Motorsport před 40 lety - 24. díl

Rudé vozy Enza Ferrariho ovládly velkou cenu Holandska ještě jasněji, než Španělskou Grand Prix před dvěma měsíci. Obě Ferrari 312 B3 obsadily první startovní řadu a Lauda tentokrát vedl od startu až do cíle.

23. června 1974 vyhrál Niki Lauda svou druhou velkou cenu a vyšvihl se tak na druhé místo tabulky, jen jediný bod za Fittipaldiho.

Po tragédii ročníku 1973, kdy Nizozemci přihlíželi, jak uhořel Roger Williamson, se sice hovořilo o tom, že se v Zandvoortu již nikdy nepojede, čas ale uhojil i tyto rány a 28 pilotů se v kvalifikaci ucházelo o 26 startovních míst. V sobotu dopoledne potvrdil Niki Lauda znovu, že je s odstupem nejrychlejším jezdcem roku. Týmovému kolegovi Regazzonimu odebral šest desetin a třetímu Fittipaldimu 1,2 sekundy. V osmém závodě to znamenalo Rakušanovu čtvrtou pole-position. Druhou řadu doplnil překvapivě rychlý Hailwood před Scheckterem a Huntem. Za Shadow debutující Tom Pryce se postavil na 11. místo, přihlížet museli v něděli Tim Schenken a domácí Gijs van Lennep.

V neděli Lauda hned po prvních metrech nikoho nenechal na pochybách, kdo je pánem v domě. Z prvního kola se vrátil před Hailwoodem a Regazzonim, který start poněkud zaspal. Již ve druhém kole ale Tesíňan bez větší námahy posunul Ferrari číslo 11 před bílý „YardleyMac“ na druhou pozici. Regazzoni se po zbytek závodu tlačil na lídra možná agresivněji, než bylo vedení Scuderie libo, na konečném pořadí se ale nemělo nic změnit. „Zrající computer“ Lauda zůstal chladný a vyhrál s náskokem osmi sekund.

Ještě zajímavější byl boj „formulí Ford“ o drobky, které jim Ferrariho dvanáctiválce nechaly. V 11. kole se na třetí místo prodral Depailler (Tyrrell), 25 kol později jej na této pozici ale vystřídal zkušenější Fittipaldi. Brazilec znovu ukázal svou schopnost, vytěžit z dané situace maximum a dojel třetí. Malý Francouz k závěru závodu čelil přetáčivému vozu a musel před sebe zpátky pustit Hailwooda a i týmového kolegu Schecktera. Za Watsonem a Petersonem dokončil Rikky von Opel s továrním Brabhamem-Ford svou poslední velkou cenu na devátém místě.

Pouze 13 vozů se dostavilo k dalšímu závodu evropského šampionátu Rothmans F5000 na zbrusu novém autodromu v Mugellu. V kvalifikaci se prosadil Ian Ashley před Bobem Evansem, Teddy Pilettem a před domácím publikem senzačně rychlou Lellou Lombardiouvou! Krátce po startu překvapil celé pole déšť. Závod byl přerušen a startovalo se znovu, tentokrát na pneumatikách se vzorkem. Nejlepší mokré nastavení měla – asi čirou náhodou – Hogan-Lola Davida Hobbse. Angličan sice vyrazil jen z 9. pozice, po šesti kolech ale zhltl i lídra Gethina a nebyl k zastavení. A byl: brzy poté začalo pršet tak silně, že byl závod znovu přerušen. Pokračovalo se až v osm hodin večer (!), aniž by přestalo pršet. Organizátor byl naštěstí natolik rozumný, že hned po čtyřech kolech reagoval na opět sílící průtrž mračen a podnik nadobro ukončil. Nepříliš povedený výlet F5000 do Toscany tedy vyhrál Hobbs před Evansem, Pilettem, Robinsonem, Wunderinkem a dobrou Lombardiovou.

- Mnohem léoe obsazen byl druhý závod mistrovství Evropy sportovních dvoulitrů. Do Clermont Ferrandu přicestovalo 28 posádek, nikdo ale neměl mít šanci proti domácím továrním Alpine-Renaultům A441. Jen Derek Bell na Abarthu PA1 mohl na čele závodu krátce pozlobit Gerarda Larrousseho ve žluté Alpině, než se mu přehřál motor. Silnou frakci Alpine-Renaultu nemohly zaskočit ani defekty po startu vedoucího Jabouilleho a krasavice Beaumontové. Po 32 kolech na krásném „mini-Nurburgringu“ slavila régie dvojité vítězství v pořadí Larrousse-Serpaggi. Třetí skončil John Lepp (Chevron-Hart) před Frdem Stalderem (Lola-Simca) a strýcem nového testmana Force India, Javierem Juncadellou (Lola-Ford).

V Mallory Parku vyhrál Jim Crawford osmý závod britského mistrovství formule Atlantic. Za ním se umístili Ray Mallock a Alan Jones. Závod formulí Ford vyhrál v rámci stejného podniku Bernard Vermilio před Patrickem Nevem a Stephenem Southem.

144005

144008

144011