Karl Oppitzhauser: Pilot Formule 1, který nesměl nastoupit.

Svou velkou cenu Formule 1 pořádali Rakušané před 40 lety v polovině srpna a před tímto velkopodnikem byla situace pro fandy v podalpí jasná: pojedou se na Österreichring u Zeltwegu podívat, jak jejich favorit Niki Lauda získá druhý titul mistra světa a jak se tam povede třem domácím debutantům v Grand Prix, Hansovi Binderovi, Otto Stuppacherovi a Karlovi Oppitzhauserovi.

Dva týdny před závodem se ale mnohé negativně zvrtlo. Lauda težce havaroval na Nürburgringu a místo oslav plánovaného domácího triumfu bojoval o holé přežití. Také Karl Oppitzhauser na srpen 1976 nevzpomíná v nejlepším. Z jeho - jak si myslel - pečlivě připraveného vstupu do světa Grand Prix za velmi podivných okolností nečekaně sešlo. Oppitzhauser své velké jmění nahromadil coby dealer několika výrobců osobních automobilů a dodnes závodí. O událostech před 40 lety si popovídal s Romanem Klemmem v Salzburgu.

RK: Na sektoru cestovních vozů jste v polovině sedmdesátých let jistě nebyl neznámou postavou, Váš plánovaný debut ve Formuli 1 ale mnohé překvapil. Do jaké míry jste tehdy byl profesionálním závodníkem a jaké byly Vaše zkušenosti s monoposty?

KO: Závodil jsem tehdy již 14 plných sezon a to s dobrými úspěchy. Tehdy na absolutně profesionelní úrovni jako smluvní jezdec továrně podporovaného týmu Schnitzer-BMW. Hodně lidí zapomíná, že jsem svou kariéru začal klasicky v monopostech. Od roku 1962 jsem jezdil Formuli-V na všech našich kopcích a tehdejších letištních okruzích, jako Aspern, Innsbruck nebo Zeltweg. Roku 1973 jsem dokonce absolvoval kompletní sezonu na lotusu ve Formuli 3. Zkušeností jsem tedy měl dost.

RK: Pro svůj debut jste si koupil March-Ford 761. Proč jste nešel podobnou cestou, jako Niki Lauda nebo jiní a nezaplatil jen za místo v nějakém existujícím týmu?

KO: Žádné z aut celé mé kariéry nebylo jen pronajmuté. Auta, se kterými jsem závodil mi vždy patřily. Byl jsem se před tím podívat na Nürburgringu a prohlédl jsem si, jak ta auta připravují. Neviděl jsem v tom problém, svedli bychom to také. March mi k tomu přislíbil jistou podporu na technickém sektoru.
RK: Jednalo se o zcela nový vůz?

KO: Ano, Mosley mi prodal nový March 761. (Britští pozorovatelé a znalci Mosleyova obchodního počínání ovšem vycházeli z toho, že Max Rakušanovi prodal jedno z šasi, které Brambilla poškodil v předešlé velké ceně - pozn. autora).  Dobrodružství F1 mne stálo 300.000 Šilinků a vše jsem financoval bez sponzorů z vlastní kapsy. Měl jsem na to, tak proč bych to nezkusil? Potřebnou A-Licenci jsem na základě mých dřívějších úspěchů bez diskuzí obdržel a mám ji dodnes! Držím světový rekord - 40 let s A-Licencí (na důkaz Oppitzhauser aktuální licenci ukazuje - pozn. autora).   Dnes musí jezdci za vstup do Formule 1 zaplatit stonásobek, což je až komické...
RK: Jak jste se na domácí velkou cenu připravil?

KO: Mezi Nürburgringem a naším závodem, tedy týden před GP Rakouska, testovala celá Formule 1  na Österreichringu, který byl poprvé vybaven šikanou v první zatáčce. Jel jsem s nimi a dařilo se mi výborně. S vozem, nebo s ostatními jezdci na trati jsem neměl problémy a dosáhl jsem vynikajících časů!
RK: O víkend velké ceny ale najednou všechno vypadalo jinak...

KO: Ano. Mimo A-Licence tehdy člověk potřeboval jakési určité množství "výkonnostních bodů", které mi dle pánů rakouského svazu OSK najednou chyběly! Řekl jsem jim tedy, že seberu podpisy všech jezdců F1, kde mi potvrdí, že nic proti mému startu nenamítají. Všechny hvězdy GPDA podepsaly, OSK mne ale na trať nepustil a tvrdil, že mi stále ještě chybí dva (!) výkonnostní body! Prostě mne nenechali jet. Celou věc bych mohl předat mému právníkovi a jistě bych spor vyhrál, nechtěl jsem ale celou záležitost ještě více rozvířit...

RK: Je podivné, že vlastní automobilový svaz "hrál" proti domácímu jezdci..?

KO: Dobře jsem věděl, že za tím vězí politika a samozřejmě peníze. Ten "obchodník se dřevem" (Oppitzhauser Hanse Bindera jinak nenazývá - pozn. autora) měl debutovat na Ensignu-Ford, což mu zaplatila Raiffeisenbanka. Při testech jsem byl jasně rychlejší a obávali se, že ho porazím i v kvalifikaci a tím strhnu pozornost veřejnosti na mne. Páni od Raiffeisenky to pak u OSK tímhle způsobem zařídili... Já sponzora a takovou lobby neměl - za všechno jsem platil sám. Alespoň jsem to fiasko pak nemusel vysvětlovat žádnému zklamanému mecenáši. (Banka Raiffeisenbank byla roku 1976 též hlavním sponzorem velké ceny Rakouska - pozn. autora)

RK: Nechtěl jste tedy zkusit své štěstí ve Formuli 1 při jednom z příštích podniků? V Evropě se přeci ještě jelo v Zandvoortu a v Monze?

KO: Musím přiznat, že jsem si po Laudově nehodě tenkrát dělal dost starostí ohledně  bezpečnosti. Téměř v každém závodě se odehrávaly těžké nehody a Formule 1 mi připadala nebezpečná. Zúčastnil jsem se poté už asi jen čtyř závodů britského šampionátu F1 a raději jsem se vrátil k cestovním vozům. Kapitola monoposty tím pro mne byla vyřízena. ("Kolega" Otto Stuppacher, kterému v Rakousku rovněž zamítli účast, se poté s úspěchem přihlásil do velkých cen Itálie, Kanady a USA - pozn. autora).

RK: Co se stalo s Vaším Marchem 761?

KO: Vyměnil jsem ho tehdy za cesťák s nějakým maníkem z Wörglu. Ten march poté jakoby zmizel ze zemského povrchu. Dnes je mi dost líto, že jsem si ho tehdy nenechal pro mou sbírku.

RK: Zeltweg roku 1976 se měl jistě stát vrcholem Vaší kariéry. Co považujete za Vaše největší úspěchy, když to tehdy nevyšlo?

KO: Rád vzpomínám na závody v DRM s přeplňovaným speciálem Schnitzer BMW 320 skupiny 5. Ta auta měla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let daleko přes 1000 koní. Schnitzer postavil jen tři, než DRM zanikla. Jedno z těchto monster dodnes mám. V devadesátých letech jsem šestkrát vyhrál pohár Ferrari Challenge, na to jsem hrdý. 

RK: Závodíte dodnes...

KO: Ano.KO Jezdil jsem pak mistrovství Evropy cestovních vozů společně s esy, jako Walterem Lechnerem a Georgem Pacherem. Jednou byl mým co-pilotem ve Spa dokonce Jean-Paul Belmondo. Řekl jsem si, že v sedmdesáti skončím. Teď je mi čtyřiasedmdesát a jezdím pořád. Mou novou hranicí je 75 let - počítám ale, že ji znovu prodloužím.

166331

166336

166348