Motorsport před 40 lety - 31.díl

Úroveň konkurence amerického seriálu monopostů USAC z hospodářských důvodů sice pokulhávala za předešlými ročníky, to ovšem nemělo nijak zmenšovat výborný výkon AJ Foyta a jeho vozu Coyote-Ford. Žijící legenda Indy vyhrála i závod na 200 mil v Michiganu a předčasně si tak již v červenci zajistila titul mistra. Foyt si vybojoval na oválu s velmi strmými zatáčkami báječným průměrem 193,809 mph pole-position, kterou poté proměnil v relativně neohrožené šesté vítězství sezony. Druhý Tom Sneva (Penske-McLaren) měl v cíli půl kola ztráty, oboum Eagle-Offy Vukoviche a Cartera na dalších místech již „AJ“ nadělil po jednom a dvou kolech.

Sicilským závodem kolem jezera Pergusa vstoupil evropský šampionát formule 2 do své poslední třetiny. Po porážce, kterou musela francouzská frakce okusit v Mugellu, dychtili favorizovaní galští jezdci po odplatě, což se v Enně, kam se cirkus F2 stěhoval přímo z Florence, mělo naplno podařit. Lídr šampionátu Jacques Laffite (Martini Mk 14) s přehledem vyhrál první z obou hodnocených jízd na 30 kol s náskokem 7 vteřin na domácího Giorgia Franciu (Osella SA2) a Gerarda Larrousseho (Elf2). O poněkud jednotvárný průběh první části podniku se postarala především srážka několika rychlých vozů, která hned v prvním kole o výsledek připravila Tambaye, Leclereho, Flamminiho, Jabouilleho a Brambillu, který tuto hloupou nehodu vyvolal.

V druhém závodě byl Laffite rád za každou desetinku, kterou si v první části na Larrousseho vyjel: Jacques věděl, že má k dispozici pouze unavený agregát Schnitzer-BMW, nacházející se těsně před exodusem a musel závod pojmout takticky a opatrně. Po startu se zařadil za domácí divochy Serblina, Franciu a Martiniho, hlídat si musel ovšem především Larrousseho, který byl jasně nejrychlejším jezdcem na trati. Od šestého kola byl budoucí sportovní ředitel projektu Renault-F1 v čele. V cíli byl Laffite jen třetí za Larroussem a Leclerem, šikovně ale držel odstup na prvního v takových mezích, že mu po součtu časů vyšel náskok 2 sekund a tím znovu plný počet bodů. Apropos body: o zbývající se podělili Larrousse, Serblin, Francia, Truffo a Pesenti-Rossi, tedy výhradně francouzští a italští jezdci. Laffite měl v celkovém hodnocení gigantický náskok 34 bodů na druhého Jabouilleho.

Přesně rok po jeho těžké havárii na Nürburgringu a po dlouhých měsících zotavování se bývalý mistr světa motocyklů, mistr Evropy F2 a pilot F1 Mike Hailwood rozhodl, že ve své aktivní kariéře nebude pokračovat. „Neříkám, že bych to již neuměl. Jednoduše jsem ztratil zájem. Chybí mi bývalé zapálení pro tento sport,“ vysvětlil 35letý Hailwood médiím. Plánoval, že se se svou rodinou odstěhuje do Jižní Afriky, kde chtěl začít „nový život“. (Nakonec ho to na čas „zaválo“ na Nový Zéland).

„Mike the Bike“ to ovšem bez rychlých strojů dlouho nevydržel. Již roku 1978 ho mohli jeho fandové znovu obdivovat při vražedné Tourit Trophy na Isle of Man, kde dokázal znovu vyhrát. Osud jej dohnal, když to asi čekal nejméně: zahynul roku 1981 při dopravní nehodě, když jel ráno nakoupit potraviny...

Z ruky do ruky šel Hesketh 308 formule 1, který začátkem evropské sezony koupil Harry Stiller pro svého chráněnce Alana Jonese. Australan v létě napevno zakotvil v týmu F1 Grahama Hilla, a Stiller vůz prodal v Mannheimu žijícímu Rakušanovi Haraldovi Ertlovi. Vousatý jezdec formule 2 byl jedním z nejšikovnějších „skautů sponzoringu“ své éry a na monopostu, který nechal přelakovat na zlato svého sponzora Warsteiner, hodlal poprvé nastoupit ve velké ceně Německa. Pro rakouskou a švýcarskou velkou cenu prý měli zájem o pronájem vozu Hans Binder a Herbert Müller.

Ve formuli 1 si Bob Evans coby tovární jezdec BRM roku 1975 mnoho úspěchů nevychutnal, koncem července se ale vítězně vrátil do šampionátu F5000, který před rokem vyhrál. Pro závod ve Snettertonu hledal Sid Taylor náhradu za svého smluvního jezdce Verna Schuppana, který startoval v USA a ve středu večer jej napadlo zavolat Evansovi. Bob byl pro a ukázal, že na chvostu F1 nezapoměl, jak se jezdí rychle. V kvalifikaci byl rychlejší jen Teddy Pilette a závod ovládl úřadující mistr perfektním startem hned od prvních metrů. Rychlý Belgičan Pilette nedojel kvůli nalomenému závěsu kola a zbývající body za Evansem si rozdělili Gethin, Scott, Edwards, Ashley a McGuire.
Největší senzací paddocku ve Snettertonu ale byl nově setavený tým RAM: perfektně připravený March 75A s motorem Ford V6 svěřil John Macdonald nové hvězdě F1 Alanovi Jonesovi. Šestiválec sice nepřežil kvalifikaci, kombinace RAM-March-Jones ale měla brzy začít hrát v F5000 velmi výraznou roli...

Opravdovou bitvou bez ohledu na ztráty byl i roku 1975 závod na 24 hodin ve Spa-Francorchamps. 80 vozů se v kvalifikaci ucházelo o povolených 60 startovních míst. Nejrychlejším vozem maratonu byl až do noci Luigi-BMW posádky Alain Peltier/Marc Demol, tento vůz byl ale zapleten do tragického sledu nehod, který si vyžádal dvě oběti na životech: za zatáčkou Stavelot někdo ztratil hodně oleje, na kterém uklouzl Opel G1 Wima Boshuise. Nizozemec se roztočil a vletěl do BMW Jeana Sauvage. Do obou vraků vrazil další BMW jezdce Feidera. Boshuis chtěl právě opustit svůj poškozený vůz, když ho smetl Sunbeam Avenger Freddyho Grainala a na místě ho usmrtil. Trať byla ve tmě po dalších 15 kol poseta troskami a o jeden z těchto dílů si musel poškodit řízení vozu vedoucí Peltier. Nedaleko za dějištěm velké nehody náhle vybočil z dráhy a vletěl přímo do stanoviště maršálků, kde zabil syna jednoho z nich.

Závod ale pokračoval a skončil pro tým Luigi-BMW přesto vítězně: vyhrála totiž jeho druhá posádka ve složení Jean Xhenceval/Hughes de Fierlandt před BMW 3.0 CSi „Pedra“ a výborné belgické amazonky Yvette Fontaineové. Teprve třetí dojel nejlepší Ford-Capri Blackburna a Crabtreeho.

Chtěli roku 1975 začít „nový život“ bez řevu motorů: Mika Hailwood, žena Pauline a syn David.

157085

Harald Ertl měl na svém Heskethu sponzory, které mu jistě záviděl i nejeden tovární tým.

157087

„Narvané pole“: start 24h ve Spa.

157092