Bruce McLaren

Vladimír Rybecký
11.01. 2018

Vladimír Rybecký
11.01. 2018

Sympaťák, který se vzepřel osudu

Skupina firem McLaren se od smrti svého zakladatele hodně změnila. Ze systematicky pracující party kamarádů vyrostla mohutná společnost těžící z nejmodernějších výdobytků techniky. I nadále se zde ale všichni s hrdostí hlásí k odkazu Bruceho McLarena.

Bruce byl soutěživý typ nejen jako závodník. Snažil se především o to, aby jeho auto bylo lépe připravené než ta soupeřů. Dnes se testování bere jako nezbytná součást života závodníků, ale v 60. letech tomu tak nebylo. V té době byste těžko po světě našli jiného pilota F1, který by tak často a tak systematicky testoval jako Bruce McLaren.

Zkoušel nejen vlastní vozy. Jeho jezdecké schopnosti i technické znalosti využíval kde kdo. Nejvíce Ford, jehož projekt GT40 by bez pomoci Bruceho McLarena (ale také Kena Milese) nedosáhl takové úspěchy. Bylo proto pro něj zaslouženou odměnou, že právě on byl tím jezdcem, který dovedl tuto značku k prvnímu vítězství v Le Mans. Největších úspěchů dosahoval v závodech sportovních vozů CanAm. Zde se v monstrech poháněných obrovitými motory střetávaly hvězdy formule 1 s nejlepšími americkými závodníky. Všechny ale pravidelně porážely oranžové mclareny.

Ve chvíli, když všichni odstraňovali dětské nemoci a hledali vhodné nastavení, Bruce přijížděl s už dokonale nachystanými auty. Připravoval je dlouho dopředu při pečlivých testech v anglickém Goodwoodu. Často zde zkoušel i vůz bez karoserie, aby mohl za jízdy sledovat činnost závěsů.

Pro rok 1970 pořadatelé CanAm učinili první zásah do dosud zcela volných pravidel, když pod tlakem FIA zakázali vysoko umístěná přítlačná křídla. Bruce testoval nový tvar zádě McLarenu M8D, když 2. června 1970 prasklo křídlo a neovladatelný vůz sjel z tratě v Goodwoodu. Bylo krutou ironií osudu, že zamířil přímo proti jediné překážce na rozlehlé travnaté ploše - do dávno nepoužívaného betonového stanoviště traťových komisařů. Bruce McLaren tvrdý náraz nepřežil. Bylo mu 33 let.

K Bruceho systematičnosti a odhodlanosti možná přispělo i to, že v dětství prodělal Perthovu nemoc způsobující řídnutí kostí. Neskončil na vozíčku, ale měl pravou nohu kratší a celý život kulhal. To mu zabránilo stát se ragbyovou hvězdou. Pustil se proto do studia techniky a začal závodit. V roce 1959 se stal nejmladším vítězem velké ceny v historii a současně prvním Novozélanďanem, který kdy ve F1 vyhrál.

Bruce měl osobitý smysl pro humor a byl velmi kamarádský. Byl typem klidného přirozeného vůdce schopného všechny kolem sebe motivovat bez okatých gest. Svým konstruktérům vždycky zdůrazňoval: „Udělejte to tak jednoduché, abych to i já pochopil.“ Když do týmu přišel jeho krajan Dennis Hulme, mistr světa z roku 1967, dával všem jasně najevo, že právě Denny je pro něj jezdeckou jedničkou.

Bruce McLaren

MS F1

1959 - 6., 1 vítězství (Cooper-Climax)

1960 - 2., 1 vítězství (Cooper-Climax)

1961 - 11., (Cooper-Climax)

1962 - 3., 1 vítězství (Cooper-Climax)

1963 - 6. (Cooper-Climax)

1964 - 7. (Cooper-Climax)

1965 - 8. (Cooper-Climax)

1966 - 14. (McLaren-Ford/Serenissima)

1967 - 14. (McLaren-BRM/Eagle-Weslake)

1968 - 5., 1 vítězství (McLaren-Ford)