Vyhrál poslední tři závody v řadě, v šampionátu se díky tomu posunul na druhé místo a míří na okruh, na němž se žádnému jezdci v posledních letech nedařilo tak jako jemu. Řeč je o Scottu Dixonovi. Novozélandský pilot předvedl v Poconu a v především v Torontu skvělou formu a v době, kdy mnozí předpokládali souboj o titul mezi Castronevesem a Hunter-Reayem, maximálně ještě počítali s Andrettim, se dvojnásobný šampion přihlásil o slovo. Na Castronevese ztrácí jen 29 bodů a míří na okruh, kde v posledních šesti letech čtyřikrát vyhrál.

IZOD IndyCar Series u ohijského města Lexington závodí od roku 2007. Populární přírodní okruh se dočkal otevření v roce 1962. Jako první významná formulová série se na této trati představila Formule 5000. V roce 1980 zde poprvé závodil tehdy nový šampionát CART. Napevno se CART v Ohiu usídlil až po roce 1983. Rok poté, co trať koupil Jim Trueman a výrazně investoval do její rekonstrukce.

Závod si záhy získal popularitu, k čemuž velkou měrou přispěl domácí miláček Bobby Rahal závodící právě za Truemanův tým. Rahal odstartoval do prvního závodu za éry Truemanova vlastnictví okruhu z pole position a umístil se na stupních vítězů. Dva závody (1985 a 1986) zde vyhrál. Rahal lákal diváky na tribuny jako magnet a během jeho kariéry v CART se bez problémů uživily v Ohiu dva závody, kromě Mid-Ohio Sports Car Course ještě závod na letišti v Clevelandu při jehož prvním ročníku se Rahal v roce 1982 dočkal vůbec prvního vítězství v CART.

Ale úpadek CART a konec kariéry Bobbyho Rahala znamenaly, že dva závody se v tomto státě už vedle sebe neuživí a v roce 2004 to odnesl právě závod na přírodním okruhu u města Lexington. Formule se sem ale vrátily poměrně brzy, již v roce 2007, jenže to už pod hlavičkou IndyCar. Závod vyhrál právě Scott Dixon. Ryan Briscoe o rok později zajistil vítězství pro tým Penske, jinak zde všechny ostatní závody vyhrála stáj Chipa Ganassiho. K čtyřem Dixonovým triumfům přidal jeden Dario Franchitti.

Středeční test částečně ovlivnilo počasí, ale Hunter-Reay v něm ukázal, že ještě zdaleka nevzdává boj o titul, když zajel vůbec nejrychlejší čas. I vloni se do boje o mistrovskou trofej vrátil poté, co to s ním v polovině sezóny rozhodně nevypadalo slavně.

V neděli se dočkáme několika změn v jezdeckém poli. V Torontu zraněný Briscoe se nestihl uzdravit a místo u Panther Racing zaujme Oriol Servia. U týmu Dale Coyne Racing si premiéru v IndyCar odbude James Davison. A kdo se představí ve voze číslo 98 týmu Barracuda Racing, ještě nevíme.

Několik jezdců také předvede nová zbarvení. Castroneves tentokrát nastoupí v bílo-modro-černém voze sponzorovaném PPG. Na Serviově voze se vedle černé objeví fialová barva (asi kampaň proti rakovině prsu). Modrofialový vůz dostane Dario Franchitti. Tony Kanaan naopak dostane žlutomodrou formuli propagující dodavatele paliv Sunoco. James Davison bude řídit červenobílý vůz, tedy stejné barvy, které u Dale Coyne Racing nosila Pippa Mann, ale sponzorovaný Coynovým řetězcem restaurací Sonny´s BBQ. Tristan Vautier dostane svítivou žlutozelenou formuli sponzorovanou společností Angie´s List.

Mid-Ohio Sports Car Course
Délka trati: 2,258 míle, 13 zatáček
Délka závodu: 90 kol, 203.220 míle (327,051 km)
Loňský vítěz: Scott Dixon (Target Chip Ganassi Racing)
Loňské pole position: Will Power (Team Penske)
Rekord okruhu: Dario Franchitti, Team Kool Green (CART 1999) – 1:05.347

Časový harmonogram (SELČ)
Pátek – 2. srpna
17:00 – 17:45 – 1. trénink
21:30 – 22:15 – 2. trénink
Sobota – 3. srpna
16:30 – 17:15 – 3. trénink
20:00 – 21:10 – Kvalifikace
Neděle – 4. srpna
17:00 – 17:30 – warm up
21:40 – start závodu Honda Indy 200