V porovnání s ostatními má prý jen malý sponzorský balík.

Kdo v F1 je a kdo není paydriver? Před lety byla hranice viditelná, ale dnes je již běžné, že i talentovaný a zkušený jezdec má své vlastní sponzory ochotné se spolu s ním přesouvat od jednoho týmu k druhému a hranici už není rozeznatelná.

Dobrým příkladem je Jolyon Palmer, který v roce 2014 vyhrál sérii GP2 a podle toho by ho nikdo neměl podezřívat, že se do kokpitu vozu F1 dostal díky sponzorům. Na druhé straně je zřejmé, že Lotus by mu letos nevěnoval páteční tréninky na úkor Romaina Grosjeana, kdyby za to nedostával dobře zaplaceno. Nakonec ani Palmer nepopírá zapojení osobních sponzorů. Kde je tedy pravda?

"V F1 je samozřejmé, že jen jezdecké umění samo o sobě nestačí," vysvětluje Palmer. "Ale v porovnání s tím, co nabízejí jiní jezdci, jsem nedal dohromady velkou sumu. Ano, celý rok jsme pracovali na tom, abychom dali dohromady co nejvíce peněz, protože to nakonec mohlo rozhodnout o místě v kokpitu, ale nakonec to vyšlo s Lotusem a Renaultem. Důležité byly mé výkony, technická stránka a až v poslední řadě pomoc se sponzory."

155486

Palmer vyhrál nejprestižnější juniorskou sérii, kde se setkávají nejlepší zájemci o místo v F1. Nemělo by to stačit?

"Technicky ano, mělo by stačit vyhrát GP2, ale realita je jiná. V F1 vždy byli jezdci s velkými sponzory, na tom se nic nezměnilo, ale nyní podle mě mnohem méně jezdců přichází s úplně prázdnýma rukama. Proto pro mě bylo důležité jezdit v pátečních trénincích. Myslím, že jsem tak dostal šanci a využil ji a příští rok budu závodit.“