Tajemný mocný muž v pozadí úspěchů Red Bull Racingu

Vladimír Rybecký
27.04. 2018

Vladimír Rybecký
27.04. 2018

Helmut Marko slaví 75. narozeniny

Helmut Marko mohl být hvězdou F1, ale krutý osud mu v tom zabránil. Má mnoho důvodů, aby působil zatrpklým dojmem. Jen málokdo jej v padoku chválí. Důležitou výjimkou je majitel Red Bullu Dietrich Mateschitz.

Dlouhé roky se vede polemika o tom, kdo vlastně vede Red Bull Racing. Je opravdu šéfem týmu Christian Horner? Nebo je to poradce v oblasti motoristického sportu dr. Helmut Marko, jenž zde hraje roli prodloužené ruky majitele Dietricha Mateschitze?

Dva mocní Rakušané: Helmut Marko (vlevo) s majitelem Red Bullu Dietrichem Mateschitzem

Red Bull Racing je registrován jako rakouský, ale základnu má v Milton Keynesu v Anglii. Ve skutečnosti má k rakouskému charakteru daleko. Jenže rozhodující slovo má ten, kdo platí. A peníze přicházejí z Rakouska. Proto jsou to Rakušané, kdo rozhoduje. A Rakušany v týmu zastupuje dr. Helmut Marko.

Společnost Red Bull GmbH sídlí ve Fuschl am See poblíž Salcburku. Založil ji v roce 1984 Dietrich Mateschitz, který také řídí její činnost, třebaže vlastní jen 49 % podniku. V roce 1987 začal v Rakousku prodávat energetický nápoj. Jedním z jeho prvních propagátorů byl pilot F1 Gerhard Berger. Na konci roku 1994 si Mateschitz zajistil vliv v týmu Sauber F1. Bergerovým rádcem v prvních letech jeho kariéry byl Helmut Marko. Doktor práv z univerzity ve Štýrském Hradci se v očích rakouských fanoušků zdál být nástupcem Jochena Rindta, který zahynul v Monze v roce 1970. V roce 1971 vyhrál 24 hodin v Le Mans s Porsche 917K a stal se mistrem Evropy sportovních vozů. Logicky se dostal do F1 a v týmu B. R. M. potvrdil své schopnosti.

Helmut Marko na vrcholu kariéry - na cestě k vítězství v Le Mans 1971 s vozem Porsche

Při Velké ceně Francie 1972 v Clermont-Ferrandu jezdil na pátém místě. Kámen, odražený od zadního kola vozu Ronnieho Petersona, mu prorazil hledí přilby a Marko přišel o oko. Zprvu dokonce hrozilo, že zcela oslepne. Nebylo divu, že dlouho bojoval s depresemi. Zvláště když si jeho místo u B. R. M. koupil jiný Rakušan - do té doby zcela neúspěšný Niki Lauda. Později Marko začal podporovat mladé závodníky z Rakouska a Německa a vedl své vlastní týmy. Jeho prvním chráněncem se stal Helmut Koinigg. Tento mladý Rakušan se ale zabil při VC USA 1974. Jeho dalšími objevy byli Němec Hans Georg Bürger a Rakušan Markus Höttinger. Oba zahynuli při nehodách ve formuli 2 v roce 1980. Marko pomáhal také Rakušanovi Jo Gartnerovi, jenž zahynul v Le Mans roku 1986.

V roce 1981 pro Marka jezdil Christian Danner, ale první opravdový úspěch přišel až s Gerhardem Bergerem v ME F3. Ve stejné době se Marko pustil do kariéry hoteliéra. Dnes vede dva úspěšné hotely ve Štýrském Hradci. Poté, co Berger postoupil do F1, Marko svou činnost převedl do DTM. Poté se vrátil k F3, kde pro něj Karl Wendlinger a Jörg Müller získali tituly mistra Německa. Tým pak postoupil do formule 3000, kde v roce 1996 Jörg Müller získal titul. O rok později u něj jezdil i Juan Pablo Montoya. Vyhrál tři závody, ale Marko kritizoval jeho fyzickou přípravu a vyhodil ho. Montoya pak přešel k týmu Super Nova Racing a získal titul.

Kontakty s Red Bullem Marko navázal v roce 1999. Přesvědčil Mateschitze k založení Red Bull Junior Teamu. Jeho vedoucím jezdcem se stal Brazilec Enrique Bernoldi. Marko jej v roce 2001 prosazoval do F1 jako jezdce Sauberu, zatímco Peter Sauber chtěl neznámého Kimiho Räikkönena. Spor měl za následek, že se Mateschitz na Markovo doporučení se Sauberem rozešel a začal se poohlížet po týmu, který by měl zcela pod kontrolou.

Franz Tost (vlevo) dlouhé roky spolupracuje s Markem při vedení týmu Scuderia Toro Rosso

Ve stejné době Red Bull Junior Team podepsal smlouvu se sedmi mladými jezdci včetně Christiana Kliena.V roce 2002 se počet jezdců zvýšil na 10, v roce 2003 dokonce na 14. Jenže juniorský tým si nevedl dobře, což vyvrcholilo vyhozením populárního Rakušana Patricka Friesachera. Na konci roku 2003 byla činnost týmu ukončena a Red Bull přesunul své sponzorské peníze na Arden Motorsport Christiana Hornera. Pro ten v roce 2004 Markův nový oblíbenec Tonio Liuzzi vyhrál sedm z deseti závodů a druhý jezdec Robert Doornbos přidal další vítězství.

Na konci tohoto roku Mateschitz našel, co hledal. Koupil tým Jaguar Racing a do jeho vedení angažoval Christiana Hornera. Za zmínku stojí, že u Jaguar Racingu před tím jako šéf týmu neuspěl Niki Lauda, který zmařil angažování Adriana Neweye. Na konci roku 2005 se Mateschitz nechal přesvědčit ke koupi týmu Minardi, který byl přejmenován na Scuderii Toro Rosso. Jeho spolumajitelem byl Gerhard Berger. Ne vše se ale dařilo. U RBR se neosvědčil experiment se střídáním Kliena a Liuzziho. Red Bull se ve zlém rozešel s řadou bývalých Markových favoritů - kromě Kliena i se Scottem Speedem a Robertem Doornbosem. V roce 2007 chtěl Red Bull Racing získat motory Renault, a proto sáhl mimo své juniory, když angažoval Briatoreho jezdce Marka Webbera.

V boji o moc v Toro Rosso mezi Markem a Bergerem byli jezdci využíváni jako pěšáci na šachovnici. Berger vsadil na Sébastiena Bourdaise. Proti němu Marko postavil svého nového favorita - Sebastiana Vettela. V roce 2009 se Vettel přesunul do týmu Red Bull Racing. Marko do Toro Rosso přivedl Sébastiena Buemiho.

Ve chvíli, když Webber začal rychlostí stačit Vettelovi, okamžitě poznal, co znamená nepřízeň doktora Marka. Horner brzy pochopil, že s Markem je lépe být za dobře. Podvolil se, když mu sveřepý doktor proti zdravému rozumu nepovolil ani náznak týmové režie a musel vsadit vše na Vettela.

Oslava prvního titulu mistra světa na stupni vítězů VC Abú Zabí 2010

Je zřejmé, že ačkoli se motoristický poradce oficiálně ve struktuře týmu neobjevuje, je to právě on, kdo je zde skutečnou silou. Proto také bylo logické, že to musel být právě on, kdo po boku Vettela slavil v roce 2010 první ze čtyř titulů Red Bullu. Měl totiž na něm obrovskou zásluhu. Během VC Ázerbájdžánu (27. 4.) slaví 75. narozeniny.