Úryvek článku srpnového čísla tištěného magazínu Formule.

Zatímco loni jsme se nedočkali ani jedné změny v jezdecké sestavě, letos k té první došlo přesně uprostřed sezony. Tým Scuderia Toro Rosso nedobrovolně opustil Sébastien Bourdais. Ve startovním poli patřil k nejúspěšnějším jezdcům. Jeden titul získal mezi juniory v Evropě, další čtyři pak v Americe. Ačkoli byl za mořem uctívaný jako závodnický génius, stále toužil po ef jedničce. A když se ta možnost naskytla, neváhal ani na okamžik. Věřil si, že se znovu prosadí. Zmýlil se.

Sébastien Bourdais na první pohled nepůsobí dojmem závodnického supermana, i když byl mnohými (zvláště francouzskými) experty považován dokonce za nástupce Alaina Prosta. Vypadá spíš jako študentík, který se právě chystá na „profesorovu“ přednášku. Ale nedejte se mýlit. Za vizáží nesmělého kloučka se skrývá pořádná dávka sebevědomí a odvahy.

Není divu, protože závodění má zapsané už v rodném listě. Jak jinak, když se narodil v Le Mans. A navíc v rodině závodníka Patricka Bourdaise, který jezdil s cestovními i sportovními vozy. Proto i svého syna Sébastiana Oliviera (*28. 2. 1979) posadil v deseti letech do motokáry. V roce 1993 vyhrál francouzský šampionát kadetů a od té doby byla jeho kariéra ozdobená samými úspěchy. V roce 1997 mu čtyři vyhrané závody pomohly k titulu vicemistra francouzské formule Renault, v následující sezoně se stal nováčkem roku ve francouzské F3 a rok nato vybojoval titul. V letech 2000 až 2002 působil v mezinárodním mistrovství F3000, byl velkým soupeřem Tomáše Engeho a s přispěním jeho potrestání završil svou účast cenným titulem.

18824

To už jeho výsledky nemohly uniknout pozornosti týmů F1. V roce 2002 ho vyzkoušely hned dva, ale neměl štěstí. Nejprve dostal šanci od Arrowsu, ale sotva byla smlouva na stole, britská stáj zkrachovala. V prosinci se svezl u Renaultu, ale v roli oficiálního testovacího jezdce dostal přednost Franck Montagny. Zklamaný Sébastien Bourdais se tedy po vzoru Juana Pabla Montoyi či Bruna Junqueiry vydal za moře a musel si připadat jako zlatokop, který na divokém Západě narazil na zlatou žílu. Však mu také cestu ukázal westernový hrdina Paul Newman ve svém týmu Newman-Haas Racing. Po Nigelu Mansellovi se stal prvním nováčkem, který na první pokus získal postavení v čele startu. V roce 2003 se stal Nováčkem roku a v dalších čtyřech letech nenašel přemožitele!

Když v srpnu roku 2007 po testech tým Toro Rosso oznámil, že tímhle klenotem ozdobí svou sestavu po boku talentovaného Sebastiana Vettela, vypadalo to jako prozíravý tah s velkou perspektivou. Stejně to cítil i sám jezdec.
Celou letošní zimu žil v nejistotě, zda s ním stáj prodlouží smlouvu. Dočkal se až v únoru, ale moc radosti si pak neužil. Nebylo žádným tajemstvím, že vůz STR04 na konkurenci nestačí a že jeho lepší verze bude z kapacitních důvodů nasazená až během sezony. Šéfa Franze Tosta dráždila jeho povaha – mnohým označovaná za komplikovanou. Ale i pravdomluvnost může být v uniformním světě F1 považovaná za prostořekost. Stejně tak bychom se mohli zeptat, zda nemá komplikovanou povahu i Franz Tost, když se v minulosti dostal do podobných problémů i s jinými jezdci. Možná si v té chvíli neuvědomil, že proti němu nestojí vyjukaný zajíc a cucák, jakým byli všichni jeho předchůdci v týmu, ale šampion F3000 a čtyřnásobný mistr Champ Car.

A tak 16. července, bezprostředně po VC Německa, kterou nedokončil kvůli technické závadě, dostal Sébastien Bourdais od týmu Scuderia Toro Rosso výpověď. Důvod: partnerství nesplnilo očekávání! Shodou okolností (či snad záměrně?) se tak stalo těsně před závodem, v němž stáj konečně nasadila vylepšený a konkurenceschopný vůz. Francouz tak ani nemohl prokázat, co v něm opravdu vězí.

(plné znění článku Druhé varování najdete v srpnovém čísle tištěného magazínu Formule, které je právě v prodeji)

Text: Petr Dufek

*v průběžném pořadí