Daytona International Speedway

Daytonský ovál se na začátku každého července promění v letní středisko rychlosti a to ve znamení závodů NASCAR. Na programu, jako vždy, byly dva starty Nationwide Series na 250mil a druhý noční závod, na 400 mil série Sprint Cup. Pro doplnění, jedná se o 18. závod letošní sezóny - sezóny ve které se hlavně počítají jednotlivá vítězství. Fakt, který by mohl přijít vhod zejména v závodě, který by se dal označit jakožto divoká karta. Vyhrát mohl kdokoliv.

Celkem 160 kol čekalo na všechny zúčastněné, tentokrát už v plném počtu. Vše 43 vozů se těsnalo na pit-lane, když tu přišel dešťový mrak, který postupně přesvědčil i vedení závodu o tom, že se pojede v náhradním termínu - tedy v neděli v podvečer našeho času. Původně noční závod se následně přesunul na jedenáctou hodinu dopolední floridského času. Bohužel však, dešťové kapky se ke slovu dostaly i během nedělního dne.

Samotná kvalifikace následně přinesla nejedno překvapení způsobené možná i charakterem závodní dráhy. Přecijenom rozdíl mezi prvním a čtyřicátým startujícim byl 0.913 sekundy - to se nevidí každý den. Pole-position si tentokrát vyjel David Gilliland, pro kterého to byla během 276 pokusů teprvé třetí vyhraná kvalifikace. Sváteční první řadu pak doplnil další sváteční jezdec, Reed Sorenson. Druhá řada zněla možná ještě zajímavěji. Landon Cassill a Bobby Labonte, který se za volant závoďáku NASCAR vrátil pro svůj 720. start v rámci Sprint Cupu. Ve třetí řadě pokračoval Jimmie Johnson a Matt Kenseth. Za nimi pak Dale Earnhardt Jr., David Ragan, Jeff Gordon a první desítku uzavíral Greg Biffle.

VÝSLEDKY kvalifikace.

Ve startovním poli ovšem nechyběl ani Michael Waltrip, či veterán Terry Labonte. Terry se zároveň možná snaží o vstup mezi opravdovou smetánku. Z dosavadní dvojice by se mohla stát trojice jezdců, kteří během své kariéry pokořili bájných 900 startů v rámci NSC. Tím prvním je, jak jinak, King Richard Petty a jeho nepřekonatelných 1184 startů. Druhé míste nyní zaujímá Ricky Rudd a 906 zařezů v nejvyšší lize NASCAR.

Po pěti zelených kolech se před Gillilanda dostal jeden z favoritů na letošní titul, Matt Kenseth. Závodění však nevydželo příliš dlouho. Ve 7.kole se totiž na dráhu přihnal jemný a naštěstí velmi rychlý dešť. Po 25. minutách čekání a vysoušení se mohlo pokračovat dál. Průběh závodů v Talladeze a Daytoně možná netřeba dlouze popisovat. Závody na obou tratích mají tradičně tendenci překonávat rekordy, co se počtu jezdců ve vedení týče. Prvních dvacet kol se zdálo, že scénář dnešního závodu nebude jiný. Ve dvacátem kola však spadla klec.




První The Big One se odehrál při výjezdcu ze čtvrté zatáčky. Ricky Stenhouse Jr. se s vozem mírně vychýlil ze své stopy a bylo vymalováno. Do zápletky se následně přidalo dalších 15 vozů. Většina z nich zamířila okamžite do garáže a naopak veký počet z nich se v dalším průběhu závodu vrátil zpět na trať. Mezi jezdce, kteří tímto momentem ztratili naděje na vítězství, patřil i Jimmie Johnson, Jeff Gordon, Denny Hamlin, Trevor Bayne, Brad Keselowski a další. Ačkoliv je v crash-listu uvedená i Danica Patrick, tato jediná žena startovního pole se naopak vyhnula (téměř) všem a všemu.

Po odklizení trosek se mohlo pokračovat dál. Jezdci pochopitelně využili přerušení k návštěvě svých mechaniků - taktita pneumatiky versus spotřeba paliva byla tentokrát pro všechny stejná. Alespoň prozatím. K obvyklým starostem hlavních šéfmechaniků se přidal další brouk v hlavě. Přibližující se dešťové mraky. Jak prozrazují pravidla NASCAR, v případě nepřízně počasí je podmínkou ujet alespoň polovinu vypsané délky závodu.

Kolo s pořadovým číslem 41 přineslo další přerušení, tentokrát šlo o “debris” někde na trati. Hned po restartu se Matt Kenseth otřel o betonou zeď. Jelo se dál. Během žluté fáze už došlo k odlišnostem na pit-lane. První čtveřice - McMurray, Almirola, Cassill, Kurt Busch - se z boxové komunikace tentokrát vydala se starýma pneumatikami. Biffle, Gilliland, Logano, Kahne a Hamlin pak volili dvě čerstvé pneu na pravé straně.

Následovala dlouhá zelená fáze, během které se jezdci ve vedení vyměnili celkem 21 krát. V první desítce byla viděna velmi často i Danica Patrick, která se poslední dobou do hledáčků kamer už i sem tam usměje. Aby ne, pokud by pan Haas realizoval svůj formulový sen, Danica Patrick by byl jasný a ze stran sponzorů velice chtěný tah.

94. kolo přineslo další přerušení díky zbytkům jednoho z rozbitých vozů. To uvítala zejména Danica, který v předchozích zelených pit-stopech chybovala a ztratila tak důležitý kontakt na vedoucí skupinu jezdců. Lucky dog si mimojiné opět vykroužil Dale Earnhardt Jr. Během tohoto přerušení se rovněž jezdecké pole rozdělilo na dvě skupiny. Prvních 14 jezdců v pořadí se rozhodlo na boxů vůbec nezajet. Důvod byl jasný - blížící se dešťové mraky.

Po mávnutí zelenou vlajkou, ale přišlo něco, s čím snad nikdo nepočítal. The Big One, do kterého se nezapletlo snad jenom sedm vozů. Dle oficiálních údajů se do havárie na protilehlé rovince zapojilo 26 vozů. Kyle Busch se dokonce dostal na střechu. Vše začalo u Kaseyho Kahna a Grega Biffla. Více netřeba slov. video mluví za vše.




Následovalo odklízení trosek a další restart, tentokrát už poslední. Ve 110. kole ze 160ti vypsaných se na daytonský ovál definitivně odstěhoval déšť a bylo po závodě. A vítěz? Více než překvapivý.

První desítka se celý den, a hlavně po první The Big One, hemžila netradičními jmény jako Alex Bowman, Michael McDowell, Marcos Ambrose, Terry Labonte nebo koneckonců i Danica Patrick. Kurt Busch byl snad jediný kdo patřil mezi nejrychlejší stálice - ovšem ani Kurt Busch nestačil na rozjetého Arica Almirolu, který tímto získal své první vítězství v rámci NASCAR Sprint Cup.

Aric vyhrál s číslem 43, shodou okolností dlouhých 30 let poté, co se stejným číslem vyhrál v Daytoně Richard Petty svůj poslední a zároveň rekordní závod s pořadovým číslem 200. Od roku 1984 se slavná #43 dostala na Victory Lane pouze v roce 1996 (Phoenix, Bobby Hamilton), 1997 (Rockingham, Bobby Hamilton) a 1999 (Martinsville, Johnny Andretti). Pohledem do historie byl odhalen i fakt, že s číslem 43 vyhrálo celkem šest jezdců a to v 199 závodech. Jen startovní číslo 11 má na svém kontě více vítězství než slavná Pettyho třiačtyřicítka (204 vavřínů).

Škoda jen, že závod nebyl dojet v tradičním duchu zelených vlajek. Mokré vítězství je také vítězství, dvě hromadné havárie a netradičně historické prvenství, to byla letošní čtyřstovka v Daytoně.

VÝSLEDKY závodu.
POŘADÍ po 18ti odjetých závodech.
FACEBOOK/NASCAR CZ

Příští týden: New Hampshire International Speedway