Lauda budoval i v Le Catelletu pověst své neporazitelnosti

Roman Klemm
09.07. 2015

Roman Klemm
09.07. 2015

Motorsport před 40 lety - 28.díl

Období mezi začátkem května a začátkem července 1975 bylo časem, kdy se ve formuli 1 de facto rozhodlo o mistrovi. Niki Lauda vyhrál za sebou v Monaku, Zolderu, Anderstorpu, dojel druhý v Zandvoortu a znovu vyhrál v Le Castelletu. Jeho náskok po velké ceně Francie činil 22 bodů na Reutemanna – a to tehdy ještě něco znamenalo. Na ultramoderním okruhu pana Paula Ricarda s jeho předlouhou rovinkou Mistral, přicházející Ferrariho dvanáctiválci vstříc, si tehdy 26letý Vídeňák s bydlištěm v Salzburgu vedl takto: v pátek nejdříve pršelo a trať pod zataženou oblohou jen pomalu osychala. Niki nic neriskoval, dopřál Jarierovi čest nejlepšího pátěčního času, byl o čtyři desetiny pomalejší a pátý. Sobota se představila tak, jak to přítomní od Cote d´Azur očekávali: bylo teplo a slunce se smálo. Časy se lepšily a dopoledne byl nejrychlejší Hunt těsně před Laudou, který cílevědomě pracoval na perfektním nastavení pro rozhodující odpoledne. Pak udeřil – a jak. Jeho pole-position-čas byl o 4 desetiny rychlejší, než čas druhého Schecktera. Hunt s Jarierem se postavili do druhé řady, Pace a Pryce do třetí a mohli si zhruba vymalovat, jak s nimi Niki asi zamává v neděli. Z technického hlediska byl největší zajímavostí paddocku debut nového vozu Mo Nunna, Ensignu N175, opět s Van Leneppem v kokpitu. Startovní pole ovšem obsahovalo i jednu novou tvář. Pan Gutier od firmy elf zaplatil Kenovi Tyrrellovi za třetí kokpit pro Jeana-Pierra Jabouilleho. Geniální Francouz se kvalifikoval sice jen jako 21., závod ale dokončil na dobrém 12. místě ve stejné kole s vítězem.

A vítězem byl samozřejmě Laudův rudý Ferrari 312T. Jeho jediným problémem byl lehký nálet chřipky, ten ale Rakušan s mávnutím trikolory zapoměl: po prvním kole měl 2 sekundy náskoku na vláček v pořadí Scheckter, Hunt, Mass, Pace a Regazzoni. Poté s jeho již příslovečnou dokonalostí odkroužil zbývajících 53 kol a nikým neohrožen si zapsal oněch dalších devět bodů.

Závod za Laudou ale nebyl zdlouhavý. Scheckter dlouho bránil druhou a pak třetí pozici před Huntem a Massem. Když se oba před Jihoafričana dostali, rozdali si celý závod trvající souboj o druhé místo. Brit dojel o sedm desetin před Němcem, který poprvé výrazněji vystoupil ze stínu týmové jedničky Fittipaldiho. Velký Brazilec dojel jen čtvrtý. Výborný Andretti znovu bodoval jako pátý a nejlepším domácím jezdcem byl šestý Depailler – roku 1975 „frogové“ své fandy příliš nepotěšili...

V rámci jako vždy výborného motoristického podniku na Norisringu v Nürnbergu se nejelo pouze o body prestižní Deutsche Rennsportmeisterschaft, konal se i závod Evropského mistrovství vozů GT, ke kterým štědrý pořadatel přidal nemistrovský „Geldrennen“, ve kterém si nejrychlejší mohli dodatečně přivydělat.

Pro důležitý Norisring nasadil jak Ford, tak i BMW v silnější třídě DRM tovární vůz a závod se dle očekávání 100.000 fandů počátečně proměnil v pěkný souboj Jochena Masse (Ford Capri RS3100) a Hanse-Joachima Stucka, jehož BMW CSL technicky odpovídal vozům nasazovaným v IMSA. Tento duel ale trval jen několik kol: Stuckovy brzdy neustály nápor okruhu, Bavorák musel nejdříve polevit a později vzdát. Mass slavil jasné vítězství pro značku z Kolína nad Rýnem, jediný, kdo dojel ve stejném kole s vítězem byl Reinhardt Stenzel (Max-Moritz-Porsche Carrera). Další pozice obsadili Helmut Kelleners (Kremer-Porsche), Harald Grohs (Faltz-Alpina-BMW) a Reine Wisell (Kremer-Porsche).

V dvoulitrové divizi se o vedení přetahovali Hans Heyer a Klaus Ludwig (oba Zakspeed-Ford Escort) s BMW 2002 Jörga Obermosera. Zde směla pro změnu triumfovat značka z Mnichova: Heyera zradil motor a Ludwiga zbrzdily problémy s převodovkou, proto mohl vyhrát Obermoser.

Mistrovství Evropy vozů GT připomínalo roku 1975 spíše jakýsi Porsche-Cup obohacený tu a tam ojedinělými vozy BMW nebo Lancia a Norisring toho byl dobrým příkladem: po 66 kolech zvítězil John Fitzpatrick před Toine Hezemansem a Timem Schenkenem, všichni tři na Porsche Carrera týmu GELO Georga Loose.

O tučné prémie si to v „Geldrennen“ smělo rozdat smíšené pole deseti nejrychlejších ze všech tří předešlých závodů plus Ronnie Peterson na továrním BMW CSL. Až do osmého kola vedl Massův Ford Capri, než se mu přetrhlo táhlo plynu. Z prémie vítěze se tedy mohl radovat Nizozemec Toine Hezemans před dalším jezdcem týmu Georga Loose, Johnem Fitzpatrickem. Na stupínek vítězů je doprovodil Stenzel.

Niki Lauda a jeho Ferrari 312T nebyli k poražení ani v Le Castelletu.