Letos zemřeli také jeho bratr Bobby a synovec

Indianapolis Motor Speedway v pátek ráno informovala, že zemřel Al Unser, čtyřnásobný vítěz nejslavnějšího amerického závodu, pětistovky v Indianapolisu. Unser byl také trojnásobným mistrem sérií USAC a CART, předchůdců dnešního šampionátu IndyCar. Bylo mu 82 let. V květnu zemřel také jeho o pět let starší bratr Bobby a šest týdnů po jeho smrti i Bobbyho syn Bobby jr.

Alfred (Al) Unser se narodil 29. května 1939 v Albuquerque v Novém Mexiku do závodnické rodiny. Jeho otec Jerry sr. i strýčkové Louis a Joe se účastnili například známých závodů do vrchu Pikes Peak v Coloradu. I Alovi starší bratři Jerry jr. a Bobby byli úspěšní závodníci. Jerry ale tragicky zahynul v roce 1959 během tréninků na pětistovku v Indianapolisu.

To bylo dva roky potom, co se Al v 18 letech také dal na závodění. Nejprve startoval v různých závodech roadsterů či midgetů. V roce 1964 debutoval v sérii USAC a to na okruhu v Milwaukee. V dalším ročníku poprvé startoval v Indy500 a dojel devátý. Dočkal se také prvního vítězství. Součástí šampioátu byl totiž závod do vrchu v Pikes Peak. Al triumfoval a jeho bratr Bobby dojel druhý.

V druhé polovině 60. let už bratři Unserové vládli americkému motorsportu. Bobby se v roce 1968 stal šampionem a také vítězem Indy500. Ale i Al o sobě dal výrazně vědět, když vyhrál pět závodů v řadě a vysloužil si místo u týmu Vel’s Parnelli Jones Racing. V další sezoně už byl druhý a to navzdory tomu, že musel odstoupit během května z příprav na Indy500, když si při nehodě motorky v zázemí okruhu zlomil nohu, kvůli čemuž přišel také o tři následující závody.

249914

Al (vlevo) a Bobby Unser v Indianapolisu v roce 1975. Foto: Penske Entertainment

V další sezoně už ale Al Unser ovládl Indy500 i šampionát. Vítězství v Indy500 si zopakoval i v následující sezoně. V roce 1972 bojoval o třetí vítězství v řadě, v cíli jej ale předčil Mark Donohue, který zajistil první vítězství pro stáj, se kterou bude později Unserovic rodina pevně spojena – Penske Racing. V roce 1978 Unser vyhrál třetí Indy500 a to i přesto, že před závodem rozhodně nepatřil k favoritům.

Unser pak začal závodit v nově vzniklé sérii CART a to nejprve za týmy Chaparral Racing a Longhorn Racing, v roce 1983 pak usedl poprvé do vozu týmu Penske. S tím sbíral úspěchy jeho bratr Bobby, když v roce 1981 skončil, nahradil jej Kevin Cogan. Ten na sebe ale upozornil především hromadnou nehodou, kterou způsobil na startu Indy500. Po sezoně jej Penske propustil a nahradil právě Alem Unserem. Ten sice vyhrál jen v Clevelandu, na konci sezony ale slavil titul. Na startovním roštu se navíc potkával se synem Alem Juniorem, pro kterého to byla první kompletní sezona.

S ním pak svedl napínavý souboj o titul v roce 1985. Al senior sice opět za celou sezonu získal jediné vítězství, v závěrečném pořadí šampionátu ale o jediný bod překonal svého syna a stal se potřetí a naposledy šampionem série. O dva roky později přidal čtvrté a poslední vítězství Indy500. A to poté, co přišel o místo u stáje Penske, jenže Danny Ongais se zranil a Penske za něj potřeboval náhradu. Unser vyhrál v rok starém voze, který ač byl přihlášený jako náhradní monopost, byl předtím, než jej tým pro Unsera začal připravovat, vystaven v recepci hotelu v Pensylvánii. V Indianapolisu a občas i ve vybraných dalších závodech startoval až do roku 1993.

Následující rok se ještě chtěl pokusit kvalifikovat se s týmem Arizona Motorsports, tým měl ale malý rozpočet a Unser měl co dělat, aby z vozu dostal alespoň nějakou rychlost. Po neúspěšném prvním kvalifikačním pokusu tým opustil a pár dní před 55. narozeninami ukončil kariéru. K těm mu dal hezký dárek jeho syn – podruhé vyhrál pětistovku v Indianapolisu.

249912

Al Unser při svém prvním vítězství v Indy500. Foto: Penske Entertainment

Unser také závodil v International Race of Champions a to v devíti ročnících. Startoval v pěti závodech NASCAR, přičemž nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo v Daytoně a v Riverside. Třikrát také startoval ve čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně, kterou v roce 1985 vyhrál.

Unser je držitelem několika rekordů v Indianapolisu. Vedl nejvíce kol (644), stal se nejstarším vítězem závodu (v 47 letech). Se čtyřmi vítězstvími je jedním ze čtyř nejúspěšnějších pilotů v Indy500. V amerických formulích má celkem na kontě 39 triumfů, což z něj činí šestého nejúspěšnějšího jezdce. V roce 1986 byl uveden do síně slávy Indianapolis Motor Speedway, v roce 1991 byl uveden do Síně slávy amerického motorsportu a o sedm let později do Síně slávy světového motorsportu.

249916

Čtyřnásobní vítězové Indy500 pohromadě, zleva A.J. Foyt, Al Unser, Rick Mears a Hélio Castroneves. Foto: Penske Entertainment

Prezident Indianapolis Motor Speedway Doug Boles v pátek informoval, že Al Unser zemřel ve svém domě v Novém Mexiku po sedmnáctiletém boji s rakovinou.

„Al dosáhl úspěchů, když soupeřil proti mnohým z nejlepších, jaký náš sport měl, což činí jeho úspěchy na trati ještě více pozoruhodnými. Spojení jeho tiché a pokorné povahy mimo vůz a se soupeřivým duchem a talentem za volantem z něj učinily oblíbence fanoušků. Bude vzpomínán jako jeden z nejlepších, kteří kdy v Indianapolisu závodili, a všem bude chybět jeho úsměv, smysl pro humor a jeho vřelá osobnost,“ uvedl Doug Boles.

Zdroj: Původní text redakce, úvodní foto: Penske Entertainment