Motorsport před 40 lety - 20. díl.

Grand Prix Monaka, 500 mil v Indianapolisu a 24h v Le Mans – to je klasická trojka nejvěhlasnějších silničních závodů světa. Monako a Indy se v sedmdesátých letech bohužel často křížily a tak tomu bylo i roku 1974...

- Ronnie Peterson se sice nikdy nestal mistrem světa, mnozí experti ho ale řadí mezi top10 nejlepších pilotů F1 všech dob. Důvodem je mimo jiné i jeho triumf v Monaku 26. Května 1974.

Trénink proběhl v malém knížectví dle známého scénáře: výborný Niki Lauda ukořistil další pole-position a jeho týmový kolega Regazzoni se postavil ke startu hned vedle něj. Tato červená zeď Scuderia Ferrari se zdála být nepřemožitelná. Čtvrtý čas za Depaillerem si připsal Ronnie Peterson. Překvapením při tom bylo, že Colin Champan svým jezdcům připravil dva staré Lotusy 72, o své nové kreaci Mk76 tedy nebyl šéf příliš přesvědčen...
K tréninku připusti pořadatel 28 vozů a všechny chtěl nechat startovat. Pole se ovšem lehce decimovalo i bez kvalifikace: Surteesovi došly náhradní závěsy a nebyl schopen pro Masse do závodu připravit vůz, Chris Amon svou konstrukci sice s přehledem kvalifikoval, i on ji ale nedokázal včas uvést do stavu, ve kterém by přečkala i Grand Prix.

Velkou cenu bohužel do velké míry zhatila hromadná nehoda prvního kola v zatáčce Massenet. Regazzoni s Laudou, Jarierem a Petersonem sice suverénně vedl dlouhého hada monopostů směrem ke casinu, za nimi se ale neshodli Hulme a Beltoise. Brnkli o sebe a zatarasili trať. Rázem havarovalo sedm vozů. Mimo to vzniklá zátarasa rozdělila závod na čtyři uprchlíky vepředu a zbytek světa, který ztratil mnoho času.

Regazzoni poté dokázal svůj vůz udržet na prvním místě a na ideální stopě jen 20 kol: v Rascasse se otočil a v cíli na něj zbylo jen čtvrté místo. O čtyři kola později se Peterson dostal před Jariera a začal dorážet na Laudu. Rudý problém se před Švédem ale brzy beztak rozplynul. Lauda zajel do boxů kvůli vynechávajícímu zapalování. Cesta k vítězství pro SuperSwedeho a jeho koncepčně čtyři roky starý vůz byla otevřena dokořán. Výborný závod zajel i Scheckter, který se po relativně zlém odpichu prokousal až na druhé místo v cíli před Jarierem. Za pátým Fittipaldim si pro bod dojel i John Watson na soukromém Hexagon-Brabhamu.

- Poleman A.J. Foyt v Indianapolisu sice zcela ovládl oba týdny tréninků a kvalifikací,ale v samotném závodě na něj ovšem číhal nebezpečný soupeř, který musel kvůli ne vždy pochopitelným reguláriím v Indy startovat z hloubi pole: Johnny Rutherford.

Foytův brčálově červený Coyote-Ford zprvu nenechal nikoho na pochybách, kdo je pánem v domě a 65 kol vedl. Rutherfordův tovární Mclaren M16D se ale úspěšně prodíral z 25. startovního místa kupředu a při první neutralizaci již dýchal lídrovi na záda. Když se opět mohlo jet  naplno, využil oranžový McLaren re-startu lépe a poprvé posunul Foyta za sebe. Ten nejprve zůstal v Rutherfordově závěsu, jen aby se o něco později znovu posunul kupředu. To už ovšem za sebou Coyote táhl tenký proužek dýmu spáleného oleje, zvěstující defekt. Rutherford musel jen vyčkat a dočkal se: 150 mil před cílem byl Foytův Ford bez maziva...

Za vítězem Johnnym Rutherfordem se klasifikoval ve stejném kole jen Bobby Unser (Olsonite-Eagle-Offenhauser). Třetí Bill Vukovich (Sugarine Prune-Eagle-Offenhauser) již měl kolo ztráty.

Díky zlepšeným bezpečnostním opatřením kolem trati a zejména díky přiškrcení IndyCarů ročníku 1974 (menší zadní křídlo, menší přetlak dmychdla a menší povolené množství paliva, které vozy zpomalily) se závod obešel bez vážných nehod a vyvaroval se tragickým událostem á-la 1973.

- V Monaku se tradične v rámci velké ceny poměřili i mladí divoši formule 3. 70 přihlášených se muselo nejdříve kvalifikovat pro dva rozjezdy po 24 vozech, ze kterých se pak vyklubalo 20 šťastných, kteří směli nastoupit do finále. V prvním rozjezdu se prosadil Tom Pryce (Walesanův tým Token-F1 nedostal pozvání pro velkou cenu, tak se Tom vrátil pro jednou do F3 an Marchi-Holbay 743 stáje Ippokampos) před Tony Brisem a Sandrem Cinottim. Druhému rozjezdu vládl Brian Henton před Albertem Colombem a Renzem Zorzim.

Start do finále vyšel nejlépe Hentonovi, tovární pilot Marche se ale po dvou kolech otočil a Pryce si poté nenechal vítězství v tomto nejprestižnějším závodě F3 vzít. Druhý dojel se ztrátou 21 sekund Tony Brise před výborným Sandrem Cinottim.

- Ian Ashley na Lole T330 týmu ShellSport vyhrál sedmý závod mistrovství Evropy F5000 v Truxtonu. Patřila k tomu ovšem notná dávka štěstí. V kvalifikaci byli rychlejší Derek Bell, který zaskakoval za v Indianapolisu startujícího Hobbse a Teddy Pilette. Bell na Hoganově voze vyrazil nejlépe a zdálo se, že závod ovládne. Pilette se ale nenechal setřást a krátce před poločasem převzal první místo. Smolař Bell později musel do boxů kvůli defektu pneumatiky a dojel jen čtvrtý. Ani Belgičan ale neměl vyhrát: v posledním kole mu došel benzín! Ian Ashley, který se až do posledních metrů musel bránit před Peterem Gethinem, se tedy mohl tešit z překvapivého úspěchu.

143478

143480

143485