INDYCAR Grand Prix at the Glen – před závodem.

Už jen dva závody zbývají do konce letošní sezony Verizon IndyCar Series a první z nich je na programu hned tento víkend. Pro jezdce je to třetí v kuse a po dlouhém oválu v Poconu a krátkém v St. Louis se přesunou na tradiční přírodní okruh Watkins Glen International ve státě New York.

Trať měřící 3,4 míle (5,43 km) byla otevřena v roce 1956. Závody v oblasti Watkins Glen byly ovšem populární už po druhé světové válce. S nápadem uspořádat závody přišel tehdy sedmadvacetiletý Cameron Argetsinger, jehož rodina vlastnila ve městečku Watkins Glen u jižního cípu jezera Seneca sídlo. Sám Argetsinger měl závodní vůz, neměl s ním ale kde závodit. A tak byla v roce 1948 uspořádána první velká cena na okruhu dlouhém 6,6 míle (10,6 km), vytyčeném na veřejných komunikacích.

Smrt sedmiletého chlapce v roce 1952 vedla k zákazu podobných závodů, což kromě Watkins Glen postihlo třeba také městečko Elkhart Lake ve Wisconsinu. Naštěstí v obou případech si s tím nadšenci do závodění poradili, jak nejlépe mohli, a dali vzniknout okruhům, které jsou teď perlami Ameriky – Road Americe ve Wisconsinu a Watkins Glen International ve státě New York.

Původní 6,6 mílová trať je zařazena do registru historických míst Spojených států a, samozřejmě pod podmínkou dodržování dopravních předpisů, je možné si ji i dnes projet. Jak taková projížďka vypadá, se můžete podívat třeba zde:

Ve Watkins Glen se závodilo i dále, závod byl ale přesunut z města na silnice jihozápadně od Watkins Glen. Trať měřila 4,6 míle (7,4 km). Jedním z jejích tvůrců byl i závodník, letecký a stavební inženýr William Milliken, který o tři roky později vyprojektoval okruh ve Watkins Glen. Ten leží těsně vedle okruhu používaného v letech 1953 až 1955. Před závodem v roce 1956 totiž společnost Watkins Glen Grand Prix Corporation vykoupila 550 akrů pozemků a Milliken společně s dalšími inženýry z Cornell University vyprojektovali 2,35 míle (3,78 km) dlouhou trať, která vytvořila základ pro okruh, který známe v dnešní době.

Velké přestavby se okruh dočkal v roce 1971. Místo jedné ze zatáček vznikla dnešní startovní a cílová rovinka. Sem byl start přesunutý z původního místa, které bylo až za zatáčkou The 90, dnes první na okruhu. A hlavně byla vybudována pasáž kvůli charakteristickému tvaru přezdívaná „bota“ nebo „kovadlina“, kterou začala využívat formule 1, pro níž bylo Watkins Glen už 10 let americkým domovem.

Glen bylo ale také dějištěm dvou tragických nehod, při nichž zahynuli Helmut Koinigg a Francois Cevert. Reakcí na ně byla instalace šikany do rychlých zatáček 2, 3 a 4. Podle toho, kdo se za zpomalení tohoto úseku nejvíce bil, dostala přezdívku Scheckterova šikana.

Ve Watkins Glen se vždy představilo i několik amerických jezdců, kteří jinak ve formuli 1 nestartovali. V roce 1961 si závod vyzkoušel i čtyřiadvacetiletý mladík z Ohia, který byl už v té době uznávaným závodníkem v šampionátu cestovních vozů a byl časopisem Sports Illustrated vyhlášen závodníkem roku SCCA (Sports Car Club of America). Dojel na osmém místě, tedy dvě příčky za bodovanými pozicemi, se ztrátou čtyř kol. O rok později si svůj start zopakoval a skončil devátý, opět se ztrátou čtyř kol. Do Watkins Glen se už jako závodník nevrátil a v roce 1965 jako teprve osmadvacetiletý ukončil kariéru, když se mu naskytla možnost získat obchodní zastoupení Chevroletu v Pensylvánii. O rok později založil úspěšný závodní tým. Nebyl to samozřejmě nikdo jiný než Roger Penske.

Okruh přilákal další a další americké série – Can-Am, Trans-Am, IROC, Formuli 5000 a také CART, který měl Watkins Glen v kalendáři už při své první sezoně v roce 1979 jako jediný neoválový závod. Stejně jako v roce následujícím využívali piloti CART kratší verzi okruhu, až v roce 1981, když formule 1 okruh opustila, se závod CART přesunul na tradiční začátek října a také na konfiguraci s botou. Jenže okruh v roce 1981 zbankrotoval a přišel i o závod CART.

Oživení přišlo až po dvou letech díky společnosti Corning Enterprises a NASCAR, respektive její dceřiné firmě International Speedway Corporation. Trať společně odkoupily a opravily. Jako první zlákaly šampionát IMSA. Pak začal okruh využívat také NASCAR. Po tragické nehodě v roce 1991 přibyla před zatáčku číslo 5 šikana.

Po 25 letech se v roce 2005 dočkali ve Watkins Glen také fanoušci formulových závodů. Trať zařadila do kalendáře série IndyCar, která v tomto roce poprvé zamířila mimo ovály, když doplnila kalendář o St. Petersburg, Watkins Glen a Sonomu. Byl u toho také český závodník Tomáš Enge, závod pro něj ale skončil předčasně, když v posledním kole, právě před nájezdem do šikany, kolidoval s Castronevesem. Závod z roku 2005 si můžete připomenout zde:

Návrat IndyCar do Glen trval ale jen šest let. V roce 2010 se IndyCar rozhádala s International Speedway Corporation a závod byl zrušen. Nečekaný návrat přišel vloni. IndyCar přišla o plánovaný závod v ulicích Bostonu a tak během pár měsíců stihli v Glen připravit náhradní podnik. Loňský úspěch se zasloužil o to, že i letos tuto perlu ne neprávem přezdívanou Mekka amerického silničního závodění vidíme opět v kalendáři.

Ve velké formě přijíždí do Watkins Glen Josef Newgarden, který vyhrál tři z poslední čtyř závodů, přičemž v tom čtvrtém, před dvěma týdny v Poconu, skončil druhý. Druhá příčka mu patřila ve Watkins Glen i před rokem v závodě, který vyhrál zřejmě jeho největší soupeř v boji o titul Scott Dixon, který na mladého Američana ztrácí 31 bodů. Dalších 11 bodů ztrácí Hélio Castroneves a hned bod za ním je Simon Pagenaud, který ještě zřejmě vydýchává manévr, kterým jej před týdnem v St. Louis Newgarden připravil o vítězství. Pátý Power ztrácí na lídra šampionátu 83 bodů a jeho šance na titul se téměř rozplynuly, když minulý víkend boural hned po startu.

Nového stájového kolegu bude mít tento víkend a pak také v Sonomě James Hinchcliffe. Ve voze číslo 7 střídá Saavedru mladý Brit Jack Harvey, kterého jsme mohli vidět v květnu v Indianapolisu. V Sonomě se možná dočkají ještě jedné posily, protože Schmidtova stáj je mezi těmi, které zvažují, že do posledního závodu sezony, a také do posledního se stávajícími aerokity, nasadí další vůz.

Watkins Glen International
Délka trati: 3,37 míle (5,43 km), 11 zatáček
Délka závodu: 60 kol, 202,2 míle
První závod: 1979
Rekord okruhu: Scott Dixon (Chip Ganassi Racing) – 1:22,5259 v roce 2016
Loňská pole position: Scott Dixon (Chip Ganassi Racing) – 1:22.5259
Loňský vítěz: Scott Dixon (Chip Ganassi Racing)

Časový harmonogram (SELČ)
Pátek 1. září
16:15 – 17:00 – 1. trénink
21:05 – 21:50 – 2. trénink

Sobota 2. září
16:30 – 17:15 – 3. trénink
21:00 – Kvalifikace

Neděle 3. září
15:00 – 15:30 – Warm up
19:47 – start závodu INDYCAR Grand Prix at the Glen (přímý přenos 19:15 Nova Sport 2)