Michigan International Speedway

Ovál Michigan International Speedway přivítal patnácté dějství letošního Sprint Cupu. Tradiční klasika byla jako vždy doprovázena i jezdci série ARCA a Nationwide Series. Ve druhém případě předvedli pánové Kyle Larson a Regan Smith velice hezký souboj až do posledních metrů závodu, který byl vypsán na 250 mil.

Stejně jako minulý týden na trati Pocono Raceway, i v Michiganu se nezapomnělo přijet podívat sluníčko. Závodní podmínky byly tedy téměř ideální. Na jezdce čekalo opět 400 mil, závod se jako vždy řadil mezi ty středně dlouhé. Trať u Irských kopců se mimojiné může pochlubit bohatou historií jak série NASCAR, tak i slavnými “pětistovkami” z řad ChampCar.

Během páteční kvalifikace si pro své 12. pole-position kariéry dojel Carl Edwards, který na začátku roku dokázal zvítězit na oválu nedaleko Phoenixu. Vedle něj se na start postavil Kurt Busch. Po mávnutí zelenou vlajkou se právě starší z bratří Buschů ujal vedení. Na prvním místě odkroužil celkem 21 dvojmílových kol - jeho počet se letos celkově (prozatím) zastavil na čísle 145, čímž neustále zvyšuje rekord týmu Furniture Row Racing.



První žlutá fáze však přišla na řadu velice záhy. V šestém kole se výjezd ze druhé zatáčky nepovedl Bobby Labontemu, šampiónovi z roku 2000. Vše by skončilo tradiční výměnou pneumatik,, nebýt nárazu kolem jedoucího Jeffa Gordona. Gordon, který letos rovněž hledá cestu na VictoryLane, tak opět započal smůlu vozů Hendrick Motorsport. Minulý rok se v Michiganu (během závodu v sprnu) poručeli do garáže hned tři vozy Ricka Hendricka.

Před závodem i během něj se tedy samozřejmě hovořilo o úspěchu Dale Earnhardta Jr. který zdá se, už umí vítězit jen a jen na trati v Michiganu. Naopak slavný Jimmie Johnson na dvojmílovém okruhu jezdí v barvách nekonečného zelenáče. Navzdory svým úspěchům, michiganská trať je jedna z mála, kde tento pětinásobný šampión ještě nikdy nevyhrál. Ani tento závod muži s číslem 48 bohužel moc nenadělil.




Navzdory odhadu boxových zastávek mezi 34. a 38. kolem, se mechanici činili během další žluté fáze, která stejně jako ta první, byla na programu opět velice brzy po mávnutí zelenou vlajkou. Ve 22. kole přišla na řadu tzv. competition yellow, ve třicátém pak Kurt Busch roztočil svůj černý závoďák na protilehlé rovince. Během jednoho z přerušení se do popředí dostal i mladší bratr, Kyle. Ten se dopusil přestupku přímo na pit-lane,když předjel několik svých soupeřů. Dostal penalizaci zařazení se na konec delší řady vozů (před restartem). Kyle Busch nakonec dojel na krásném 4. místě.

Kamera si tu a tam všímala i neviditelného Kevina Harvicka i Tonyho Stewarta, který (poté co boural během prvního tréninku) jel v náhradním voze. Třetí žlutá fáze přišla na řadu v 42. kole díky “nepořádku” na trati. Stejný scénář následoval v 77. kole.




Na smůlu vozů Hendrick Motorsport navázal další člen této velké rodiny - Kasey Kahne, kterého zradila pravá přední pneumatika. Následoval náraz do lemující zdi a menší požár, to vše během chvíle kdy Kahne byl ve vedení. Na prvním místě jej za nedlouho vystřídal Dale Earnhardt Jr., který si tímto za jásotu všech přihlížejících udělal ještě větší chuť na vítězství. Ani on, ale neviděl šachovnicovou vlajku. Prasklý píst a bílý kouř vystavil slavnému potomku sedminásobného šampióna jasnou stopku.




V momentě kdy zbývalo do konce 65 kol se na první místěch usadili pánové Edwards, Biffle, Logano a Kenseth.

Navzdory častému přerušení v první polovině závodu se ta druhá nesla ve velice klidné náladě. Až na nešťastného Dale Jr. se zdálo, že druhá porce jednoho sta kol bude odjeta bez jediného přerušení. Fakt, se kterým si často a rádi pohrávají takticky v jednotlivých týmech. Pravdou zůstává, že se plechy už nemačkaly a motory jednotlivých vozů vydžely až do konce. Jenže ...

... ve 168. kole přišel moment, který vše změnil. již započaté boxové zastávky byly přerušeny prasklou pneumatikou Jamieho McMurrayho. Carl Edwards i Greg Biffle se bohužel chytli do jednokolové pasti, která díky pravidlům byla záhy vyrušena. I tak měli situaci stíženou díky restartu z dalších řad. Během přerušení přišly ke slovu opět boxové zastávky, bez vyjímky se všechny týmy rozhodly pro výměnu pouze dvou pneumatik. Jimmie Johnson byl však na pit-lane nezvykle pomalý. Své mechaniky uklidňoval, že vše nažene přímo na trati.

A své slovo také dodržel. Ačkoliv restartoval mimo první desítku, během několika kol se dostal opět do popředí. Johnson předvedl čítankovou stíhací jízdu. Mezi tím, se na prvním místě opět usadil Greg Biffle, který naposledy zvítězil v závodě během minulého léta právě na trati v Michiganu. Ačkoliv se Biffle mohl těšit velkému náskoku, Johnson se neustále přibližoval.

Matt Kenseth, který rovněž měl v rukou silné karty, přehnal výjezd ze druhé zatáčky a mírně se otřel o lemující zeď. I tohoto momentu využil Johnson a opět se dostal o několik míst výše. Smůla však čekala i na něj. V momentě, kdy se Johnson dostal už na druhé místo, jej zradila pravá přední pneumatika. Náraz do zdi ho v předposledním kole odsoudil k další návštěvě boxového stání. Na druhé místo se rázem posunul Kevin Harvick a na třetí pak Martin Truex Jr, který Johnsona během jednoho z restartů mírně před sebou popostrčil (Johnson protočil kola a byl pomalejší).

V posledním kole se už žádné zázraky nestaly a Greg Biffle si s téměř třísekundovým náskokem dojel pro své 19. vítězství kariéry. Biffle svůj vavřín započítal i do historických tabulek. Jeho výkon byl totiž jubilejním 1000. prvenstvím pro motory Ford.




Další závod se jede v daleké Sonomě, trať na které nalezneme i pravotočivé zatáčky. Tedy jeden z vrcholů sezóny NASCAR. Možná škoda, že se pořadatelům nechce do větších experimentů a do závodního kalendáře nezařadí více klasických tratí. Shodou okolností se příští týden jezdci Nationwide Series představí v Elkhart Lake, opět bok po boku se sérií ARCA.