MC12 – pokořený vládce s Neptunovým trojzubcem.

Posádka Bartels/Bertolini z týmu Vitaphone Racing si ještě před startem posledního hlavního závodu v Argentině zajistila mistrovský titul v kategorii jezdců. Zároveň se významně přičinila také o zisk týmové trofeje. Naproti tomu druhá stáj s italskými vozy nasbírala sotva polovinu bodů, což nemohlo stačit na silný kvartet sedlající vozy Aston Martin. Italská značka je držitelem dvou trofejí v hodnocení výrobců. První triumf si připsala v roce 2005, kdy bylo poprvé hodnocení zavedeno, podruhé se tak stalo v roce 2007.

Vzácný klenot.

Při návrhu vozu se myslelo na využití v závodech FIA GT, ale také neochuzené zážitky řidiče při jízdě na silnici. Tvar vozu vychází z myšlenek Giorgetta Giugiara, který do konečné podoby dotáhl Frank Stephenson. Na vývoj vozu dohlížel Giorgio Ascanelli, současný technický ředitel týmu F1 Scuderia Toro Rosso. Výsledné dílo bylo představeno v Ženevě na autosalonu v roce 2004. Ještě v tomto roce bylo vyrobeno 30 vozů (pět kusů nebylo určeno k prodeji), aby byla splněna podmínka pro nasazení v mistrovství FIA GT. Dalších 25 kusů bylo vyrobeno následující rok, čímž byla produkce italského supersportu završena. Pokud ovšem nepočítáme dvanáct speciálů (a další tři kusy na testování) MC12 Versione Corse z roku 2006 v modré barvě Blue Victory, která byla určena pouze pro okruhy. Nikoliv však pro sportovní využití, protože chyběl předepsaný počet vyrobených vozů pro schválení. Motor nabízel brutální výkon 555 kW (757 koní), který měl na starost rozhýbání pouze 1 150 kilogramů těžký vůz. Inspirací pro vytvoření tohoto speciálu byl pohár v hodnocení výrobců ve FIA GT v roce 2005 a titul pro tým Vitaphone Racing.

62280

Účast mistrovského Vitaphone Racingu není zatím oficiálně potvrzena. Důvodem je, že se jedná o jediného zájemce s italskými vozy. To je v rozporu s pravidly požadujícími nasazení čtyř vozů u značek zavedených v šampionátu. Přestože je možné poskytnout výjimku, zatím se s jejím udělením otálí. Podle zákulisních informací jsou však vozy naloženy na lodi mířící do místa konaní úvodního závodu. Zatím nejsou známy ani podrobnosti o sestavách, ale s německým týmem se rozloučil Enrique Bernoldi, který zamířil do stáje Sumo Power GT.

Ačkoliv je MC12 exkluzivním modelem, základem je šasi, motor a převodovka jiné ikony mezi sportovními vozy, Ferrari Enzo. Šasi je vyrobené z uhlíkových vláken a nomexu, které je vpředu a vzadu doplněno hliníkovým rámem. Uhlíková vlákna jsou použita i na karoserii, která je navržena k dosažení maximálního přítlaku. Není divu, že hmotnost vozu dosahuje hodnoty 1 425 kg. Zvláštností je nabídka pouze bílé barvy doplněné modrými plochami. V těchto barvách závodil na přelomu 50. a 60. let tým America Camoradi s vozem Maserati Tipo 61 Birdcage. Výkon vidlicového dvanáctiválce o objemu 5 998 cm3 je 465 kW (630 koní). Stokilometrové rychlosti dosáhne za 3,8 sekundy, ručička rychloměru se zastaví na hodnotě 330 km/h. Pohonná jednotka o hmotnosti 232 kg je umístěna před zadní nápravou, na níž přenáší svůj výkon přes šestistupňovou převodovku.

Na nízko položené přídi vyniká rozsáhlý vstup vzduchu s výrazným trojzubcem uprostřed. Na zvolna zvedající se předek vozu navazuje s kapotou, na níž jsou nápadné výdechy chráněné trojicí úzkých svislých pásů. Kapota zasahuje na boky a přebírá i funkci zakrytí kol. Její součástí jsou modře podbarvená místa u bi-xenonových světlometů pod průhledným krytem. Neobyčejné je úžlabí vedoucí od předních kol podél dveří k otvorům sání. Toto řešení vytváří přítlak a zároveň zlepšuje účinnost aerodynamiky. Pro přívod vzduchu do motorového prostoru slouží také vyvýšený otvor za vyjímatelným dílem střechy. Rozlehlý kryt motoru je vybaven pouze žábrami a není vystaven na odiv, jak to u podobných vozů bývá obvyklé. Záď s odtrhovou hranou navazuje na tři centimetry tenké křídlo s oblouky na stranách, které přesahují půdorys vozidla. Zadní část je kolmá až k místu, kde ústí mohutné difuzory pro zvýšení přísavného efektu. Na bocích vedle difuzorů je dvojice výfuků. Čelu vévodí mřížka ve tvaru půlměsíce, v horních rozích je doplněna trojicí kruhových koncových světel různé velikosti.

Střídavé úspěchy.

Výrobce sportovních vozů založený v roce 1914 v Boloni byl úzce spjat s motosportem od svých počátků až do roku 1957. Důvodem byla tragédie při závodě Mille Miglia poblíž obce Guidizzolo, kde po defektu opotřebené pneumatiky havaroval španělský pilot Alfonso de Portago. Na lepší časy se začalo blýskat až po převzetí přežívajícího Maserati rivalem z Maranella na konci devadesátých let. Pro návrat na sportovní scénu byly vybrány závody vozů GT. Protože Maserati nemělo v nabídce vhodný vůz, bylo rozhodnuto o vývoji modelu pracovně nazvaného MCC. Ten byl nakonec představen pod názvem MC12 ve verzi Stradale určenou k prodeji (a splnění minimálního počtu vyrobených vozů) a v upravené závodní verzi Corse.

62284

Tyto vozy se pravděpodobně ve startovním poli neobjeví, což vedení týmu naznačilo krátce po skončení sezony.

Cesta na sportovní kolbiště neprobíhala hladce, protože vůz nesplňoval požadavky na maximální délku a šířku. Což mělo za následek přidělení váhové penalizace ve FIA GT i ALMS. Navíc zadní křídlo muselo být zmenšeno, přesto si od počátku MC12 vedlo ve FIA GT skvěle. Během čtyř závodů v roce 2004 si ke dvěma vítězstvím vůz připsal i několik pódiových umístění. To byl teprve začátek dlouhé řady triumfů ve FIA GT a MS GT1, na jehož konci je úctyhodná bilance: piloti Bartels a Bertolini získali čtyři tituly v kategorii jezdců v letech 2006 a 2008-2010, Biaggi v roce 2007, tým Vitaphone Racing ovládl hodnocení týmů v sezónách 2005-2010. Třešničkou na dortu byl zisk dvou pohárů pro výrobce. K dvaceti výhrám ve FIA GT přidal loni pět vítězství (tři v hlavních závodech), čímž se řadí mezi nejúspěšnější vůz v šampionátech pořádaných SRO.

Trnitá cesta naopak čekala na MC12 v šampionátech a závodech pod hlavičkou ACO (Automobile Club de l´Quest). Účast Risi Competezione v ALMS v sezóně 2005 byla podmíněna váhovou penalizací a vyřazením z hodnocení. Neúspěch v tomto roce nepřekvapil na rozdíl od změny podmínek v roce 2007 pro Doran Racing. Mohl používat větší křídlo a zároveň úspěšná umístění včetně pódiových, které dosáhl, byla odměněna body. Přestože šampión FIA GT měl pozvánku na 24 hodinový závod do Le Mans jistou, problémy se schválením způsobilosti vozu byly za neúčastí italského vozu v barvách Vitaphone Racingu na roštu Circuit de la Sarthe.

Zakletý byl i další zámořský šampionát, japonské Super GT. Opakem byl vstup do italského mistrovství GT v roce 2005, který byl završen titulem v následujícím roce – než byla v další sezoně účast italského supersportu zakázána.

Protože byla při návrhu MC12 věnována velká pozornost použití v závodech, jsou odchylky od silniční verze menší než u soupeřů. Týkají se úprav brzd, vpředu jsou šestipístkové s průměrem kotoučů 380 mm, vzadu čtyřpístkové s průměrem 355 mm. Výkon motoru byl mírně snížen na 600 koní, krouticí moment je 652 Nm. Zavěšení obou náprav je na dvou lichoběžnících. Délkou 5 191 mm vyčnívá nad svými soupeři v poli. Šířka je 2 096 mm, výška 1 205 mm a rozvor 2 800 mm.

Příště: Na řadě je vítězná značka Aston Martin. Článek vyjde v sobotu 5. března.