Pozávodní analýza.

Dlouho očekávanou premiéru 68. ročníku mistrovství světa F1 máme za sebou. Spokojenost fanoušků se teď dělí podle jejich náročnosti a také podle sympatií k jednotlivým jezdcům. Ale zkusme na chvíli zapomenout na fandovství a podívejme se na VC Austrálie prostřednictvím faktů a čísel. Pak si teprve s větší objektivitou můžeme říci, zda to byla premiéra vydařená či nikoli.

Už dlouho předem jsme věděli, že startovní pole bude ochuzené. Přišli jsme o tým Manor a tím i o dva jezdce. Jaká byla jeho historie? Krátká. Nejprve Virgin, poté Marussia a v závěru Manor. Rodil se s velkým očekáváním pod dohledem miliardáře Bransona. Pak ho měli zachránit Rusové a nakonec jeho zakladatel Booth. Za sedm let získal pouhé tři body a z tohoto pohledu tedy není ochuzení startovní listiny nijak citelné. Přesto: škoda každého vozu, škoda každého jezdce…

Závod byl po nevydařeném startu zkrácen o kolo na 57 kol. Jejich plný počet však absolvovalo pouhých šest jezdců. Od favorizované velké trojky (Ferrari, Mercedes, Red Bull) nedostal ze zbytku světa celý okruh jediný veterán Massa. Ale nad tím zase nemusíme tolik naříkat: vždyť předloni jich bylo jen pět! Dramatický souboj o vítězství ani o stupeň vítězů se bohužel nekonal. Vettel zvítězil s celkem pohodlným náskokem. Do čela se dostal v 17. kole při zastávce do té doby vedoucího Hamiltona a první pozici opustil jen kvůli vlastní výměně pneumatik na 23. až 25. kolo. Když se vrátil od mechaniků, měl na Hamiltona k dobru 3,318 s. S pomocí Verstappena se ještě vzdálil a od té doby jeho náskok na hlavního konkurenta neklesl pod 5,588 s.

Mercedes dostal od Ferrari na frak takticky. Dřívější slabina italské stáje se tentokrát proměnila ve výhodu. Když Mercedes povolal Hamiltona do boxů, musel si umět spočítat, že se nejspíš vrátí za Verstappenem. Přitom Hamiltonovy časy před zastávkou byly stabilní a ultraměkké pneumatiky by jistě vydržely delší zátěž. Ostatně někteří jezdci to plně prokázali. Poslední tři kola před výměnou pneumatik jel Hamilton časy 1:29,037 – 1:28,494 – 1:28,438, zatímco Vettel jezdil v té době časy 1:28,690 – 1:28,507 – 1:28,221. Nezdá se, že by Mercedes musel bít na poplach. Možná se víc bál tvrzení Hamiltona, že mu chybí potřebná přilnavost. Na nových měkkých pneumatikách se však nijak nezlepšila.

Bylo by nespravedlivé považovat lepší načasování zastávky ze strany Ferrari za hlavní příčnu vítězství. Nedokázalo by výhodu zužitkovat, kdyby Vettel nepředvedl precizní výkon bez sebemenší chyby. Byla to jízda hodná čtyřnásobného šampiona, který se zabydlel na 4. pozici v historickém žebříčku podle počtu vítězství: M. Schumacher 91, Hamilton 53, Prost 51, Vettel 43, Senna 41. Není divu, že si po závodě pochvaloval vůz, práci celého týmu (a v duchu jistě i Verstappena).

Hamilton za zády Verstappena v rozmezí 18. až 25. kola opravdu ztrácel. Když měl pak čistý vzduch, dokázal zrychlit o jednu až dvě vteřiny na kolo. Těžko odhadnout, jak by se bez tohoto vlivu souboj o vítězství vyvíjel. Musíme připustit, že Hamilton skutečně nebyl plně spokojen s přilnavostí pneumatik, což samozřejmě nemají na svědomí jen pneumatiky. Důkazem je, že ho v závěrečné třetině závodu pozvolna dotahoval týmový kolega Bottas. Při vší úctě k Finově talentu se jistě nečekalo, že by byl v prvním závodě v barvách Mercedesu vyrovnaným soupeřem mnohem zkušenějšímu Hamiltonovi.

Jinak tomu bylo u Ferrari. Räikkönen sice Vettelovi ve volných trénincích šlapal na paty, ale v kvalifikaci a zejména v závodě výrazněji ztrácel. Možná měl pocit, že na souboj s mercedesy nemá a Verstappena si držel celkem pohodlně za zády. Chuť si nakonec spravil v samotném závěru alespoň nejrychlejším kolem závodu. Z historického pohledu je v této kategorii naprostou hvězdou: M. Schumacher 77, Räikkönen 44, Prost 41, Hamilton 31, Mansell 30.

V úvodní velké ceně se představili dva nováčci a rozhodně nezklamali. Ital Giovinazzi (Sauber) dojel na 12. místě se dvěma koly ztráty, ale nic nezkazil. Na to, že skočil do kokpitu rovnýma nohama až při sobotním volném tréninku, se dokázal rychle přizpůsobit. Třiadvacetiletý Ital tak potvrdil kvalitu, kterou naznačil v minulých sezonách v juniorských formulích (např. 2. místo v GP2 2016). Osmnáctiletý Kanaďan Strol (Williams), benjamínek startovního pole, ukončil závod ve 40. kole kvůli technické závadě. Po havárii v tréninku museli mechanici vyměnit jeho převodovku, kvůli penalizaci se propadl na startovním roštu až na poslední pozici a v závodě si počínal velmi opatrně. Téměř za nováčka bychom mohli považovat také Vandoorna (McLaren). Loni v Bahrajnu zaskočil za zraněného Alonsa, takže měl na kontě jen jedinou velkou cenu. Tentokrát se však víc potýkal s autem než s tratí.

Technické úpravy řádů pro letošní rok se odrazily ve zrychlení monopostů. Hamiltonův nejlepší čas v kvalifikaci (1:22,188) byl v Melbourne nejrychlejší od roku 1996, kdy se do hlavního města australského státu Victoria F1 přestěhovala z Adelaide. Räikkönenovo nejrychlejší kolo v závodě (1:26,538) bylo nejlepší od roku 2007. Monoposty především díky širším pneumatikám a snížení zadních křídel zrychlily, ale naplnily se také obavy, že předjíždění bude ještě složitější. Cožpak by bylo loni myslitelné, aby se Verstappen ani nepokusil zaútočit na Räikkönena? Jako by se bál přiblížit na dosah jeho zadnímu křídlu. A tak jediný opravdu vzrušující atak předvedl v 51. kole Ocon, když si ostře vyšlápl na šampiona Alonsa. Sladkou odměnou byl první bod v kariéře, který si za svůj výkon rozhodně zasloužil.

Velká cena Austrálie mnohé naznačila, ale na zodpovězení otázek máme ještě dost času. Nebyl to špatný začátek nové kapitoly.