Motorsport před 40 lety - 19. díl.

Klasický vytvalostní závod 1000km na Nürburgringu byl sice kvůli energetické krizi o 250km zkrácen, to ovšem težko pokazilo radost Francouzů z velkého triumfu nad Italy.

- Zapomenut byl slabý zájem účastníků ze Spa: třetího podniku mistrovství světa značek na Nürburgringu se chtělo zúčastnit 66 vozů, které se v kvalifikaci přely o 55 povolených startovních míst. Matra-Simca přivezla do pohoří Eifel dva vozy, Alfa Romeo pro pozměněnou sestavu jezdců (Redman/Merzario, Reutemann/Stommelen a de Adamich/Facetti) tři. Dva prototypy nasadil roku 1974 poprvé i Gulf-Ford a také jeho sestava se nechala vidět: zajeté duo Bell/Hailwood doplnili Hunt/Schuppan. Porsche prezentoval před 60.000 diváky oba nové typy Carrera 911 turbo (Müller/vanLennep a Schurti/Koinigg).

Matry naznačily již v kvalifikaci, že jim zelené peklo sedí. Pescarolo postavil modrý vůz na pole-position. A co teprve v samotném závodě: Jean-Pierre Jarier hned po startu odholaně převzal špičku a nebyl od té doby viděn. Po výměně jezdců dovedl Beltoise práci krajana ku zdárnému konci a druhému vítězství značky. Sesterská Matra MS670C měla méně štěstí. Posádka Pescarolo/Larrousse s přehledem držela druhé místo, než ztratila kvůli problému se zapalováním celé kolo v boxech. Přesto dojela pátá. Obě Alfy Romeo na tempo Francouzů nenašly odpověď a skončily jen na místech dvě a tři. James Hunt a Vern Schuppan zakončili svou unikátní spolupráci na čtvrtém místě.

- Jezdci v Indianapolisu absolvovali druhou část kvalifikace o pole-position a A.J. Foyt si mohl oddechnout: jeho času z dob před velkým deštěm nikdo nedosáhl. Nejrychlejším ze skupiny, která musela kvůli dešti odstartovat své pokusy později, byl Mike Hiss na Penske-McLarenu. Dokázal se zařadit vedle Foyta a Dallenbacha do první startovní řady. Předních časů dosáhli i Mario Andretti a Gordon Johncock – stačili na druhou řadu.

- Na Nürburgringu se během týdne pilně testovalo. Niki Laiuda tam jako první člověk prorazil se svým Ferrari-F1 časem 6m58,2s bájnou sedmiminutovou hranici. Vysokou úroveň sportovních vozů potvrdili při stejném testu Pescarolo a Stommelen na Matře a Alfě, dosáhli časů jen o sedm, respektive deset sekund pomalejších.
O nezkrotném technickém vývoji, který měl Severní Smyčku nakonec zahubit, svědčilo, že devítiminutová hranice byla pokořena teprve roku 1961 (Phil Hill) a pod osm minut zajel porpvé Jacky Ickx teprve před pěti lety. Kam mělo toto stupňování rychlosti na tak vražedném okruhu vést..?

- Kolizí termínu s 1000km na Nürburgringu trpěli pořadatelé třetího podniku mistrovství Evropy cestovních vozů ve Vallelunze u Říma. Nejeden tým dal přednost závodu v Německu a cestu do Itálie vážila jen hrstka konkurenceschopných posádek. Ford a BMW poslaly své tovární vozy také raději na Nürburgring a tak se mohla o vítezství ve Vallelunze poprat skupinka polotovárních BMW, kterým se postavily jen nespolehlivý Chevrolet Camaro a mrštný ale slaboučký dvoulitr Zakspeed-Escort.

SCA-Camaro Franka Gardnera skutečmě parkoval po dvou kolech ve vedení v boxech. Špičku krátce převzal Schnitzer-BMW Waltera Bruna, když ale selhal jeho motor, doletěli si pro druhé vítězství sezony Francouzi Jean-Loius Lafosse/Alain Peltier na jejich Gitanes-BMW CSL. Po necelých 4 hodinách závodu dojeli druzí Manfred Mohr s Martinem Finottem na stejném voze. Třetí Hans Heyer mohl špičku zlobit jen začátkem závodu, společně s co-pilotem Albrechtenm Krebsem ale vyhrál na Zakspeed-Fordu-Escort s přehledem dvoulitrovou třídu. Čtvrtý skončil Klaus Ludwig na bývalém továrním Fordu-Capri. Kokpit si dělil s Waltraud Odenthalerouvou a na vítěze jim nakonec scházelo 12 kol.

143468

143471

143474