Motorsport před 40 lety - 30.dí

Desátým podnikem světového šampionátu formule 1 byla klasická Grand Prix Velké Británie v Silverstone a závod nabídl fandům velkou podívanou v každém smyslu – na tom nic nezměnila ani nenáviděná nová šikana v zatáčce Woodcote. O 26 startovních míst si to ve čtvrtek a v pátek (v Anglii se tehdy v neděli nesportovalo) rozdalo 28 pilotů. Japonec Fušida a jeho nešťastný Maki opustili dějiště již po prvním tréninku a ani mladý Wunderink (Ensign N175) se ani zdaleka nedokázal přiblížit času posledního kvalifikovaného, Johna Nicholsona na Lyncaru. O čerstvé tváře v poli se postaral především Colin Chapman, v jehož Lotusech 72 dostali po Ickxově odchodu šanci hned dva debutanti: Brian Henton a Jim Crawford. Také John Surtees dal doma příležitost mladému britskému talentu a nasadil poprvé druhý vůz pro Daveho Morgana. Zatímco byl důvodem pro tyto rošády u Lotusu zoufalý stav týmu, potřeboval „Big John“ jednoduše příspěvek Morganova sponzora Southern Organs

Ani jeden z debutantů se ovšem nedokázal výrazně prosadit – britští fandové ale měli po kvalifikaci přeci jen důvod k radosti: senzačně naladěný Tom Pryce totiž v pátek dopoledne krátce než začalo pršet vykouzlil na trať čas, který nedokázal nikdo jiný překonat. Vedle černého Shadowu DN5 se do první startovní řady dokázal před favorizované Ferrari Laudy a Regazzoniho nacpat Carlos Pace na bílém Brabhamu BT44B. Třetí řadu tvořil Brambilla se Scheckterem, za nimi se kvalifikovali Fittipaldi, Reutemann, Hunt a Mass.

Walesan Tom Pryce vyrazil směrem vytouženého prvního vítězství dobrým startem, Carlos Pace ovšem vyrazil ještě lépe a ostatní se za nimi seřadili v pořadí Regazzoni, Lauda, Hunt, Scheckter, Andretti a Fittipaldi. Největší snahu, postoupit kupředu v dalších kolech ukázali Regazzoni (předjel Pryceho) a Fittipaldi (po 20 kolech byl pátý). Ve 13. kole nadokázal udržet Švýcara ani Pace a Regazzoni převzal vedení. Již celý den se nad bývalým letištěm v Silverstone stahovaly mraky a po třetině závodu z nich začalo pomalu kapat. První obětí se stal Regazzoni: uklouzl v Club Corneru a urazil si zadní spoiler. Další dvě kola tedy vedl výborný Pryce. Teď už ale pršelo vydatněji a Tom vyletěl na louži v Becletts do záchytných plotů! Scheckter si vychutnal jediné kolo vedení, než zastavil v boxech pro mokré pnaumatiky, zatímco Pace, Fittipaldi a Hunt dále riskovali na slickách. A vyplatilo se! Scheckter se sice nakrátko dostal nazpět na první místo, od poloviny závodu se ale na jezdce znovu smálo slunce. Scheckter musel znovu do boxů a stejně tak i všichni ostatní, kteří nazuli pneumatiky se vzorkem. Když se pořadí srovnalo, vedl Hunt před Fittipaldim, Pacem, Scheckterem a Donohuem.

Ve 43. kole zaútočil úřadující mistr úspěšně na svého budoucího následníka u McLarenu, Hunta a tento manévr rozhodl. Od 45. kola totiž zase začalo kapat a o dvě kola později lilo. Jezdci ještě dokázali nějaký čas držet své vozy na asfaltu, po 54 kolech ale zle vyletěl v šikaně Jarier. Na rovince Hangar a kolem Becketts bylo jen mokro, v první zatáčce Stowe, kde začalo pršet nejsilněji, ale stála voda. Za sebou tam vyletěli Brise, Scheckter, Pace, Hunt, Morgan, Wilson Fittipaldi, Henton a Nicholson. To již lilo i ve Stowe, kde havarovali Donohue, Mass, Watson a Depailler. Ředitelství závodu muselo jednat a ukončilo jej červenou vlajkou. Bylo velkým štěstím, že se lehce zranili jen Tony Brise (kůl plotu mu srazil přilbu z hlavy!) a jeden maršálek. Po diskuzích s časomírou bylo vyhlášeno konečné pořadí Emerson Fittipaldi, Carlos Pace, Jody Scheckter, James Hunt, Mark Donohue, Vittorio Brambilla – z nichž se pouze dva nacházeli při ukončení závodu v pojízdném stavu. Kdo by tehdy tušil, že se jednalo o poslení vítězství ve formuli 1 pro Emersona Fittipaldiho...

Nepřekvapilo, že si Graham Hill příležitosti domácí velké ceny schoval pro média „novinku“: dvojnásobný mistr světa F1, vítěz Indy 500 a Le Mans v Silverstone oznámil konec své aktivní kariéry. 176 startů mezi lety 1958 až 1975 v Grand Prix, z nich 14 vítězných bylo dost, mnozí pozorovatelé byli přesvědčeni, že Graham zůstal v kokpitu beztak příliš dlouho: od roku 1970 již ve formuli nebojoval o přední pozice. 46letý Londýňan se chtěl věnovat budování vlastního týmu ve formuli 1 – osud s ním měl ale ještě roku 1975 jiné plány ...

V rámci velké ceny se v Silverstone konal i 10. závod britského mistrovství BP formule 3. Mladí jezdci se chtěli blýsknout před bossy F1 a podnik byl výborně obsazen 36 startujícími! V tréninku dominovali oba tovární jezdci Marche Alex Ribeiro před Gunnarem Nilssonem. Za nimi se kvalifikovali Patrick Neve, Larry Perkins, Luciano Pavesi, Richard Hawkins, Terry Perkins, Stephen South a Ingo Hoffman. Nejlepší reakci na startu ukázala belgická neděje Neve a jeho Safir-Ford vedl smečku do Copse Corneru. Ribeiro a Nilsson ale po osmi kolech převzali první dvě místa. Tak jako často se muselo o vítězství rozhodnout mezi nimi a tentokrát to trvalo až do posledního kola. Brazilec brábil dedení a dostal se lehce na trávu v Abbey, našež se jeho March roztočil. Budoucí jezdec Lotusu F1, Nilsson toho samozřejmě využil k jednomu z největších a nejdůležitějších vítězství jeho mladé kariéry. Na dalších místech se klasifikovali Neve, Hawkins, Terry Perkins, Brancatelli a Hoffman.

Po pátečním závodě v Silverstone pěchali nekteří jezdci F3 do Croix-en-Ternois u Arrasu, kde FIA konala závod o „Evropský pohár F3“. Ve Francii se ale sešlo jen 14 monopostů a prosadil se Larry Perkins na voze Ralt-Ford před Italy Mantovou a Pessenti Rossim.


Emerson Fittipaldi demonstruje tajemství úspěchu v Silverstone: zůstat venku v mokru na slickách.

156764

Jednou z prvních obětí rozmarů anglického počasí byl Jean-Pierre Jarier.

156769

Patrick Neve vede smečku formule 3 do první zatáčky.

156774