Američan Charlie Kimball z týmu Chipa Ganassiho se na okruhu Mid-Ohio Sports Car Course dočkal svého prvního vítězství v IZOD IndyCar Series. Stal se tak po Hinchcliffeovi (St. Petersburg), Satóovi (Long Beach) a Pagenaudovi (Detroit) čtvrtým jezdcem, kterému se to v letošní sezóně povedlo. Právě Pagenaud dojel na druhém místě. Třetí příčka patří Franchittimu. Špatná strategie nakonec odsoudila v úvodu závodu suverénního Hunter-Reaye ke čtvrté příčce a Powera k páté.

První polovina závodu příliš dramatických situací nepřinesla. Oproti předchozím ročníkům přidala INDYCAR k závodu 5 kol, aby se v Ohiu tolik netaktizovalo. Nicméně i tak se nabízely dvě potencionální strategie – na tři pit stopy, nebo hodně šetřit palivo, doufat ve žluté fáze a odjet závod na dva pit stopy a tři třicetikolové stinty. V kvalifikaci nejlepší jezdci se rozhodli pro druhou možnost.

Jezdci na třízastávkové strategii začali stavěl v devátém kole, kdy jejich pit stopy otevřel James Hinchcliffe. Na čele se pohybovala čtveřice Hunter-Reay, Power, Dixon a Franchitti. Poslední jmenovaný zastavil ve 29. kole, vedoucí trojice pak v následujícím kole. Vedení převzal Kimball, který svůj první pit stop absolvoval o 11 kol dříve. Na trati vydržel do 32. kola. Na krátko se do vedení dostal Pagenaud. Tato dvojice se při pit stopech udržela před favority.

V 48. kole se Dixon vzdal dvouzastávkové strategie a tak jako o 4 kola dříve učinil jeho stájový kolega Franchitti, zamířil i on do boxů. Dixon se z boxů vrátil za Franchittim, ale především za Castronevesem. Lídr šampionátu jel od počátku na tři pit stopy.

Hunter-Reay a Power vydrželi na trati do 60. kola. Oba měli boxová stání hned vedle sebe, Hunter-Reay vpředu a při nájezdu byl příliš široký, zastavil příliš daleko od boxové zdi, tankování trvalo trochu déle a Power se před něj v boxech dostal. Ovšem na trati se zařadili až na 13. a 14. místě.

O tři kola později zahájil Hinchcliffe poslední pit stopy pro jezdce, kteří byli na třízastávkové strategii. Vrátil se těsně za Hunter-Reayem. Kimball vydržel do 65. kola. Ve stejnou chvíli stavěl i Kanaan, ale tým špatně upevnil kolo. Brazilský veterán to ovšem záhy poznal, vůz bezpečně odstavil a ani nezpůsobil žlutou fázi.

Kimballův jediný soupeř v boji o vítězství Pagenaud ucítil příležitost, když se Kimball zasekl za o kolo pomalejším Visem a nebyl schopný jej předjet. Pagenaud se v 70. kole vrátil na trať těsně před dvojicí Viso – Kimball, ale Viso se před něj ve druhé zatáčce dostal a na nejdelší rovince se to povedlo i Kimballovi. Jak se následně ukázalo, byl to klíčový souboj o vítězství v závodě. Kimball dokázal zdolat i Visa a vybudovat si dostatečný náskok, aby jej nemuselo trápit, že už nemá push-to-pass, zatímco jeho rival může předjížděcí tlačítko zmáčknout ještě třikrát.

První desítka se seřadila v závěru závodu v pořadí Kimball, Pagenaud, Franchitti, Power, Hunter-Reay, Castroneves, Andretti, Dixon a Hinchcliffe. Castroneves a Hinchcliffe byli v první desítce jediní na tvrdé sadě pneumatik. V závěru bojovali hlavně Castroneves a Dixon, první a druhý muž v pořadí šampionátu. Ale Brazilec se před Dixonem dokázal udržet a o dva body navýšit náskok v šampionátu v závodě, do kterého se kvalifikoval až jako 15., zatímco jeho rivalové v první šestce.

Charlie Kimball se stal prvním diabetikem, který vyhrál závod IndyCar. Povedlo se mu to přesto, že svůj primární monopost poškodil v pátečním tréninku a musel po zbytek víkendu řídit záložní monopost a přesto, že loňský závod musel vynechat kvůli zranění ruky.