V Mugellu vítězí přeplňovaný Renau v MS značek

Roman Klemm
26.03. 2015

Roman Klemm
26.03. 2015

Motorsport před 40 lety - 13.díl

Když koncem sezony 1974 oznámily tovární týmy Matra a Alfa Romeo ukončení svých aktivit a když se s misrovstvím světa značek rozloučil i polotovární Gulf-Ford, vypadala budoucnost tohoto šampionátu bledě. Díky nástupu Renaultu, skrytým polotovárním angažmá a několika soukromým investorům se však ke druhému (pokud bereme ohled na Daytonu, která se obešla bez „Evropanů“) podniku sezony 1975 v Mugellu sešlo velmi zajímavé pole účastníků. Hospodářská krize se zde promítla především na kvalitě a stáří použitého materiálu, než na jeho množství.

Největší senzací v nejsilnější třídě prototypů byl všeobecně dychtivě očekávaný Alpine-Renault turbo A442. Francouzi minulý rok naprosto ovládli evropský šampionát dvoulitrů a jejich postup do MS byl logickým krokem. Do jediného, na žluto přelakovaného prototypu zabudovali přeplňovaný dvoulitr V6, který měl na tehdejší poměry neuvěřitelný výkon 500 koní. Šasi A442 bylo použito již roku 1974 a stále ještě oplývalo jen malou nádrží na 100 litrů. Na novém autodromu v Toskaně ho pilotovali „hlavy“ projektu, Jean-Pierre Jabouille a Gerard Larrousse.

Tovární tým Alfy Romeo „zachránil“ koupí bývalý závodník a podnikatel Willy Kauhsen. Napříč chybějícím sponzorům nasadil dvě technicky nezměněné, ale senzačně obsazené 33TT/12. Jednu si dělili Arturo Merzario s Jacky Icxem, druhou Derek Bell s Henri Pescarolem. Vedoucí sportovního oddělení Carlo Chiti a několik továrních mechaniků byli v boxech, aby „pomohli“. Arturo Merzario si samozřejmě nenechal vzít, aby postavit svůj rudý vůz na pole-position, právě před nos žlutým rivalům.

Podobně kryté, ostýchavé tovární angažmá bylo vidět i u Porsche, kde vybavili tři starší šasi 908/3 přeplňovanými agregáty Carrera. Stuttgartský geniální technik Norbert Singer byl v boxech „v soukromé misi“ a aktivně se podílel na přípravě vozu pro Herberta Muellera a Gijse van Lennepa v lakování Martini, který do podniku přihlásil jeho vlastník, Dr. Dannesburger. Podobný vůz měl k dispozici i Fin Leo Kinnunen. Také Reinhold Joest pro sebe a pro kolegu Maria Casoniho připravil turbo-verzi devětsetosmičky, jeho starší vůz s atmosférickým motorem krotili Juergen Barth a Ernst Kraus.

Dvě šasi Gulf GR7 si koupil Georg Loos z Kolína nad Rýnem a vybavil je novými motory Cosworth. V Mugellu nasadil ale jen jeden z červeno-žlutě přelakovaných vozů pro Jochena Masse a Tima Schenkena. I kolem tohoto „soukromého“ vozu se točili vedle jeho konstruktéra Lena Baileyho i bývalí mechanici Gulfu. Loos měl v závodě i Porsche třídy GT, pro které angažoval borce kalibru Hezemanse, Fitzpatricka a Schurtiho, aby se bili s nenáviděnou konkurencí bratří Kremerů, kteří nasadili stejný vůz s Wisellem, Schickentanzem a Bertramsem.

Proti prototypům neměli těžší JS2-Cosworthy Guy Ligiera šanci. Oba Gitanesem sponzorované vozy ale zářily výborným obsazením kokpitů Jarier/Beltoise a Lafosse/Migault.

Také třída dvoulitrů obsahovala mimo početných „lokálních matadorů“ několik zajímavých kombinací: Renaultův dívčí tým Lombardi/Beaumont, nový Chevron B31 Hineho a Groba, nebo rychlou Lolu T294 Cosima Turizia.

30.000 fandů se stalo 150 kol, či téměř 5 hodin svědky krásného souboje Alfy Romeo Merzaria a Ickxe s přeplňovaným Renaultem. O tomto duelu rozhodly problémy s brzdami, které nutily krátce před koncem Merzaria na tři minuty do boxů. Před druhou Alfou dojela silná dvojice Van Lennep/Mueller na Porsche 908. Pátí skončili Hine s Grobem, kteří tak vyhráli hodnocení dvoulitrů těsně před Lombardiovou a Beaumontovou.

První závod japonského mistrovství sportovních vozů, Fuji 300, vyhrál na starém okruhu s klopenou zatáčkou Noritake Takahara na Marchi 74S. Druhý dojel Kunimitsu Takahaši na stejném voze před Masami Kuwašimou na Marchi 73S Masami hned po průjezdu cílem spěchal k letišti: jeho příštím závodem měl být podnik ME F2 v Thruxtonu.

Sportovní vozy GT se snažily i v USA, kde pokračoval šampionát IMSA závodem na 12 hodin v Sebringu. Oba tovární BMW 3.0CSL dominovaly podnik od prvního tréninku, jen v kvalifikaci a na úvod závodu po bývalém letišti je dokázal „rušit“ silný, ale nespolehlivý Chevrolet Corvette Johna Greenwooda. Když po polovině závodu vedoucí „bavorák“ Stucka a Poseye vypadl s rozbitým motorem, převelel šéf týmu Jochen Neerpasch oba piloty do druhého vozu a tak se z prvenství mohli těšit všichni přítomní tovární jezdci BMW, Redman, Moffat, Stuck a Posey. Za továrním vozem z Mnichova dojela armáda soukromých amerických Porsche Carrera RSR, z nichž byl se čtyřmi koly ztráty nejlepší vůz George Dyera a Jacquese Bienvenua.

Nejeden evropský novinář si kladl otázku, proč BMW investuje tak velké peníze, do relativně bezvýznamného mistrovství, jako IMSA. Odpověď poskytlo marketiongové oddělení Němců: průzkum US-trhu jim potvrdil, že Američané považovali BMW za britský výrobek a zkratku si vykládali jako British Motor Works. Neerpasch tedy dostal úkol, tuto mýlku vymýtit. Jak cestou sportovních výsledků, tak cestou bajuvarské prezentace: začátkem sezony nechal například mechaniky pracovat v „Lederhosnách“!

Zle to roku 1975 vypadalo s mistrovstvím Evropy cestovních vozů. BMW a Ford své tovární angažmá ukončili a podle toho dopadl první závod v Monze. Italská čtyřhodinovka se stala jasnou kořistí Alaina Peltiera a Siegfrieda Muellera na soukromém starším BMW CSL, poté, co oba jasně dominující BMW týmu Schnitzer zbrzdily defekty. Již na druhém místě byl klasifikován nejlepší dvoulitr (!) - Zakspeed-Escort Heyera a Finotta. Měl na vítěze 5 kol ztráty.

Start dobře obsazeného podniku MS značek v Mugellu: Merzariova Alfa se dueluje hned od prvních metrů s Larrousseho Renaultem.