Čísla, statistiky a zase ta čísla
Aneb americké závodění černé na bílem.
Před několika týdny se čtyřnásobný šampión Jeff Gordon, dostal do další skupiny vyjímečných. Startem na trati nedaleko Darlingtonu v Jižní Karolině se ocitnul mezi jezdci, kteří v rámci nejvyšší soutěže NASCAR překonali počet sedmi stovek startů.
Jeho snažení se se čítá od konce sezóny 1992, kdy poprvé usedl do závoďáku NASCAR Winston Cup (dnes Sprint cup). Mezi aktivními jezdci však není jediný, kdo se může pochlubit stejným číslem. Bobby Labonte, který vyrůstal společně se svým bratrem Terrym uprostřed Texasu, se shodou okolností může pochlubit se stejným počtem zelených vlajek. Oba zmiňovaní pánové, po 300-kolové podívané v New Hampshire, mají na svém kontě 708 startů. V celé historii NASCAR se statisticky do této kolonky zapsalo hned 16 závodníků. Rovná polovina z nich dokázala v minulosti vyhrát alespoň jeden titul.
Pokud jde o počet startů, netřeba připomínat, že se na vrcholu třpytí a třpytit se ještě nějaký ten rok bude King Richard Petty, který jasně udal laťku i v ostatních statistikách. Jeho 1’184 startů v rámci Grand National/Winston Cupu je počet, který pravděpodobně nebude nikdy překonán. Vysokého čísla se Richard Petty dočkal díky nesmírné vytrvalosti a zapálení pro závodění - jeho rekord byl “zapříčiněn” i velkým počtem startů v jednotlivých sezónách před rokem 1972. Tehdy se v závodním kalendáři vyskytovalo někdy i přes 50 vypsaných startů. Měl tedy jiné podmínky pro psaní historie. Jeho sedm titulů se ostatně rovněž stalo nesčetněkrát terčem povídalů, zdali je těchto sedm zářezů stejně cenných jako sedm úspěchů Dale Earnhardta. (Jimmie Johnson, možná co nevidět utne všechny tyto debaty).
Ostatní stále aktivní jezdci, kteří se dočkali bájné “sedmistovky” jsou např. stále rychlý Mark Martin či stále upovídaný Michael Waltrip. Nezapomínejme ani na Kennyho Schradera či Terryho Labonteho, kteří se ale na trať podívají opravdu jen ve velké svátky.
S číslem odstartovaných závodů se nabízí i otázka, kolik podniků ten který jezdec dokončil . V případě Jeffa Gordona to je plných 86,1%. Veleúspěšný Richard Petty se pak díky nechuti skončit se závodní kariérou dostal na 70% hranici. Aktuálně pětinásobný šampión Jimmie Johnson však nepřekvapil. Jeho úspěšnost 90,9% hovoří jistě za vše.
Dašlí velice významné číslo, které čeká na pokoření - věřme i během letošní sezóny - je číslo 90 a 50. Přesně tolika vítězství se letos může dočkat Jeff Gordon resp. Tony Stewart. Jezdci, kteří na svém kontě mají dohromady 7 titulů. Nezapomeňme i na výkon tolik skloňovaného Jimmieho Johnsona, který letos překonal 60ku. Po závodě v Loudonu se Jimmie může chlubit počtem vítězství 64. U tohoto amerického snu je navíc velice pravděpodobné, že právě on letos překoná další desítku. Tedy 70 vítězství. Jeff Gordon, který to s návštěvami na VictoryLane moc nepřehání, se tedy může začít soustředit na pohled do zpětného zrcátka. I když je to daleko, Johnson má nakročeno stát se druhým nejúspěšnějším mužem v historii NASCAR (co se vítězství týče).
Zajímavá čísla se blíží pro Johnsona i v kolonce počtu kol strávených ve vedení. 14’876 je počet, který se letos jistě přehoupne přes další tisícovku. Kyle Busch se může těšit na první desetinu statisíce - po 312 startech a 87’097 odkroužených kol, má Busch na svém kontě 9’599 kol ve vedení.
Na začátku sezóny se na okruhu Fontana Speedway dosti nešťasně zranil Denny Hamlin. Jeho lečení si vyžádlo absenci ve čtyřech závodech. Jeho forma z let minulých, byla důvodem k úvahám zdali se Hamlin dokáže prokousat nelítostným startovním polem, a na konci roku zaútočí na titul.
Hamlinovi se však bohužel nedaří. Sedm startů před začátkem letošní části Chase for the Cup se tento vícemistr roku 2010, nachází na 25. místě daleko za postupovou 10. příčkou. - resp 20. s podmínkou několika vítězných závodů.
Pokud se opět podíváme do historie, statisticky se Denny Hamlin nemusel zbytečně znervózňovat. Kdyby se mu letos podařilo získat titul, byl by prvním, kterému by se tak podařilo s nižším než plným počtem startů. Nejblíže se k titulu přiblížil v roce 1972 David Pearson. Ze 30 vypsaných závodů se na trať zajel podívat jen 19 krát. Díky sedmi vítězství se Pearson na konci roku ocitnul na neskutečném třetím místě.
I díky přechodu na jiný bodovací systém (Chase for the Cup) se v roce 2005 Kurt Busch stal po dlouhé době prvním jezdcem, který dokázal s menším počtem startů dokončit ročník v první desítce. Stalo se tak v roce 2005. Jeho absenci v závěrečných dvou závodech zapříčinil jeho alkoholově obohacený výjezd v uliciích Phoenixu a následný vyhazov z řad Jack Roush Racing.
Americká podoba play-off na levotočivých oválech však dále nezapříčinila další úspěchy pro náhodné vynechávače. V sezóně 2010 se prvních 31. jezdců v konečném zúčtování muselo podrobit zkoušce během všech 36. zastávek závodního kalendáře. První kdo měl na svém kontě menší číslo než 36, byl na 32. příčce umístěný David Gilliland, který vynechal největší televizní sousta roku - Daytonu, Talladegu, Daytonu a Indianapolis.
Ať už se Vám statistiky líbí či nikoliv, je patrné, že se vyplatí počítat každou maličkost. Pokud jde o sport, kde rozhodují tisíciny sekundy, čísla jsou jasnou vizitkou každého z jedců ... fotbalistů, hokejistů, ragbistů ... a to nejen za velkou louží.