North Wilkesboro Speedway

První sezóna série NASCAR Sprint Cup (tehdy Strickly Stock) byla odjeta v roce 1949. Známým faktem je, že do dnešních dnů se v závodním kalendáři zachovala jen jediná trať. Nejkratší a zároveň nejstarší ovál Martinsville Speedway. Paper-clip nebo-li kancelářská sponka, jak se trati přezdívá, přežila krizové období posledních let, ve Virginii se tedy závodí dál. Martinsville, ale po dlouhá léta nebyla jedinou tratí, která zažila první ročník série NASCAR.

Řeč je o další klasice “jižanského” kroužení. Ovály North Wilkesboro Speedway a Martinsville Speedway byly na počátku historie NASCAR a až do roku 1996 společně psaly každoročně příběhy nejrychlejších “plecháčů” Severní Ameriky.

124988

Trať leží nedaleko městěčka North Wilkesboro ve státě North Carolina. Měří pouhé 0,625 míle a klopení v zatáčkách je 14 stupňů. Zvlaštností oválu bylo klesání na hlavní a stoupání na protilehlé rovince. Od roku 1949 do sezóny 1957 se v NWS řádilo na prašné trati, poté byl položen asfalt.

První závod byl naplánován na konec inaugurační sezóny NASCAR, tedy 16.říjen 1949. Z prvního místa tenkrát odstartoval Kenneth Wagner, pro kterého to bylo jediné pole-position z jeho devíti pokusů v rámci nejvyšší ligy NASCAR. Vedení se ovšem téměř okamžitě ujala tehdejší hvězda Curtis Turner, který ve vedení strávil celkem 180 kol. Díky tomuto výkonu se ze závodu nestal zarámování vhodná podívaná - drama přišlo až devět kol před koncem kdy Cadillac Curtise Turnera vypovědel službu a do čela se dostal nakonec vítězný Bob Flock. Red Byron dojel na 16. místě, situace která mu zajistila titul v prvním ročníku série NASCAR.

První velká hvězda a také velkým tahákem pro diváky byla osoba jménem Junior Johnson. Jezdec, který byl i několikrát za mřížemi (za pašování), byl znám zejména svojí nekompromisní jízdou. Jeho teorie vítězství nebo nic, byla známá a přitahovala tak tisíce očí. Johnson, vlastním jménem Robert Glenn Johnson Jr., se ve Wilkesboro radoval ve čtyřech závodech. Jedno vítězství však vešlo do dějin, opět díky jízdnímu stylu pana Johnsona. Sezóna 1958 byla pro JJ již třetí v řadě, kdy stále marně hledal cestu zpět na Victory Lane. Jeho snažení přineslo ovoce až během 18. závodu sezóny. Junior Johnson měl výborné časy už během tréninků, v závodě se do vedení, ale dostal až v 79.kole, tedy po polovině - jelo se na 160 kol. Jeho vedení se však málem proměnilo v další DNF, tedy DidNotFinish.

Při nájezdu do jedné ze zatáček se Johnson mírně zapomněl a začal později brzdit. Jeho vůz se velmi rychle přiblížil ke svahu (v padesátých letech mnoho oválů postrádalo ochrané zdi v zatáčkách). Přišel náraz a vůz s číslem 11 se i s Johnsonem několikrát převrátil přes střechu. Říká se, že Johnson nikdy nesudnal nohu z plynu. Aniž by ztratil vedení, dojel si toho dne pro své další vítězství. Z Juniora Johnsona se stala legenda, jeho padesát vítězství v nejvyšší lize NASCAR hovoří za vše. Bohužel jeho styl jízdy jej vždy “ochudil” o titul.




Mezi největší legendy (NASCAR) závodění na trati NWS se řadí bezesporu Richard Petty, který zde dokázala vyhrát v 15 případech - od roku 1962 až 1981. Zapomenout bychom neměli ani na Dale Earnhardta, který si zde vykroužil 19 dojezdů v první pětce.

Rok 1993 přinesl i trošku toho nezávodního dění. Týden před startem ve Wilkesboro se jezdci sešli na dalším krátkém oválu, Bristol Motor Speedway, kde došlo k několika konfliktům mezi Ricky Ruddem a Brettem Bodinem. Škrábance si pánové přivezli i do následujícího závodu. Už během kvalifikace se Rudd verbálně opřel do Bodina, došlo na strkanice a následnou cestu do přívěsu NASCAR. Bodine toho dne byl nejrychlejší, co se kvalifikace týče. Na jeho adresu Ricky Rudd upustil menší pochvalu a následné politování s tím, že Bodina při nejbližší možnosti pošle směr betonová zeď. Během závodu ke kolizi Rudd versus Bodine nedošlo. Brett Bodine se totiž zapletl do hromadné havárie, ve které nechyběl jeho starší bratr Geoff a né moc oblíbený Ernie Irvan, Právě poslední jmenovaní se po závodě velice rychle vyhledali a na programu byla boxová vložka.

Toho dne se ve startovním poli ukázal i Jeff Gordon. Pro něj ten den znamenal poslední pozici. Shodou okolností, i druhý závod sezóny na NWS se pro Jeffa Gordona odehrál ve stejném scénáři - pro Gordona to po dlouhá léta byl jeho nejhorší výsledek kariéry.




Rok 1996 znamenal i poslední sezónu pro závodiště North Wilkesboro Speedway v rámci NASCAR Sprint Cupu (tehdy Winston Cup). Druhá polovina devadesátých let byla ve znamení rozpolcenosti formulového závodění v USA, situace která velmi pomohla k popularitě dnes tak silných NASCAR. S rostoucí popularitou však rostly i nároky na závodiště, série NASCAR si zároveň chtěla ukrojit větši kousek koláče z řad příznivců, což znamenalo jediné. Nová teritoria.

Sezóna 1997 už v závodním kalendáři postrádala start na krátkém oválu v Severní Karolíně. První termín byl nahrazen oválem nedaleko Fort Worth, podzimní závod pak zastoupil druhý start sezóny na trati New Hampshire International Speedway. Texasané se postupem času ukázali jako velmi nadšení a ukáznění fanoušci, trať nedaleko Loudonu zase nabídla velmi movitou smétanku - oblast Nové Anglie patři k nejbohatším v USA. Pro sérii NASCAR tedy nejspíše palec nahoru, pro skalní fandy to byl těžko stravitelný počin.

V několika předchozích letech se tu a tam ukáže zprávička ohledně znovuzrození závodiště v North Wilkesboro. Nově zde testovaly Trucky, bylo dokonce odjeto i několik závodů nižších soutěží vozů StockCar (nespadající pod hlavičku NASCAR). Trať však byla znovu zavřena po roce 2011. Poslední veřejný průnik do médií byl patrný během speciálu Top Gear, kdy se britští znalci v rámci cesty po USA ukázali právě na stařičké trati.




Návrat závodění na NWS byl přetřásán i během znovuoživení oválu Rockingham Speedway. Poté co jej koupila legenda série ARCA, Andy Hillenburg, se do “skály” (The Rock) vrátily nejen závody ARCA, ale i NASCAR Camping World Truck Series. Bohužel pro North Wilkesboro Speedway se podobný osud zatím neblíží.

Trať North Wilkesboro Speedway by si zasloužila nový start. NWS i Rockingham Speedway jsou velmi vyjímečné ovály. Delká, klopení v zatáčkách a hlavně historie závodiště jsou fakta, kterými se ostatní tratě v rámci Sprint Cupu nemohou pyšnit. Obě tratě jsou jiné, než kterákoliv v aktuálním kalendáři.

NASCAR tak může připomínat sopku, která časem zaházela sama sebe.