Motorsport před 40 lety - 30. díl.

Vítězstvím na Nürburgringu převzal Clay Regazzoni první pozici v tabulce hodnocení mistrovství světa formule 1.

- Jezdce formule 1 lze asi rozdělit do dvou základních tříd: hrdiny, kteří ještě směli závodit na Severní smyčce Nürburgringu a normální závodníky, kteří jezdili v Grand Prix poté. Roku 1974 se fandové ještě mohli kochat pohledem na umění 32 hrdinů, kteří našli o první srpnový víkend dost odvahy pokusit se o kvalifikaci na této jedinečné trati.

Scuderie Ferrari testovala v pohoří Eifel již před několika týdny a Niki Lauda, kterého zde dva roky později měli označili za zbabělce, se stal prvním člověkem, který objel (nebo částečně obletěl) „zelené peklo“ časem pod sedm minut. Asi nepřekvapilo, že se Lauda znovu prosadil i v kvalifikaci do velké ceny. Kolega Regazzoni byl o 1,3 sekundy pomalejší, což přesto stačilo pro první startovní řadu. Nejrychlejší z uživatelů motorů Ford-Cosworth byl Fittipaldi a za ním se kvalifikovali Scheckter, Depailler, Reutemann, Hulme a Peterson. V této „Velké ceně Evropy“ směli debutovat Jacques Laffite na druhém Iso-Williamsi a jako první rezerva i Ian Ashley na Tokenu. Méně štěstí měli ne-kvalifikovaní Migault, Schenken, Edwards, Perkins, Amon – a především Howden Ganley. Jeho Maki opustil při prvním měřeném kole v pátek v úseku Hatzenbach trať a o svodidla si utrhl kompletní příď.

Novozélanďan si polámal obě nohy a skončil v nemocnici v Adenau. Dlouho tam ale nemusel zůstat sám...
V neděli to byl Clay Regazzoni, komu vyšel nejlepší start. Švýcar neměl po dalších 14 kol udělat chybičku. Vyhrál svou první Grand Prix od roku 1970 – možná svou největší. Mnohem hůře se dařilo Laudovi. Niki ztratil před první zatáčkou i druhou pozici vůči Scheckterovi a nedočkavě se snažil zaváhání na startu vyžehlit. V Nordkurve za boxy chtěl Jihoafričana vybrzdit, jeho pneumatiky ale jěště byly příliš chladné – a Lauda letěl do záchytných plotů... To již ovšem byly i oba Marlboro-McLareny z kola ven! Fittipaldi se neodlepil ze startovního místa a kolega Hulme ho nabral na rohy. Na špičce se pořadí brzy ustálilo a Scheckter dojel před Reutemannem (jemuž se během závodu rozpadlo zadní křídlo) za Regazzonim jako druhý. O čtvrté místo se dlouho rvali Ickx, Mass a Hailwood. Dojet měl z tohoto tria jen Belgičan. Jochen Mass se stal (tak jako i roku 1976 na stejném místě) nedoceněným hrdinou závodu. Pět kol držel zásluhou svého talentu (jeho Surtees TS16 jistě neměl tak daleko vepředu co hledat) čtvrté místo a další čtyři kola pátou pozici za Ickxem, než se mu rozbil motor.

Němec byl večer sice vyhlášen mužem závodu a odměněn cenou Jo Siffert Prix Rouge et Blanc, to jej ovšem pramálo hřálo. Mass ohlásil, že „z osobních důvodů“ tým Johna Surteese opouští. Z takto získané pozice se Mike Hailwood mohl těšit jen dvě kola. V úseku Pflanzgarten neudržel bývalý mistr svěra motocyklů svůj „Yardlemac“ na trati a vletěl do svodidel podobně brutálním způsobem, jako Ganley, kterému zanedlouho dělal v nemocnici společnost. Tato nehoda měla ukončit Hailwoodovu automobilouvou kariéru.

- V rámci velké ceny absolvovala neměcká DRM závod svého šampionátu. V divizi do dvou litrů se prosadil Dieter Glemser na Zakspeed-Escortu před týmovým kolegou Hansem Heyerem a Jörgem Obermoserem na BMW 2002. Silnou divizi vyhrál také Ford: Rolf Stommelen se prosadil na továrním Capri RS3100 před Klausem Ludwigem na starším Capri RS2600.


YJ1 – Clay Regazzoni na Nürburgringu: má smysl srovnávat formuli 1 roku 1974 s dneškem?

147227

YJ2 – Mechanici Scuderie Ferrari nesou svého hrdinu na ramenou.

147273

YJ3 – To ještě bojovali o čtvrté místo: Ickx, Mass, Hailwood a za nimi Peterson.

147231