Pocono Raceway

14. závod sezóny NASCAR Sprint Cup se přesunul na východní pobřeží nedaleko New Yorku na Pocono Raceway. Trať, která prakticky od svého začátku bojuje o místo v rámci závodního kalendáře nejvyšší ligy NASCAR, přichystala jezdcům nádherné počasí a plných 160 kol pokrývajících 400 mil.

Páteční kvalifikaci tentokrát “vyhrál” Jimmie Johnson, pro kterého to byla jubilejní 30. pole-position kariéry. První muž průběžného pořadí tedy startoval z první řady, druhý muž tabulky Carl Edwards pak ze druhého místa a Clint Bowyer ze třetího - to vše díky propršené kvalifikaci. Ová Pocono Raceway je znám svojí nevyzpitatelností jednotlivých zatáček. Poté co byl závod zkrácen o sto mil, si tedy trať opět našla cestu k oblíbenosti u jednotlivých jezdců i týmů.

Hned po mávnutí zelenou vlajkou se ovšem do čela dostal Carl Edwards. Johnson možná až moc natěšen na reparát po penalizaci z Doveru, si vedení v prvních kolech neuhlídal. Hned po dvou kolech se ze závodu poroučel jeho týmový kolega, Kasey Kahne. Jednotlivé boxové zastávky byly odhadnuty na 25. až 30. kolo. Bylo jasné, že Kahne je v problémech.

Johnson se po dalších pěti kolech vrátil do plných obrátek a namířil na druhé místo Matta Kensetha. Vedoucí Carl Edwards určitě tušil, že jeho chvilka slávy na čele závodního pole nebude mít dlouhého trvání. Trať Pocono Raceway svým charakterem dává jezdcům větší prostor pro “pohrávání” si s vozem. Brzdná dráha i moment akcelerace jsou v každé zatáčce na jiném místě. Po prvních 15. kolech se tedy situace výrazně uklidnila - ve srovnání s kratšími ovály. Jimmie Johnson se do vedení vrátil v 10. kole.




Jak bylo předpovězeno, tak se stalo. V 25. kole se mezi prvními na pit-lane dostavil Carl Edwards či Kyle Busch. První zelené zastávky byly tedy v plném proudu. V čele závodu se postupně vystřídali pánové Keselowski, Edwards či Ryan Newman. Jimmie Johnson byl s vozem spokojený a jako jeden z mála si neporučil žádné úpravy v nastavení. Na trati v Pennsylvanii se ještě před nedávném jezdilo na plných 500 mil. Nekonečná záležitost nakonec podlehla volání ze stran jezdců i televizních společností. Mnohdy až čtyřhodinový závod však v sobě poskytoval dnes již neviditělnou výzvu v podobě výdrže motorů i samotných jezdců - věc, která se v dnešních dnech bohužel z amerického závodění vytrácí.

Po první čtvrtině závodu byl ve vedení Jimmie Johnson, který na Pocono Raceway vyhrál v minulosti již 2 závody. Zatím bez žlutých fází. 14. závod sezóny byl zároveň i první, kdy se okolo závodiště rozmístily kamery televizní společnosti TNT. Jako vždy tuto TV společnost letos čeká 6 závodů. Indianapolis pak převezme ESPN.

55. kolo znamenalo start druhého dějství zelených pit-stopů. Jeff Gordon, který díky loňskému vítězství patřil určitě k alespoň papírovým favoritům, se potácel daleko za první desítkou. Jeho snažení se, se projevovalo i v rádiové komunikaci, kdy vehementně požadoval nové a hlavně jiné úpravy na svém voze. Gordon, ač se třeba nezdá, má stále reálnou šanci na pokoření druhého místa počtu vítězství v historických tabulkách. Na svém kontě má nyní 87 vavřínů. Druhé místo v historických tabulkách dlouhá léta patří oprávněně trojnásobnému šampionovi šedesátých let, Davidu Pearsonovi, který si vykroužil 105. vítězství.

Druhé zastávky v boxech proběhly dle stejného scénáře jako ty první, tedy bez jakýchkoliv problémů. Žlutá fáze stále nepřicházela ke slovu. Jimmie Johnson si tedy i za pomoci svých mechaniků budoval stále větší náskok na své soupeře. V 65. kole však ke slovu příšlo první přerušení dne - díky tolik nepopulárnímů “nepořádku” na trati. Jezdci využili příležitosti a opět zajeli ke svým mechanikům. Sprint na pit-lane vyhrál Jimmie Johnson. Jediný kdo nezajel na boxovou komunikaci byl Ryan Newman, který tak dostal možnost restartovat z první řady - ovšem se starými pneumatikami. Brad Keselowski a Kevin Harvick naopak předvedli velmi těsný výjezd z boxového stání, naštěstí bez kontaktu. Danica Patrick vyhrála Lucky Dog a vrátila se zpět do vedoucího kola.

První restart, ale nepřinesl žádné překvapení. Johnson byl už v první zatáčce zpět ve vedení. Budoval si tak cestu ke svému 63. vítězství kariéry. Johnson si jel i pro bonusový bod za nejvíce kol strávených ve vedení. Statistiky hovoří za vše. Během první půle závodu se na špici jezdeckého pole vystřidali jezdci pouze ve čtyřech případech. Rychlost týmu s číslem 48 se volně přenesela z tréninku i do samotného závodu.




Newmanova týmová strategie dostala trhliny v 92. kole, kdy byl nucen zajet pro nové pneumatiky. Z Ryana Newmana se stal jeden z těch jezců, kteří si přáli alespoň jedno mávání žlutou vlajkou. Přerušení závodu se tentokrát velmi zdráhalo, pro závody na trati Pocono Raceway to je však přijemný fakt. Ve stém kole se rozproudily další boxové zastávky. Zdálo se, že jezdce čeká dvojitý stint s jednou zastávkou v boxech. Šedesát kol před koncem závodu se ke slovu dostalo už i na pověstné šetření paliva - průměrná spotřeba pohonných látek nutila jezdce ovládat svojí pravou nohu. Tu neměl v moci Kevin Harvick, který dostal penalizaci za příliš rychlý průjezd po pit-lane. Ryan Newman se vrátil na první místo - svůj poslední výlet na Victory-Lane Newman naposledy zažil na trati Martinsvile během loňské sezóny.

Ať už na tom byl Newman s pneumatikami a palivem jakkoliv, Jimmie Johnson jej dojel, předjel a zvítězil. Johnsnovi nestály v cestě ani čtyři žluté fáze v posledních 21 kolech. Ty postupně zapříčinili pánové Montoya a Kenseth - Dave Blaney, Aric Almirola a smolař z Detroitu, A.J.Allmendinger. Johnsnovo vítězství bylo spečetěno 128.koly strávených ve vedení. Pětinásobný šampión si tak nadále upěvňuje pozici na první místě průběžného pořadí. Druhý dojel Greg Biffle a třetí Dale Earhnhardt Jr, jehož šéf-mechanik tu před časem zvítězil s Jeffem Gordonem.

Příští závod je na programu v neděli, pojede na okruhu v Michiganu.