Kdo byl v F-1 nejlepším nováčkem všech dob?

O sezóně 2007 toho bylo napsáno spousta, a ne zrovna málo konkrétně o tom, že Lewis Hamilton se nezvratně zapsal jako nejlepší nováček v historii světového šampionátu. Úřadující mistr série GP2 a dlouholetý chráněnec šéfa stáje McLaren Ron Dennise, Hamilton vstoupil do Formule 1 krátce po svých 22 narozeninách bez valných zkušeností s monopostem Formule 1. Údajně přes zimu trénoval převážně na trenažeru. Přesto jsou jeho výsledky za volantem vozu McLaren Mercedes-Benz impozantní. V prvních devíti Grand Prix fenomenálně skončil na stupních vítězů, při šestém startu ve Formuli 1 se stal vítězem, a byl v průběžném čele šampionátu během 12 z celkových 17 velkých cen.

V sezoně, která měla čtyři vítěze ze dvou různých týmů se dokázal dvanáctkrát postavit na stupně vítězů, získal čtyři vítězství, pět pole positions, dvě nejrychlejší kola, a byl ve vedení závodu během dvanácti různých velkých cen na celkem 321 kol, což bylo více, než kdokoli jiný. Celkem šestnáctkrát byl klasifikován a ani jednou nebyl nucen odstoupit pro poruchu vozu. Po celou sezonu sváděl neúprosný boj se svým stájovým kolegou Fernando Alonsem a přestože ho tým každopádně upřednostňoval, k titulu mistra světa mu nakonec (stejně jako Alonsovi) scházely dva body a skóre bylo 110:109 ve prospěch Kimi Räikkönena.

Téměř pětadvacetiletý Jacques Villeneuve se v roce 1996 objevil ve Formuli 1 prostřednictvím tehdy špičkového týmu Williams. V té době neměl konkrétně s Formulí 1 žádné dřívější zkušenosti, byl už ale vítězem jak slavné Indy 500 tak i severoamerického šampionátu CART.

Jeho nástup na scénu byl naprostou senzací. V zahajovací velké ceně sezony Villeneuve svůj Williams Renault postavil na pole position a od startu pohodlně vedl, dokud ho mechanické potíže nedonutily na příkaz týmu zpomalit a pustit před sebe svého týmového kolegu Damon Hilla. Villeneuve, který si plně zasloužil vyhrát svou první Grand Prix nakonec dojel druhý, stále 25 sekund před třetím v cíli Eddie Irvinem. Vítězem se nakonec stal při čtvrtém startu a celkově byl klasifikován ve 12 ze 16 závodů, přičemž utrpěl dvě terminální mechanické poruchy.

Ročník 1996 představil čtyři vítěze ze tří různých stájí a Villeneuve zvítězil čtyřikrát, jedenáctkrát se postavil na stupně vítězů, třikrát startoval z pole position a zajel šest nejrychlejších kol. V devíti Grand Prix se dostal do čela závodu na celkem 285 kol. Během celé sezóny trochu pokulhával za svým stájovým kolegou, který byl od roku 1994 jedničkou týmu, nicméně šanci na titul si udržel až do posledního závodu. Nakonec ale prohrál o celých 19 bodů 97:78. Při přepočtu na bodovací systém z roku 2007 by Villeneuveho ztráta činila 11 bodů za stavu 105:94. Naopak, použitím bodovacího systému z roku 1996 by Hamilton podlehl o celých šest bodů a skóre by bylo 93:87.

O rok později jak Villeneuve tak Hamilton dokázali získat titul mistra světa pro sebe. Oba tito piloti měli to štěstí, že do Formule 1 vstoupili s pravděpodobně nejlepším týmem své doby a měli k dispozici nejlepší vůz v poli. Oba této příležitosti plně využili k vynikajícím výkonům a jejich úspěch zůstane zapsán v análech historie motoristického sportu. Jenom Jackie Stewart v roce 1965 a Clay Regazzoni v roce 1970 dosáhli vzdáleně podobných výsledků. A nelze zapomenout ani na Giancarlo Baghettiho, který vyhrál svou první Grand Prix, zatímco Mario Andretti a Carlos Reutemann, stejně jako Villeneuve, odstartovali svoje první velké ceny z pole position.

Nicméně, většina jezdců do Formule 1 nedorazí za ideálních podmínek. Spíše naopak se musí snažit zaujmout v týmech, které většinou mají přinejlepším na umístění ve středu pole. Takže možná, že nejlepším nováčkem v F-1 byl někdo úplně jiný, což nebudeme s určitostí nikdy vědět. Ale můžeme si být jisti tím, že Villeneuve a Hamilton se stali těmi nejúspěšnějšími.