Occoneechee Speedway.

Pokud se fanouška závodů NASCAR zeptáte, která trať je pro jezdce nejtěžší, určitě zazní Darlington Raceway nebo nejkratší ovál seriálu Martinsville Speedway. Pokud, ale pohlédneme do historie, seznam náročných tratí se mírně rozroste. Mezi ty nejčastěji vzpomínané patří i dávno zaniklá trať Occoneechee Speedway.

Z původně indiánské osady se díky soukolí osudu stala farma a následně dostihové závodiště. Díky nízkému přeletu v soukromém letounu, si Bill France jednoho dne všimnul plochy stvořené pro závodění. Zelenou vlajkou se zde mávalo poprvé již v září roku 1947, tedy ještě před tím než vznikla organizace NASCAR.

Šlo o tzv. prašnou trať. Jezdilo se na hlíně na oválu, který měřil jednu míli (po přeměření v roce 1956 bylo rozhodnuto, že oficální délka bude 0,9 míle). Trať se vyznačovala dlouhými rovinkami a velmi ostrými zatáčkami, což byla situace, která zapříčinila mnoho karambolů zejména po restartech. Všudypřítomný prach (a lítající kamení) pak ztěžoval situaci jezdcům v zadních řadách. I tak trať nedaleko městečka Hillsboro patřila mezi nejrychlejší. V roce 1950 se otevřela nová a tehdy nejdelší trať série - Darlington Raceway, který byla o čtvrt míle delší než Occoneechee Speedway. Vítěz kvalifikace zaznamenal v Darlingtonu průměrnou rychlost 83mph, kdežto na Occoneechee Speedway 86mph. Byla to tedy trať, která naháněla hrůzu a dělila závodníky od hrdinů. Za necelých dvacet let svého působení v kalendáři NASCAR zde zvítězili např. Lee a Richard Petty, Buck Baker, Joe Weatherly, Curtis Turner či první mediální hvězda NASCAR, Fireball Roberts.

124032

 V rámci první sezóny NASCAR se Occoneechee Speedway dostalo na třetí místo v závodním kalendáři. 7. srpna 1948 se okolo závodiště vměstnalo přes 17‘500 fanoušků. Pro srovnání, na pláži v Daytoně se ve stejný rok sešlo pouze 5000 přihlížejících. Hned první závod dal najevo, že půjde spíše o demolition derby. Z 28 startujících se do cíle podívalo jen 5. Nejhůře dopadla jediná žena startovního pole, Sara Christian. Její Ford se během jízdy rozloučil se zadní pneumatikou. Sara se snažila svůj vůz ukočírovat na pit-lane, její snažení ale utnul Felix Wilkes. Po nárazu oba skončili uprostřed dráhy a divácí se v zápětí podělili o tehdejší “BigOne”. Do havárie se zapletlo několik dalších vozů, včetně tehdy vedoucího Reda Byrona, který dostal svůj závoďák několikrát přes střechu.

Do bouračky se zapletl i jeden z bratrů Flockových - Tim, který patřil mezi největší favority před závodem v sezóně 1950. Tim patřil už tehdy mezi velké hvězdy, jeho vytříbený závodní styl nadělal starosti nejednomu týmu. Nejvíce kol ve vedení tehdy odkroužil Curtis Turner (který stál u vzniku oválu Charlotte Motor Speedway). Problém s pneumatikou jej však odsoudil k jízdě o dvě kole pozadu. Vítězem se stal Fireball Roberts, pro kterého to bylo 33. vítězství kariéry.

Na Hillsboro se jezdci v rámci sezóny 1950 podívali ještě jednou. Jednalo se o termín na konci sezóny. O titul se pral již zmiňovaný Fireball Roberts, Bill Rexford a Lee Petty. Roberts bojoval o titul i navzdory tomu, že se z celkových 19 závodů sezóny 1950, ukázal na startu pouze 9x. Jeho rival Bill Rexford měl problémy s motorem a musel odstoupit. Pro Robertse to znamenalo dojet nejhůře na pátém místě. Vyčkávací jízda plná kompromisů a trpělivosti, to nebylo nic pro Robertse. Kromě toho, za titul se tehdy bralo 1000$, kdežto za vítězství na Occoneechee Speedway celých 1500$. Bylo tedy jasno. V závěrečných kolech se Roberts střetl s Bobem i Fonty Flockem. Robertsovo řádění nakonec nevydžel motor. Závod vyhrál Lee Petty a titul získal Bill Rexford.

124034

 Start v sezóně 1953 byl poznamenán velkým suchem. Jezdci měli nemalé problémy s prachem i kamením. Pohonné jednotky byly toho dne nebývale poruchové, dokonce se zdálo, že závod nebude vůbec dojet. Pořadatelé však váhali a mezi tím se do čela dostal Curtis Turner. I možná díky velké úmrtnosti všech zúčastněných se Curtis prohnal cílem jako první. Pro Turnera to bylo první vítězství za poslední dva roky. Závod však posloužil i jako první indície konce Occoneechee Speedway. Prach a “nehybní” traťoví komisaři postupem času nevyhovovali standartům série NASCAR.

Ačkoliv se mezi nejlepší závody na trati u Hillsboro řadí ten, který byl odjet během dubna 1954 - diváci mohli opět sledovat bitvu dvou bratrů, několik jezdců se dostalo před střechu, tradičně se bouralo a prach se zvedal téměř bez přestání - sezóny 1967 přinesla další, tentokrát už oficiální známky konce závodiště Occoneechee Speedway.

Prašných tratí v závodním kalendáři ubývalo a blížil se i konec závodění v Hillsboro. Závodiště se dostalo do problémů i díky lokálním náboženským aktivistům, kteří měli jasno v tom, že motorsport musí vymýtit z povrchu zemského (v případě rally se v jiném obsazení situace opakuje i u nás). Tento “fenomén” doby byl znám a pořadatelé se tu a tam potýkali i s demonstracemi za zákaz závodění. Bill France Sr. tehdy ztratil trpělivost a zachoval se nejlépe jak mohl.

Rok 1968 přinesl do Hillsboro závody NASCAR naposledy. Aniž by to někdo z přihlížejících tušil, France už měl jiné plány. Tím plánem byl nákup pozemku mezi městy Lincoln a Talladega. Pozemek, v minulosti prý využívaný jako indánské pohřebiště.

Z dnešního úhlu pohledu se Occoneechee Speedway (od roku 1954 Orange Speedway) určitě neřadí mezi nejrychlejší či nejnebezpečnější tratě. V roce 1950 však vozy dosahovaly jiných rychlostí, jezdci znali jen půlmílové prašné ovály. Průměrná rychlost na jedno kolo, který byla vyšší než na tehdy jediné superspeedway (Darlington), byl důvod proč k závodění nedaleko Hillsboro přistupovat s respektem.

Trať se od roku 1968 nepoužívá.