Druhý díl seriálu o těch nejhorších, největších nebo zajímavých nehodách.

Začneme hned poněkud zostra, rok 1962, Darlington, závod Southern 500. V hlavní roli Johnny Allen (nar. 17 září 1934), rodák z Jižní Karolíny, a horní lemující zeď. Jeho čtyřicet šestka si to po výjezdu ze zatáčky namířila přímo do zdi. Před nárazem je vidět podivný manévr, ale ke kontaktu s okolními jezdci nedošlo. Vůz se po nárazu přetočil na bok, a jak se dalo očekávat, tak i na střechu. Nic zvláštního, jenomže během okamžiku byl převrácený vůz v plamenech. Johnny Allen dokázal jako Houdini vůz opustit a uniknout plamenům, které během následujících chvil kompletně zdemolovaly jeho vůz.



FireBall Roberts, vlastním jménem Edward Glenn Roberts Jr. (19. ledna 1929 - 2. července 1964), legenda, která v našich srdcích žije dál. Svou přezdívku FireBall si vysloužil v baseballovém týmu Zellwood Mud Hens, kde působil, a to právě proto, jakou rychlostí jím odpálené míčky létaly. Jeho kariéra závodníka začala roku 1947 v Daytoně, kdy mu bylo osmnáct let. Za několik let své kariéry v NASCAR se Roberts stal jedním z nejoblíbenějších jezdců své doby, fanoušci ho milovali a v roce 1957 ho zvolili nejoblíbenějším jezdcem. V roce 1962 se mu podařilo vyhrát slavný závod Daytona 500. Roberts byl na vrcholu, potom přišel 24. květen 1964 a závod World 600 v Charlotte. Tragédie měla počátek už v sedmém kole závodu u Neda Jarretta a Junior Johnsona. Pánové se dostali do konfliktu a FireBall Roberts se jim (jak je zvykem) snažil vyhnout. Jeho Ford narazil do vnitřní lemující zdi, převrátil se a vzplál. Očití svědci tvrdí, že z hořícího vozu bylo slyšet volání o pomoc: „Ned, help me!“ Jarrett se svému příteli pokoušel pomoci, ale přes plameny se k němu nemohl dostat a prasklá palivová nádrž plameny přikrmovala. Tvrdí se, že požár toho dne byl ten největší, který kdy NASCAR zažil. Když byl konečně Roberts vyproštěn (za pomoci Neda Jarretta), jeho tělo bylo popáleno na osmdesáti procentech. V kritickém stavu byl FireBall letecky transportován do nemocnice.



FireBall (= ohnivá koule), jak ironická přezdívka, byl v nemocnici, kde bojoval o život, hospitalizován přes šest týdnů. Zdálo se, že vše bude v pořádku a Roberts se ze zranění, ač s trvalými následky, dostane. Na konci června postihl Robertse těžký zápal plic a jeho oslabené tělo s něčím takovým nemohlo bojovat a tak to vzdalo, Roberts byl v kómatu a do druhého dne zemřel. Pohřben byl na rodné Floridě v Daytonském Memorial Parku. Jeho smrt zapříčinila četná zvýšení požární ochrany, naplno se rozjel výzkum protipožárních uniforem, neboli obleků pro jezdce a vylepšeny byly i palubní hasicí přístroje, které byly naprostou povinností.

V roce 1965 jsme se díky Anthonymu Joseph Foytovi, Jr. (nar. 16. ledna 1935) vrátili ke slavným skokanským dnům, ačkoli tentokráte to nebyl let z tratě ven, nýbrž v jejím vnitřku. Závod Motor Trend 500 na Riverside byl ve finále a Foyt se s Danem Gurneyem pral o vedení a především o vítězství. V deváté zatáčce se ale Foyt přetočil a bylo jasné, že vítězství je na míle daleko. Vůz s dvěma nulami se ale nevzdával, jenomže přišla porucha na brzdách a Foyt už nemohl nic dělat, jeho vůz vyletěl z trati ve více jak sto mílové rychlosti, několikrát se v letu přetočil a ztratil se v oblaku zvířeného prachu a hlíny. Foyt byl ihned prohlášen za mrtvého. Jenomže mrtví se přece nehýbají, jeho jezdecký kolega Parnelli Jones ho přivedl zpět mezi živé, protože všechny upozornil na to, že v autě zaznamenal pohyb. Foyt měl štěstí, z hrůzné nehody si odnesl těžká poranění hrudníku, zad a rozdrcený kotník. A vrak jeho Fordu si zahrál ve filmu Redline 7000.



Tragédie během závodu Permatex 300, místo dění Daytona International Speedway, rok 1969. Donald Charles MacTavish (22. srpna 1942 - 22. února 1969) zemřel po těžké havárii ve věku pouhých dvaceti šesti let. Pro Dona to byl debut na Daytonském okruhu, jeho Mercury Comet #5 se v devátém kole závodu dostal do konfliktu s vozem Bobyho Jonese. Pětka následně těžce narazila do horní lemující zdi. Náraz byl tak silný, že motor vyletěl ven a vůz jakoby najednou vůbec neměl svou přední část. Vrak se vlivem nárazu prudce roztočil a vrátil na trať, kde se mu nedokázal vyhnout Sam Sommers. Jisté zdroje dokonce tvrdí, že druhý náraz od Sommerse způsobil MacTavishovi zranění takového kalibru, že bylo prý jeho tělo rozděleno vedví, ale v úctě k zemřelým, nezacházejme do těchto detailů.



Zpět na Darlington. V roce 1970 se právě tam jel závod Rebel 400, pro největší rebelii se nedobrovolně rozhodl Richard Petty (nar. 2. července 1937), který kvůli problému s pneumatikou (dalo by se říci, že) čelně narazil do vnitřní lemující zdi. Vůz se několikrát převrátil a zůstal na střeše. Petty nehodu zázrakem přežil, utržil pouze poranění hlavy.



Tato nehoda nicméně zapříčinila instalaci nového bezpečnostního prvku, a sice sítí do kabiny řidiče, především potom té nejznámější v okně řidiče.

Rok 1971 byl na nehody bohatý především v Daytoně, takže jej uzavřeme děsivě akrobatickým kouskem, který má na triku Maynard Troyer (nar. 22. listopadu 1938). Už v devátém kole závodu došlo k incidentu ve čtvrté zatáčce, Troyerův Ford se vymkl kontrole a předvedl okolo dvacítky přemetů. Opět, ač je to k neuvěření, Troyer opustil vůz číslo šedesát bez vážných zranění.



O rok později, na tom samém okruhu, v té samé zatáčce (čtvrté) předvedl o něco méně dramatickou sérii kotoulů Walter Ballard (nar. 12. ledna 1933) s vozem číslo 30. Po nehodě vylezl Ballard z vraku bez pomoci ostatních a opět bez zranění, pouze s šokem.




Někteří měli štěstí, někteří ne a stali se tak legendami a odkazy na minulost, která k NASCARu tak nějak patří.


Na úvodní fotografii je Edward Glenn “FireBall“ Roberts Jr.
(19. ledna 1929 - 2. července 1964).