Jak James Hunt vyhrál pro Lorda Hesketha v Zandvoortu

Roman Klemm
25.06. 2015

Roman Klemm
25.06. 2015

Motorsport před 40 lety - 26.díl

Jedna z nejzábavnějších kapitol dějin formule 1 našla svého vyrcholení 22. června 1975 v Zandvoortu: vůz extrovertního mladého Lorda Alexandra Hesketha tam vyhrál svou první a jedinou Grand Prix! To, co roku 1973 začalo jako velká legrace, nabylo v dalším průběhu svého krátkého trvání na profesionalitě a tým Hesketh několikrát dokázal, že je jen otázkou času, než se poprvé prosadí. V Holandsku porazil James Hunt, z legrace zvaný Superstar, favorizované Ferrari a postaral se tak o jednu z nejvýraznějších a nejsympatičtějších událostí dějin sportu (co už jsou proti Huntově triumfu všechna neslaná-nemastná vítězství Mercedesů minulé sezony, že?).

Víkend u moře začal dle očekávaného skriptu: Niki Lauda a jeho model 312T kraloval na trati, kde minulý rok vyhrál, všem tréninkovým jízdám a zajistil si před týmovým kolegou Regazzonim jakoby samozřejmě pole-position. Nedělní vítězství rudých se zdálo být pouhou formalitou. Za oběma favority se kvalifikovala nabitá armáda „formule Ford“: 14 uživatelů motororů Ford-Cosworth se vtěsnalo v pořadí Hunt, Scheckter, Reutemann, Fittipaldi, Brise, Mass, Pace, Jarier, Brambilla, Pryce, Depailler, Watson, Laffite a Peterson do pouhých 76 setin sekundy. K zajímavým novotám technicky témeř nezměněného pole patřilo obsazení druhého Embassy-Hillu Alanem Jonesem (Graham Hill si mimo to zajistil podporu staronového sponzora Esso) a start domácího Gijse van Lennepa, který u Ensignu zaskakoval za zraněného krajana Wunderinka.

Byla to změna počasí, která se postarala o jakési nedělní promíchání karet. Slunce nahradily mraky ze kterých vydatně pršelo, takže celé pole startovalo na pneumatikách do deště – u Heskethu ovšem doufali, že díky silnému přímořskému větru trať rychle oschne a zůstali u „suchého“ nastavení, což byl nakonec jeden z prvků vedoucí k úspěchu. Sériový vítěz Lauda na startu nezaváhal a sprchoval za sebou ostatní v pořadí Scheckter, Regazzoni, Hunt a Mass. Déšť ovšem skutečně přestal a na asfaltu se začala rýsovat suchá ideální linie. První, kdo se odvážil vyměnit na slicky byl po šesti kolech Hunt – druhý rozhodující prvek úspěchu. James poté dokázal na stále ještě nebezpečně mokré trati jezdit tak rychlé časy, že když měnil o sedm kole později i Lauda, ocitl se bílý Hesketh v čele! Dobrá, realisté tušili, že Rakušan Brita rychle dotáhne, což se také stalo.

dyž se Lauda pracně prodral před blokujícího Jariera, dohnal lídra a Hesketh s Ferrarim kroužily několik kol v těsném závěsu. Hunt ovšem neztratil nervy a vyvaroval se chyb minulosti – třetí prvek úspěchu. Když trať oschla více, vyplatilo se „suché“ nastavení Heskethu a James mohl svému pronásledovateli dokonce ujet! V cíli zdravil nadšený „Le Patron“ Hesketh svého „Superstara“, který potom celou noc proslavil ve stanech britských fandů v okolních dunách (a osobně se staral o dodávky piva). Laudovi stačilo druhé místo, aby dále betonoval své vedení v celkové tabulce. Také sportovní ředitel Scuderie, Luca Montezemolo neměl v Holandku tak úplně štěstí: v chaosu výměn pneumatik se připletl do cesty Petersonovi, ten ho přejel a zlomil mu nohu. Třetí dojel Montezemolův druhý 312T s Regazzonim před Brabhamy Reutemanna a Paceho, poslední bodík si zajistil Pryce. Jeho týmový kolega Jarier přišel o možné třetí místo explozí pneumatiky, domácí hrdina Van Lennep dojel dobrý desátý – před čtyřiceti lety ovšem ještě neexistovala moderní inflace rozdávání bodů...

Termín rakouského podniku mistrovství Evropy cestovních vozů kolidoval se závodem DRM v Mainz-Finthenu a na Salzburgring proto přijelo jen 16 vozů. Závod, zkrácený na 120 kol (508 km), skončil jasným vítězstvím BMW CSL „domácího“ týmu Schnitzer z nedalekého Freilassingu. Bavorák v lakování sponzora Memphis posádky Dieter Quester / Urs Zondler vyhrál s náskokem tří kol na hostující Porsche Carrera RSR Sindela a Doerena (jedna z výplní pole, bez nároku na body). Třetí Peltier/Müller již měli sedm kol ztráty, protože měnili přední závěs!

Při zmíněném závodě DRM na letišti Mainz-Finthen se v silné divizi nejlépe dařilo vozům Porsche Carrera RSR: vyhrál Reinhardt Stenzel před Helmutem Kellenersem. Nejlepší BMW dojel třetí: Albrecht Krebs na voze bratří Schnitzerů. Závod dvoulitrů dominoval souboj o vítězství Zakspeed-Escortů s Hansem Heyerem a Klausem Ludwigem v kokpitech. Nakonec se prosadil budoucí jezdec ATS-F1.

Švéd Bertil Roos vyhrál první dva závody severoamerického šampionátu Players formule Atlantic, ve třetím ovšem konečně našel přemožitele. Za silného deště vyhrál na bývalém letišti v Gimly Motorsport Parku překvapivě Kanaďan Gilles Villeneuve, který vyrazil jen z 19. startovní pozice. První pozici zpočátku držel Bill Brack, než jej předjel Bobby Rahal. Nikdo ovšem nebyl toho dne rychlejší, než vycházející superstar Villeneuve a jeho March 75B, který vyhrál před Rahalem, Price Cobbem, Brackem a Brettem Lungerem.

V Brands Hatchi odstartovalo do sezony 1975 evropské mistrovství sportovních dvoulitrů. V zábavném podniku na dvakrát 20 kol se po součtu časů prosadil Němec Jörg Obermoser (ToJ-BMW SG03) před domácími esy Guyem Edwardsem (Lola-Hart T390) a Ianem Grobem (Chevron-Hart B31).

„Dokázali jsme porazit establishment formule 1!“ Lord Hesketh zdraví v Zandvoortu svého vítěze Jamese hunta.