktivnějším jezdcem, závodu se totiž zúčastnil už dvacet třikrát. Hned za ním je s dvacítkou účastí Terry Labontee a devatenáct má na triku Jeff Gordon.

Soupisku vítězů naleznete ZDE.

Statistika továrních značek je velice příznivá pro Chevrolett, který vede s patnácti výhrami. Druhý je Ford s deseti. Toyota a Dodge zatím nedosáhli ani tří výher.


SPRINT ALL-STAR RACE 2013

Kdo se může zúčastnit závodu:

1. vítězové závodů loňské a letošní sezóny (splnili jezdci Ambrose, Biffle, Kyle Busch, Earnhardt Jr., Edwards, Gordon, Hamlin, Harvick, Johnson, Kahne, Kenseth, Keselowski, Logano, Newman, Ragan, Stewart),

2. vítězové All-Star události za poslední desetiletí a šampioni série za poslední desetiletí (splnili Kurt Busch a Mark Martin),

3. vítěz a druhý jezdec z Showdown Sprint-Cup (závod na čtyřicet kol, rozdělen na dvě části před All-Star Race),

4. volba fanoušků. Jezdec ale musí splňovat podmínky, že musí v Showdownu dojet bez ztráty kola, měl by se vejít do TOP 50 z loňské sezóny, letos musí být aktivní, nebo se musí alespoň zúčastnit kvalifikace na Daytonu 500. Volba probíhala od 20. dubna do 18. května.

Pole Position si na All-star race zajistil Carl Edwards, který tento závod vyhrál roku 2011 a rok před tím jej do závodu protlačil hlas lidu. Čtyřiceti kolový Showdown, který byl rozdělen na dvě části, se obešel bez závratných kolizí. Celý první segment dvaceti kol vedl Jamie McMurray. Následovaly plánované zastávky v boxech a restart, kterým byl zahájen druhý segment. Zmíněný McMurray statečně odolával útokům Stenhouse Jr. nebo Truexe Jr. ani jeden ze zmíněných na něj ale neměl. Jamie McMurray si tak zajistil postup do All-Star race a druhým šťastlivcem se stal Ricky Stenhouse Jr.

Došlo na představování týmů, nejen jezdců samotných, ale i mechaniků, velitelů jednotlivých posádek ale i spotterů. Jako poslední byla vyhlášena volba fanoušků, kteří v All-Star race nechtěli postrádat zelený vůz s oranžovou desítkou, čili Danicu Patrick.

Závod, jehož vítěz shrábne rovný milion amerických dolarů, byl odstartován za temného nebe. Navíc s možnosti vyhrát dvojnásobek. Jeden ze sponzorů se totiž rozhodl, že pokud některý jezdec vyhraje všech pět nadcházejících segmentů, daruje k prvnímu milionu ještě milion druhý.

Už ve třetím kole závod svým způsobem skončil pro loňského šampiona Brada Keselowskiho, který se odebral rovnou do garáže (problém byl někde na převodovce). V osmém kole jsme se dočkali mávání žlutou vlajkou, ta se po šesti kolech kroužení a očekávání změnila v červenou a auta se jela schovat před deštěm na pit uličku. V tu chvíli byl leaderem závodu Kurt Busch, druhý byl jeho bratr Kyle a třetí Pole Sitter Carl Edwards.

Po restartu mohl být v klidu dokončen první segment, který vyhrál muž, který strávil ve vedení všech dvacet kol, Kurt Busch. Následovaly zastávky v boxech a restart další dvacítky kol. V prvních kolech se o vedení prali bratři Buschové a pět kol po restartu se mávalo žlutou vlajkou. Ricky Stenhouse Jr. se opřel o horní lemující zeď a potom vrazil do Marka Martina, který se dostal do smyku a skončil na trávníku. Jeho smyk byl tak silný vůči proudu větru, že mu dokonce odlétly klapky, které brání vozu v jeho roztočení nebo ještě hůře, převrácení.

V druhé polovině druhého segmentu se do čela dostal Kyle Busch a nakonec jej i vyhrál. Další zlepšení rozpočtu rodiny Buschových.

Třetí segment měl nového leadera a sice Clinta Bowyera. Po několika kolech ho ale zdolal Kyle Busch a po zbytek třetího segmentu nenechal nikoho aby ho předjel. Kyle Busch vyhrál třetí segment. Následovalo páté mávání žlutou vlajkou, které bylo plánované.

Restart do čtvrtého segmentu z první řady viděli Kevin Harvick a Kasey Kahne. Hned po restartu jsme se dočkali četného pošťuchování a sice mezi vozy s čísly 18, 88 nebo také 39. Naštěstí se ale vše obešlo bez kolize. Kasey Kahne se několik kol udržel na čele závodu. Ve čtvrtém segmentu se s šancemi na výhru rozloučil Greg Biffle, který se po konfliktu s osmdesát osmičkou a dvacet dvojkou musel odebrat na Pit Lane a ztratil tak drahocenné kolo na vedoucího jezdce.

Šestého mávaní žlutou vlajkou jsme byli svědky v šedesátém osmém kole. Vše kvůli nepořádku na trati. Po restartu se do vedení dostal opět Kurt Busch. Druhý kroužil Kasey Kahne a třetí do té doby téměř neviditelný Jimmie Johnson. Ve čtvrtém segmentu se z výhry radoval Kurt Busch.

Závěrečný deseti kolový sprint restartoval z první řady Kasey Kahne a Jimmie Johnson. Třetí byl Joey Logano, právě on sváděl bitvu o druhé místo s Kahnem. Už ve čtvrtém kole z deseti si Johnson vydobyl slušný náskok téměř jeden a půl vteřiny. Kyle Busch se nechtěl vzdát a útočil na třetí místo. Johnson si zatím zvýšil náskok o dalších dvacet vteřin. Jimmie si následně dojel pro bílou vlajku. Ani v posledním kole jej nikdo nedostihl a tak si čtyřicet osmička dojela pro milion amerických dolarů. Celkově je to čtvrté vítězství závodu All-Star race pro tohoto pětinásobného šampiona, který se tak přesunul na první místo v tabulce počtu vítězství.

Výsledky závodu

Race Rewind: