Přehled současných šampionátů pořádaných SRO.

První díl byl věnován zakladateli společnosti SRO, Stéphane Ratelovi (více Zde). V minulém vydání jste se dozvěděli o historii společnosti SRO a jejích bývalých šampionátech (více Zde). Dnes je na řadě závěr, jehož tématem je současná nabídka sérií pořádaných SRO.

Přehled šampionátů skupiny SRO Motorsports Group

Skupina SRO má v současné době hlavní sídlo v Londýně, dvě evropské pobočky a jednu kancelář v Brazílii.

Do roku 2004 si SRO vystačila se sídlem ve francouzské metropoli. Po zajištění základny ve Francii se rozhodl Ratel pro pokračování na britských ostrovech. Pobočka založená v Londýně se nejprve věnovala převzetí zavedených britských šampionátů, aby v průběhu let postupně převzala organizaci významnějších mezinárodních i světové série. V současnosti má na starosti ve spolupráci s pařížskou kanceláří následující šampionáty:

FIA GT1 World Championship Zde (odkaz zahrnující také následovníka, FIA GT Series) – světové mistrovství pořádané od roku 2010, které vzniklo na základech šampionátu FIA GT, na jehož odkaz se odvolává. Opět je zakázána přímá podpora výrobců, takže se jedná o soupeření profesionálních týmů a jezdců. Díky snaze vyrovnat startovní pole vozů rozlišných koncepcí je kladen důraz na týmového ducha, schopnost nastavit vůz anebo prokázání dovednosti jezdců bez ohledu na přítomnost ve finančně silném týmu. Charakter závodů je nyní sprintový a účastní se jej vozy jedné třídy.

Kvalifikace určující pořadí na startu kvalifikačního závodu je rozdělena na tři části, v každé z nich nejpomalejší třetina pole nepostupuje do další části. Byl použit formát dvojice hodinu trvajících závodů, aby nebylo nutné tankovat v samotném klání. Zastávka v boxech je přesto vyžadována pravidly mezi 25. a 35. minutou závodu a dochází k výměně jezdců a pneumatik. Přestože je délka obou závodů shodná, rozdílné je bodování, přidělení závaží pro následující víkend. Drobný rozdíl představuje i záměr jediného vyhlášení vítězů pouze po hlavním klání.

V kvalifikačním závodě prvních šest získává 8-6-4-3-2-1 bodů (v roce 2010 to byli první tři 8-6-4), v hlavním je odměněno prvních deset 25-18-15-12-10-8-6-4-2-1. Posádce je zároveň podle dosaženého pořadí přiděleno/ubráno závaží v následujícím víkendu, od roku 2011 i za umístění v kvalifikačním závodě (1. +10, 2. +5, 3.-8. 0 kg, 9. -5, od 10. místa -10 kg). V hlavním klání došlo loni k úpravě na systém +30, 20, 10, 5, 0, -5, -10, -20, -30 kg namísto škály převzaté z předchůdce FIA GT: +40, 30, 20, 10, 0, -10, -20, -20, -30 kg.

Dalším záměrem změny tradičního vytrvalostního modelu soupeření sportovních vozů byla snaha zaujmout televizní společnosti. Jejich zájem měl napomoci přilákání sponzorů tak, aby týmy nebyly závislé na příjmech finančně zajištěných pilotů. Mateřská společnost Hexis S.A. podnikající ve výrobě lepidel a plastů si pochvalovala přínos účasti stejnojmenné stáje ve světovém mistrovství. Loni přesto patřili všichni její jezdci mezi platící.

Nová technická pravidla měla za cíl snížit cenu a náročnost přestavby zpomalených vozů. Jediným dodavatelem pneumatik byl Michelin a paliva Total (prostřednictvím firmy Elf). V letošním roce bude obouvat vozy Pirelli.

Během první sezóny v roce 2010 se podařilo překonat původní představy o dvou desítkách vozů na roštu. Nakonec dva tucty sportovních automobilů šesti značek navštívilo deset zemí na třech kontinentech. Diváci měli možnost shlédnout řadu soubojů, které si však ve větší míře vyžádaly kolize trápící účastníky. Ačkoliv bylo možné považovat úvodní ročník za úspěšný, krátce po skončení sezóny následoval odchod několika stájí.

S velkým úsilím se podařilo nakonec zajistit alespoň 18 vozů do druhého ročníku mj. využitím sesterských týmů anebo díky svéráznému výkladu pravidel. Když dva vozy finančně slabší stáje byly déle vyřazeny z bojů po škodách způsobených v divokém reji prvního kola, zaměřili se komisaři na chování závodníků na dráze.

V předchozích dvou letech se podařilo zvýšit zájem o hlavní sérii GT, v níž hrál hlavní roli mj. internet s oblíbenými přenosy závodů. Nevyšel záměr se zařazením do programu předních televizních stanic šířených pozemním signálem.

Neúspěšná byla snaha najít vhodného partnera pro podniky v Severní Americe, kde tradiční model pořádání závodů není příliš účinný. Náplastí se stal návrat do Číny, kde byla očividná změna zaměření návštěv velkých okruhů na menší. Tento směr je patrný v představeném kalendáři nadcházející sezóny a platí i pro starý kontinent.

Ford GT upravený švýcarskou společností Matech Concepts byl jedním z mála vozů podle nových pravidel pro GT1. Společnost nasazovala v úvodním ročníku MS GT1 tyto vozy, na konci roku však oznámila odchod. Právě před rokem došlo navíc k tragické události, která měla vliv na švýcarskou společnost, když předčasně zahynul její zakladatel a vlastník, Martin Bartek. Druhým vozem byl Nissan GT-R společnosti britské firmy JRM. Za nový lze rovněž považovat automobil německého úpravce Hanse Reitera, Lamborghini Murciélago. První generace tohoto vozu s označením R-GT uvedené v roce 2003 bylo prodáno 14 exemplářů, druhé LP670 R-SV pouhé dva kusy. K dokončení oznámených projektů přestavby Alpiny B6 a Lexusu LFA nakonec nedošlo.

Novinkou nadcházející sezóny bude změna třídy vozů. Poslední vozy představené podle nových pravidel pro třídu GT1 byly uvedeny v roce 2009. Od té doby se nové projekty objevily pouze ve zprávách a řada stárnoucích modelů nasazovaných jedině v MS nedávala šance na potřebnou obměnu. Po přechodném období, kdy se uvažovalo o kombinaci tří kategorií vozů (GT1, GTE, GT3), byla nakonec zvolena pouze ekonomicky a nabídkou vyhovující třída GT3 s možností úprav.

Zatím ani nedošlo k uvažované změně názvu mistrovství, i když není vyloučena nová definice kategorie GT1 (tj. GT3 pro MS s karbonovými brzdami, volnějšími hlukovými limity a zákazem ABS). Každá značka na roštu by měla být zastupována pouze jedním týmem.

FIA GT3 European Championship Zde – evropský šampionát určený amatérským a poloprofesionálním jezdcům se poprvé konal v roce 2006. Hlavní mistrovství FIA GT se totiž stávalo s vzrůstajícím zájmem nedostupné pro tuto kategorii závodníků toužících po účasti na mezinárodní scéně. Z toho důvodu zde není povolena účast profesionálních závodníků (bývají zařazeni v tzv. platinové kategorie, více o dělení jezdců do kategorií naleznete Zde).

Aby nedocházelo k nadměrnému růstu nákladů, také zde byla zakázána účast továrních stájí. Týmy mohou využít omezené podpory výrobce, jejíž forma musí být uvedena v přihlášce. Zajímavé závody zaručuje nasazení pouze jedné třídy a výkonnostní vyrovnání vozidel. Protože vozy třídy GT3 se mohou účastnit jiných vytrvalostních klání, je zde použit formát kratších závodů.

Po šesti letech se změní formát kvalifikace a závodů podle pravidel světového mistrovství. Původně umístění jezdce dosažené během jeho části kvalifikace odpovídalo jeho startovní pozici v jednom ze závodů. Změnou v minulém ročníku bylo pro nejlepší tři vozy nahrazení váhových handicapů (+20, 15, 10 kg) systémem prodloužení časů při zastávkách v boxech (+15,10,5 vteřin). Nejlepší dvojice byly odměněny v každém závodě stejným počtem bodů: do roku 2009 systémem 10-8-6-5-4-3-2-1, poté bylo použito bodování dle F1 a MS GT1 (25-18-15-12-10-8-6-4-2-1).

Každý tým nasazoval tři vozy, od roku 2009 byl počet snížen na dvě vozidla. První dvě sezóny bylo v kalendáři zařazeno pět podniků a jeden testovací víkend. Od roku 2008 byly testy nahrazeny dalším závodním víkendem. Zpestřením ročníků 2007 a 2008 byl výlet do Dubaje, v ostatních sezónách se série pohybovala v Evropě.

V šampionátu se mohou utkat schválení výrobci pneumatik. Převahu Michelinu se pokoušel narušit Dunlop, ale výrazněji neuspěl. Nyní se novým dodavatelem stane Pirelli. Dodavatelem paliva je Total.

Cenově dostupná technika použitelná i ve většině národních šampionátů, finanční zajištění jezdců a krátké závody přilákaly početné pole účastníků. V některých případech se GT3 stalo vhodným doprovodem při evropských závodech FIA GT (a později MS GT1), kde rozmanité množství atraktivních vozů je ozdobou divákům přístupného zázemí. Přestože je tato série zapovězena továrním stájím, stala se nejoblíbenějším místem pro představení vozů. Během šesti ročníků zde 17 značek nasadilo dvě desítky svých modelů.

Úvodní ročník se setkal s nevídaným zájmem, kdy na dráze spolu soupeřily až čtyři desítky vozidel. Tento stav trval tři ročníky, v roce 2009 však začal být patrný klesající počet účastníků, který se nyní pohybuje mezi 25-30 vozy. Příčinou byl vzrůstající počet národních šampionátů (mnohdy pořádaných SRO), ale i konkurenční série s menšími nároky na účast např. International GT Open.

Lákadlem pro nejrychlejšího jezdce z mistrovské dvojice je ocenění dodavatele pneumatik Michelin (v minulosti ve spolupráci SRO a společnosti Cessna). Držitel této trofeje získal 40 sad závodních pneumatik a 150 000 euro pro snadnější vstup do vyšší kategorie GT. Tuto šanci již využili mj. Henri Moser, James Ruffier, Christopher Haase, loni Christian Hohenadel, letos zatím čeká na Francesca Castellaciho.

Nad sedmým ročníkem ME GT3 zůstává mnoho otazníků. Známa je pouze informace o změně formátu kvalifikace a závodu podle pravidel světového mistrovství ve snaze více profesionalizovat tuto sérii. Novinkou bude výměna pneumatik při zastávkách boxech. Úplné znění pravidel MS GT ani ME GT3 zatím není zveřejněno, nicméně byla oznámena snaha o sjednocení se sportovními řády pro světové mistrovství. Rozdílem by bylo pouze zachování dělení jezdců do kategorií v ME a stávající třída GT3 bez úprav pro MS. V případě nedostatečného počtu účastníků (dvacet v každém ze šampionátů) by při evropských závodech jely obě třídy dohromady v jednom závodě. Tato situace může nastat ve snaze nalákat některé účastníky do světového mistrovství.

Blancpain Endurance Series Zde – o vrcholný šampionát skupiny SRO s loňskou premiérou se ve větší míře stará pařížská pobočka SRO. Nejsou kladeny vyšší nároky na účast jako ve výše zmíněných sériích pod hlavičkou FIA. Pouze stáje nasazující vozy do GT3 Pro mohou využít vymezené podpory od výrobců. Minimální délka závodů tři hodiny řadí tuto sérii mezi vytrvalostní, což ještě podtrhuje soupeření vozů anebo posádek rozdělených do pěti kategorií. Je zaměřena především na amatérské jezdce, profesionálům však není účast zapovězena.

Převažující technikou jsou vozy třídy GT3 doplněné automobily GT4. Další členění GT3 je závislé na složení posádek. Ve třídě GT3 Pro se nebere ohled na rozdělení jezdců do kategorií dle výkonnosti. Je zde prostor pro profesionální jezdce mnohdy ověnčené vavříny. Další třída GT3 Pro-Am je určena smíšeným posádkám, kde jednoho držitele platinové nebo zlaté licence musí doplnit amatér z bronzové kategorie. Stříbrní piloti musí mít v posádce minimálně jednoho amatéra. Poslední kategorií je Gentleman Trophy, kde mohou být posádky složené ze stříbrných a bronzových závodníků. Zároveň jejich technika odpovídá starším technickým předpisům anebo sem nově patří vozy z pohárových šampionátů.

Poslední kategorií jsou takřka sériové vozy GT4, kde původní systém složení posádek odpovídal kategorii GT3 Pro-Am, nyní mohou být jezdecké sestavy libovolné. Nulový zájem o třídu supersportů v GT4 (vozy do 1 000 kg, malosériové do 300 ks ročně) se postaral o vyřazení z nabídky.

Dodavatelem pneumatik se může stát výrobce, který se úspěšně zúčastní výběrového řízení. Většinou je vybrán jediný dodavatel, ale může jich být i více. Loni se stejně jako u MS GT1 jednalo o Michelin. Palivo dodával koncern Total prostřednictvím společnosti Elf. Ceny za výrobky mohou být stanoveny i v pravidlech šampionátu. Cílem tohoto opatření je udržet náklady v přijatelných mezích.

Součástí kalendáře jsou čtyři (letos pět) tři hodiny trvající závody na evropském kontinentu. Vrcholem sezóny je 24 hodinový závod v Belgii. Plány na uspořádání závodu mimo starý kontinent nebyly zatím naplněny.

V kvalifikaci má každý pilot posádky 15 minut, během nichž se může pokusit zajet své nejrychlejší kolo. Rošt je následně sestaven na základě nejlepšího času posádky, přičemž z výhodné pozice může startovat libovolný pilot z posádky. Během tříhodinových klání musí vozy minimálně dvakrát do boxů, v nichž probíhá výměna jezdců, pneumatik a případně doplnění paliva. V každé kategorii je body ohodnoceno deset nejlepších posádek (25-18-15-12-10-8-6-4-2-1). Při 24 hodinovém klání ve Spa lze získat až dvojnásobek, když čtvrtina bodů se uděluje podle pořadí po šesti hodinách, další čtvrtina po dvanácti hodinách a zbytek po dokončení závodu.

Série se těší velkému zájmu účastníků mj. i díky společné účasti několika tříd. Na roštu bylo k vidění přes tři desítky vozů (ve Spa dokonce 63), více jak dvacítka aut soupeří ve dvou hlavních kategoriích. Na nezájem účastníků si BES nebude zřejmě stěžovat ani v letošním roce.

Blancpain Revival Series Zde– nově představený šampionát bude navazovat na předchozí tři ročníky GT90´s Revival Series. Změnou je doprovod úspěšnější série po Evropě místo původního často využívaného pojetí samostatné účasti šampionátu zpravidla na francouzských okruzích. Zúčastnit se jej mohou vozy z let 1994-2004 s již neplatnou homologací FIA. Série bude určena amatérským závodníkům. Na jejím pořádání se bude SRO podílet s neuvedenou společností se zkušenostmi ze závodů historických vozidel.

Závodní víkend bude nyní probíhat pouze v sobotu, jeho vrcholem bude krátký závod v délce 45 minut. Automobily budou pravděpodobně rozděleny do tří kategorií: GT1, GT2 a vozy pohárových šampionátů ve třídě GT3. Výše uvedený odkaz prozatím zobrazuje úvodní stránku, nejsou známy ani další informace.

GT4 European Cup Zde (nástupce Zde) – jedna ze vstupních tříd vozů GT byla představena v roce 2007 belgickou pobočkou SRO. Automobily třídy GT4 se vyznačují velmi omezeným počtem úprav oproti sériovým vozům. O rok později byla umožněna účast dalších vozidel vytvořením kategorie nyní nazývané Supersport (v roce 2008 Superlight), jejichž hmotnost nepřesahuje 1 000 kg a výroba 300 kusů ročně. Vyskytují se zde speciály KTM X-bow, Donkevoort D8GT anebo Lotus 2-Eleven. Pro zajištění zajímavých závodů jsou vozy výkonnostně vyrovnány. Obutí vozidel zajišťuje zpravidla předem vybraný dodavatel, v minulosti se jednalo o Pirelli a Michelin, letos jím bude Avon.

Přestože vedení série může od minulého ročníku povolit závodění profesionálním jezdců, je určena a především se jí účastní amatérští jezdci. V minulosti se v této sérii objevili i piloti, kteří to dotáhli až do GT1 – Christopher Haase, Alessandro Pier Guidi, Maxime Martin anebo Nicky Catsburg.

Stejně jako v GT3 i vozy této třídy mají jiné příležitosti k účasti ve vytrvalostních podnicích, proto i zde se uplatňuje systém sprintových závodů. Do minulého roku byl používán formát dvojice 40 minut trvajících klání s povinnou zastávkou a možností vystřídání jezdců. Loni byl převzat systém z holandského mistrovství GT4 s dvojicí závodů o délce 25 minut a jednoho 50 minut trvajícího závodu (ve Spa 60 minut). V delším klání je přikázána návštěva boxů a zastavení u mechaniků na předem určenou dobu, během níž může dojít ke změně pilotů. Osm nejlepších v každé třídě je v krátkých závodech ohodnoceno škálou 10-8-6-5-4-3-2-1, v delším boduje prvních deset (25-18-15-12-10-8-6-4-2-1).

V úvodním ročníku čítal kalendář pět závodních víkendů, od roku 2008 jich bývá šest. Většinou se závody odehrávaly v Holandsku, Belgii, Velké Británii anebo Francii. Zpestření obstaraly výlety do Portugalska, Německa anebo České republiky. Letos GT4 navštíví další nové země – Slovensko a Itálii.

Protože se počet účastníků dlouhodobě pohybuje mezi 10-15, docházelo v minulosti ke společným závodům s holandským mistrovstvím GT4, ale také s vozy britského šampionátu GT. Také v letošním roce je plánováno společné vystoupení s Dutch GT4 ve třech případech, mj. v srpnu na Slovakia Ringu.

Již od roku 2008 panuje snaha o přidělení statusu šampionátu pod hlavičkou FIA. S velkou pravděpodobností se nepodaří dosáhnout tohoto cíle ani v letošním šestém ročníku.

British F3 International Series Zde – v roce 2004 se nově založená londýnská pobočka SRO ujala pořádání uznávaného formulového šampionátu s tradicí od roku 1951. Titulem v této sérii se pyšní pozdější hvězdy F1 jako Jackie Stewart, Emerson Fittipaldi, Nelson Piquet, Ayrton Senna, Mikka Häkkinen a řada dalších.

Od roku 2005 dostala přídomek mezinárodní, když se kromě závodů na ostrovech vydává na okruhy na pevnině. Součástí kalendáře je od roku 2009 deset závodních víkendů (v minulosti jich bývalo okolo dvanácti) s dvojicí krátkých závodů, od minulé sezony se konají tři. Délka závodu se pohybuje mezi 20-40 minutami. V některých závodech jsou povinné zastávky s výměnou dvojice kol.

Týmy používají šasi více výrobců (Dallara, Mygale), ale členění pole do tříd probíhá podle osazené pohonné jednotky. V mezinárodní kategorii se jedná o Mercedes-Benz a Volkswagen, v kategorii Rookie jsou starší šasi z let 2005-2007 vybaveny motory Mugen-Honda.

Další série pořádané londýnskou pobočkou se řadí mezi národní šampionáty, i když se závody mohou konat mimo ostrovní zemi. Jedná se o následující série:

British GT Championship Zde – spolu britskou F3 převzala SRO v roce 2004 pořádání britského šampionátu GT. První ročník byl uskutečněn již v roce 1993 Britským klubem závodních jezdců (BRDC). Narozdíl od formulí SRO zachovala národní charakter šampionátu, i když gétéčka se příležitostně vydala i mimo půdu hrdého Albionu. Je zaměřen na smíšené sestavy jezdců, které dělí do čtyř kategorií. Rozdílné je označení jednotlivých tříd písmeny A-D, kdy např. stupeň A odpovídá častěji používanému označení platinové třídy. Zajímavý je formát závodů, jenž je kombinací víkendů se sprintovými závody anebo naopak s vytrvalostním podnikem. Výhradním dodavatelem je od roku 2006 Avon, který nahradil po čtyřletém působení Dunlop. Během víkendů v Británii patří k doprovodné sérii britské F3.

Jestliže v případě britské F3 převzala SRO zvučný šampionát, v případě gétéček se navzdory dlouholetému působení nejednalo o sérii překypující počtem účastníků a věhlasem. Počet vozidel soupeřících ve dvou třídách zřídkakdy přesáhl dvě desítky. I v době, kdy série nepatřila pod SRO, soupeřily zde vozy odpovídající kategoriím dle FIA GT. Rok před vstupem Francouzů byla umožněna také účast vozů z pohárových soutěží, čímž se podařilo částečně nahradit mizející kategorii GT (GT1).

Cílem Ratela při vstupu národních mistrovství GT bylo zajistit si účastníky pro mezinárodní série. Přestože se mu nepodařilo výrazněji pozvednout britský šampionát GT, některé ze stájí naplnily očekávání účastí ve FIA GT, ME GT3 anebo později Blancpain Endurance Series. Jednou z výraznějších je Trackspeed Racing založený v roce 2005 Davidem Ashburnem. Tým z Ripley je od svého založení pravidelným účastníkem britského mistrovství. Zde jsou držiteli titulu mezi týmy s pohárovými vozy GTC v roce 2006, k nimž přidali další v roce 2010 a 2011. V letech 2007-2009 působil ve třídě GT2 v mistrovství FIA GT. Zároveň v roce 2007 nasadil poprvé v GT3 své vozy, které zde provozoval do roku 2010. Mezi další významné stáje patří CRS Racing, United Autosports, Chad Racing, M Tech, Barwell Motorsport aj. Britské mistrovství naopak občas přilákalo i týmy GT1 mj. Hexis, JRM, Matech, Reiter aj., ale také jezdce. V minulosti zde působil Peter Kox, Frédéric Makowiecki, Darren Turner anebo Richard Westbrook.

V prvním ročníku pod taktovkou SRO poklesl počet závodních víkendů z deseti na osm. Všechny víkendy měly nově jednotný formát dvou hodinu trvajících závodů. Na roštu se již neobjevily vozy třídy GT, druhá kategorie GTO byla přejmenována podle FIA GT na jeden rok na N-GT.

V dalším ročníku byla umožněna účast GT3, které nahradily pohárové vozy. Zpestření pro GT2 představoval závod ve francouzském Magny-Cours spolu s účastníky hlavního šampionátu SRO. Britské GT3 o týden později jely samostatně závody na ostrovech. Další změnou byl návrat vytrvalostních dvouhodinových klání.

Protože se série nadále potýkala s nízkým počtem účastníků byl v roce 2006 povolen návrat pohárových vozů. Staronová třída si spolu s GT3 vyrazila do francouzského Pau, kde se utkali s účastníky francouzského FFSA GT. Setkání s Francouzi čekalo i na závodníky v GT2 v Magny-Cours, kterým završili působení této kategorie v britském šampionátu.

K dalším změnám došlo až v roce 2008, když byly automobily z pohárových mistrovství nahrazeny takřka sériovými vozy GT4. Přestože se nová třída ujala, výpadek významně zastoupené kategorie nedokázala zastoupit. Počet vozů se v některých případech dostal hluboko pod hranici dvou desítek. Lepší to nebylo ani v další sezóně, kde byla na jeden rok vyčleněna další nová třída pro supersporty (jednalo se o vozy GT4 do 1 000 kg). Ve větší míře se prosadili i nebodující účastníci s vozidly neodpovídající nasazeným třídám.Více aut se objevilo pouze na startu ve Spa, kde byly součástí pole reprezentanti belgického mistrovství GT.

V roce 2010 tak vedení šampionátu nezbylo nic jiného, než znovu povolit účast vozů z pohárových šampionátů. Ty se však až na výjimky nevrátily. Situaci zachránil vzestup zájmu o hlavní kategorii GT3. Početné pole zažili závodníci pouze ve společném klání s belgickým šampionátem GT anebo o rok později při vystoupení s evropským a holandským mistrovstvím GT4. Novinkou minulé sezóny bylo samostatné hodnocení starších vozidel GT3, které neodpovídaly nejnovějším předpisům.

Rozdělení do tříd by mělo být platné i v nadcházející sezóně: jádro budou tvořit vozy třídy GT3 (podle nejnovějších pravidel) spolu se staršími GT3 B, významně by měla být zastoupena třída GT4 a umožněna bude účast pohárových vozů v třídě GTC.

Kvalifikace je rozdělena na dvě patnáctiminutové části. Zpravidla z nynějších sedmi víkendů (od roku 2010) je polovina s dvojicí hodinových závodů, dvakrát anebo třikrát se účastníci utkají v jednom dvouhodinovém závodě. Jeden víkend je vyhrazen také tříhodinovému závodu (v roce 2010 to bylo 150 minut), kdy lze do posádky přizvat i třetího pilota. Bodování kopíruje jiné šampionáty SRO (25-18-15-12-10-8-6-4-2-1), v delších závodech jsou tyto body násobeny koeficientem 1,5. V případě méně než čtyř účastníků ve třídě jsou naopak děleny dvěma.

Zajímavostí této série je pokračující spolupráce s místními školami. Jejich žáci mají možnost navštívit nejen zázemí týmu s prohlídkou vozů, ale také se zúčastnit společného oběda s piloty britského šampionátu. V Silverstone dokonce tři žáci byli poctěni možností předat trofeje vítězům.

Formula Renault 2.0 UK Zde – ve spolupráci s britským zastoupením sportovního oddělení Renaultu převzala v roce 2011 SRO pořádání národního formulového šampionátu nižší úrovně. Tradice sahá až do roku 1989, kdy sérii založil Britský automobilový závodní klub (BARC), teprve o rok později se přidal Renault. Od roku 1995 je součástí série kategorie pro starší vozy a amatérské piloty nesoucí jméno klubu BARC.

Chloubou série jsou její bývalí mistři, kteří své kvality prokázali i ve vrcholné formulové kategorii. Po zisku titulu v roce 2000 odsud zamířil rovnou do stáje Sauber Kimi Räikkönen, své zkušenosti zde získával i Lewis Hamilton. Působili zde nejen další piloti F1 mj. Jenson Button, Heikki Kovalainen, ale také jezdci prosazující se mimo formulové šampionáty např. Darren Turner anebo Oliver Jarvis.

V doprovodné sérii britského mistrovství cestovních vozů se utkávají jezdci ve dvojici půlhodinových závodů během deseti závodních víkendů. O bodový příděl se dělí prvních dvacet jezdců, na konci sezóny čeká na tři nejlepší svezení v monopostech vyšší kategorie (WS Renault, British F3). Na vítěze čeká 1 000 britských liber, sleva na vstup do britské F3 anebo svezení v monopostu Lotus 125.

Od roku 1992 je výhradním dodavatelem pneumatik Michelin. Zajímavou novinkou je odměna pro věrné stáje, která po třech letech může dosáhnout hodnoty tisíc liber.

Renault Clio Cup UK Zde – také v tomto případě se SRO podílí na pořádání britského šampionátu od minulého roku. Tradice šampionátů s dostupnými vozidly Renault začala již v roce 1966 ve Francii, odkud se rozšířila celkem do 18 zemí po celém světě. Mezi ně patřila od roku 1974 s přestávkami i Velká Británie, od roku 1992 se šampionát koná v ostrovním království každý rok.

Clio Cup je ve svých osmi podnicích a jednom nemistrovském závodě většinou doplňkem britské Formule Renault. Během víkendu jsou uspořádány dva 30 minutové závody, v nichž je ohodnoceno dvacet nejrychlejších. Stejně jako ve Formuli Renault jsou na konci sezóny odměněni tři nejlepší (test vozu Mégane Eurocup). Mistr má kromě peněz slevu na účast v dalším ročníku obou sérii pořádaných SRO a společností Renault Sport.

Za vzor může závodníkům sloužit mistr z roku 1999 Andy Priaulx (Renault Spider). Přes britské mistrovství cestovních vozů to dotáhl nejprve k triumfu v evropském (2004) a později i ve světovém mistrovství cestovních vozů (2005-2007).

Netradičně jsou využity kamery uvnitř vozů, jejichž záznamy jsou sledovány komisaři. Pilot, který se dopustí nejméně prohřešků vůči pravidlům, je vyhlášen Závodníkem víkendu a obdrží 200 liber. Poloviční částku obdrží i nejrychlejší jezdec.

V roce 2007 zahájila činnost německá pobočka SRO, která má starosti organizaci týmů německého národního mistrovství vozů GT. Místní autoklub ADAC se soustředí na pořádaní šampionátu. Vedoucím série není nikdo jiný než Jürgen Barth, který se s Ratelem v minulosti podílel na jejich mezinárodním projektu šampionátu BPR.

ADAC GT Masters Zde – v zemi s bohatou tradicí motorsportu se ADAC pokusil již v roce 1993 uspořádat šampionát pro vozy třídy GT. Účastnili se jej i vozy kupé, jejichž základem byly cestovní automobily. Po pěti sezónách přišel konec a zbylí účastníci se přesunuli do série VLN soupeřící na slavném okruhu Nordschleife.

Při druhém pokusu se základem staly pouze sportovní a GT vozy upravené podle pravidel nadějné třídy GT3. Soupeří zde pouze soukromé stáje s vozy, které jsou výkonnostně vyrovnány. Jednotným dodavatelem pneumatik byl dosud Michelin, letos pojedou vozy poprvé s obutím firmy Yokohama. Také palivo je z důvodu udržení přijatelných cenových nákladů od jednoho dodavatele, jímž byl v posledních letech Shell. Utkávají se zde smíšené anebo pouze amatérské posádky, každá s vlastním hodnocením. Přestože se jedná o německý národní šampionát, stal se postupně oblíbeným místem pro stáje nejen z okolí Německa.

Jedním z nejvěrnějších týmů je německá stáj Reiter Engineering, která se pyšní třemi týmovými tituly (2007, 2008, 2011) a její jezdci Christopher Haase (2007), Peter Kox a Marc A. Hayek (oba 2010) dobyli trofeje v hodnocení jezdců. Výčet dalších významných týmů působících v ADAC GT Masters je velmi obsáhlý a patří mezi ně také účastníci MS GT1 mj. Münnich Motorsport, Matech Competition, Hexis a Phoenix Racing. Stejná situace panuje i u pilotů, kteří se v německém mistrovství utkávali. Nejeden z pozdějších mistrů ME GT3 působil právě zde mj. Henri Moser (mistr GT3 v roce 2007), Christopher Haase (2009), Daniel Keilwitz, Christian Hohenadel (oba 2010). Většinu zkušeností z gétéčky zde nasbíral Martin Matzke, a kromě dalších českých reprezentantů zde vystupoval i český tým MM Racing. O konkurenci v tomto národním mistrovství vypovídají i další jména známa z MS GT1 a dalších mezinárodních sérií mj. Marc Hennerici, Dominik Schwager, Frank Kechele, Thomas Mutsch, Marc Basseng. Známé amatéry zastupuje např. švédský skokan na lyžích Sven Hannawald.

Od počátků šampionátu se jezdci utkávají ve dvojici hodinových závodů s povinným střídáním jezdců. Sportovní pravidla jsou podobná předpisům ME GT3. Hlavním rozdílem je povolení účasti pilotů s platinovou licencí, této možnosti využili např. Peter Kox, Heinz-Harald Frentzen a další. Podle ohodnocení jejich kolegů dle předchozích úspěchů je však na palubu vozu přidáno mimořádné závaží (+15 kg u bronzového, +30kg anebo až 60 kg u zlatého). Závaží dostává i kombinace jezdců zlatý-zlatý (+45 kg) a zlatý-stříbrný (+15 kg). Pro přehlednost diváků je výše balastu (včetně přiděleného dle výsledků v probíhající sezóně) výrazně uvedena v levém horním rohu čelního skla. Zvláštností je stanovení minimální délky zastávky.

Během prvního ročníku čítajícího šest víkendů se na dráze utkalo většinou okolo patnácti vozidel. O rok později v kalendáři přibyl další víkend a počet účastníků se přehoupl přes dvacítku. V dalších letech vzestup vystřídalo ustrnutí, které bylo klidem před bouří.

V loňském roce poprvé kalendář obsahoval osm závodních víkendů, pole účastníků se však takřka zdvojnásobilo! Současný vývoj zpráv naznačuje, že tento trend bude pokračovat i v letošním roce. Zajímavým průvodním jevem vzestupu zájmu je změna původu účastníků, kdy v předchozích letech zastoupení států navozovalo dojem neoficiálního mistrovství Evropy. V současnosti pochází ¾ stájí z Německa.

Pravidelné každoroční výjezdy do holandského Assenu (s výjimkou prvního ročníku, kdy se jednalo o belgický Zolder) bývaly až do loňska jediným výletem za hranice Německa. Loni se kromě Assenu a Zolderu ADAC GT vydal poprvé do rakouského Zeltwegu. Letos sice zůstává zachován počet osmi víkendů, ale v cizině se bude závodit pouze na rakouském Red Bull Ringu a v holandském Zandvoortu.

Motivací od minulého roku je na konci sezóny ocenění nejlepšího týmu a amatérského jezdce penězi. Na každou kategorii připadá částka 75 000 euro, třetina připadne vítězi, zbytek se rozdělí mezi další čtyři účastníky.

V roce 2007 byla založena první a jediná pobočka mimo evropský kontinent. V São Paulu sídlí SRO Latin America, na jejímž vzniku se kromě Ratela podíleli brazilští závodníci Walter Derani a Antonio Hermann.

Brasil GT Zde - národní šampionát začínal s jednou třídou (GT3), od čtvrtého ročníku se na dráze setkávají vozy více tříd. Stejně jako na starém kontinentu i brazilská série využívá systém dvojice sprintových závodů v délce 50 minut (do roku 2009 byla délka závodu 60 minut). Při sestavování posádek se používá standardní systém dělení jezdců do kategorií (stejně jako ve Velké Británii se jedná o kategorie A-D).

První ročník obsahoval pouze pět víkendů, protože začínal až v druhé polovině roku 2007. Účast pouze jedné třídy znamenala zastoupení pouhých 10-15 vozů. Druhá sezóna začínala na jaře a kromě rozšíření kalendáře na osm podniků se dočkal mírného vzrůstu zájmu účastníků. Mezi nimi nechyběl ani legendární brazilský pilot a mistr světa F1 Emerson Fittipaldi.

Pro zpestření série byla v roce 2010 povolena účast vozů třídy GT4, jejichž počet se pohyboval okolo deseti vozidel. Mezi tuto třídu byly počítány i vozy z pohárů značky Maserati, Ferrari a Porsche. Délka závodů byla zkrácena z celé hodiny na padesát minut.

Šampionát usiloval o rozvoj v jiných oblastech. Program víkendu netradičně doplnily motocykly třídy Super Bike. Titulárním sponzorem šampionátu se stala skupina Petropolis, která propagovala jeden ze svých výrobků, pivo Itaipava. Stejná společnost se zviditelnila i na vozech MS GT1 při návštěvě šampionátu v Jižní Americe v roce 2010.

Změny se loni dotkly závaží za úspěchy, které již nebylo přidělováno. Novinkou byl výběr jediného dodavatele obutí (Pirelli) a ve dvou závodech i jejich výměny během návštěvy v boxech na povinné zastávce. Doprovod byl rozšířen o závody cestovních vozů Mercedes-Benz. Kalendář byl rozšířen o další dva podniky. Nepodařil se pouze pokus o první výlet za brazilské hranice, který měl být uspořádán v Argentině.

Vedení šampionátu se nespokojilo s počtem vozidel na roštu. Pro nadcházející sezónu bude uvedena v šesti podnicích GT3 Premium pro vozy z let 2007-2009. Ty doplní stávající třídy GT3 a GT4, které jsou výkonnostně vyrovnány. V plánu je druhý pokus o uspořádání závodu na prozatím neurčeném argentinském okruhu. V kalendáři je celkem devět závodních víkendů. Známa je změna hlavního partnera z oboru bankovnictví, podle níž by mělo dojít k výraznější přeměně názvu série na BVA GT Latin America.

Ačkoliv SRO považuje brazilský šampionát za jeden z národních pilířů, který by úspěšné týmy lákal do jeho mezinárodních sérií, během pěti let se jeho účastníci výrazněji neprosadili. Pro týmy by byla situace těžší, ale ani jezdci se příliš neprosadili. Při návštěvě GT1 na Interlagosu v roce 2010 se v kokpitech objevilo několik pilotů brazilského šampionátu, ale pohybovali se na chvostu. Spíše se brazilští jezdci z FIA GT a MS GT1 objevují v domácí sérii v případě, že se jim nepodařilo sehnat vhodnější angažmá. Mezi ně patří např. Ricardo Zonta anebo Enrique Bernoldi. A také Alexandre Negrão (někdy uváděný s křestním jménem Xandinho), který využil jediného startu k výhře v hlavním závodě na brazilském okruhu v roce 2010. Jde o syna dvojnásobného mistra brazilského šampionátu z let 2007 a 2008 Xandy Negrãa.

Mercedes-Benz Grand-Challenge Zde – doprovodná série brazilského mistrovství GT si odbyla premiéru v loňském roce. Latinské zastoupení SRO ji pořádá spolu se společností Auto+ Entertainment. V úvodní sezóně bylo součástí kalendáře sedm víkendů, letos jich bude osm.

V národní sérii je součástí roštu 22 shodných vozů Mercedes-Benz C250 CGI. V dvojici půlhodinových závodů se o body utkávají pouze amatérští jezdci. Boduje stejně v GT sérii deset nejlepších s bodováním mírně odlišným od většiny mistrovství skupiny SRO (20-17-15-13-11-9-7-5-3-1).

V dalších případech se jedná o šampionáty, kde SRO prodala licenci anebo se na organizaci podílí nepřímo. Poslední případ platí pro bývalou belgickou pobočku SRO, která měla na starosti belgické mistrovství vozů GT.

Belcar Zde – národní vytrvalostní šampionát je pod různými názvy pořádán od roku 1997. V průběhu let se v názvu promítaly jména sponzorů anebo je použit upřesňující pojmenování např. Belgian Endurance Championship, nicméně pro název série se vžil zkrácený název Belcar. Až na výjimky se zde utkává kombinace několika tříd gétéček a cestovních vozů.

Počet víkendů v kalendáři obsahuje minimálně šest víkendů, maximálně jich bývalo osm. Důvodem bude skutečnost, že převážná většina víkendů se odehrává ve Spa-Francorchamps anebo v Zolderu s jedním zpestřením v roce v podobě návštěvy zahraničního okruhu. Vrcholem sezóny bývá 24 hodinový závod v Zolderu, který má tradici již od roku 1983.

Až do roku 2005 se šampionát těšil obrovskému zájmu účastníků, jejichž počet se pohyboval mezi 50-70 vozy na roštu. Zhruba polovinu startovního pole tvořily vozy GT rozdělené do tříd odpovídajících FIA GT. Většina závodů trvala 2 hodiny. V roce 2006 došlo novému rozdělení do tříd. Kromě první kategorie (Class 1), kde byly vozy GT1, se v druhé (GT2, Class 2) a třetí třídě (pohárové vozy, Class 3) objevovaly také cestovní vozy. Čtvrtá třída (Class 4) byla určena starším vozům. Změny se projevily na účasti, jenž se pohybovala pořád okolo zajímavých čtyřech desítek účastníků.

Po převzetí Belcaru belgickým zastoupením SRO byly kategorie zachovány (místo Class byl použit název Division), ale jejich složení bylo zcela odlišné. Hlavní třídou se stala GT3 doplněná pohárovými automobily a GT4, v třetí divizi se utkávaly vozy podle starších předpisů a ve čtvrté hostující vozidla neodpovídající žádné z uvedených tříd.

Při organizaci byl převzat systém z britského mistrovství GT, tj. kombinace dvou sprintových závodů anebo jeden delší v délce dvě hodiny anebo 24 hodin. Pravidla vycházela z předpisů ME GT3, případně u vytrvalostních závodů dle nynější BES (kvalifikace). Nový pořadatel zaujal okolo tří desítek účastníků.

Změny pokračovaly i následující rok, kdy bylo zavedeno třídění jezdců do kategorií dle dosažených úspěchů. Šampionát se však v tomto roce potýkal s dalším úbytkem účastníků, který pokračoval i v roce 2009. Necelé dvě desítky vozidel na roštu většiny závodů vyústily mj. k přizvání vozů z britského mistrovství GT anebo dokonce cestovních vozů v případě tradičního vytrvalostního klání v Zolderu. Důvodem poklesu bylo nelítostné soupeření několika belgických pořadatelů a jejich sérií určených vozům GT, případně cestovním automobilům.

Belgický šampionát byl ve větší míře líhní řady jezdců než týmů. Kromě stáje Selleslagh Racing Team se jednalo o Prospeed Competition. Obě se dostaly do FIA GT, SRT i do MS GT1, když se účastnil projektu Mad Croc Racing a Exim Bank Team China. Stáj Prospeed patří mezi účastníky GT3 anebo BES. Zatímco první ze stájí je věrná americkým vozů m Corvette, Prospeed používá vozy Porsche. V Belcaru působilo nemálo závodníků, kteří byli součástí hlavních sérií SRO. Ať už se jedná o Berta Longina, Mika Hezemanse, Jose Mentena, Base Leinderse, Vincenta Vosse, Markuse Palttaly, Christopha Bouchuta a řadu dalších.

V únoru 2009 byla zahájena jednání několika organizátorů, jejímž výsledkem bylo v červnu oznámení o spojení do jedné společnosti. Organizátor belgické vytrvalostní série gétéček a cestovních vozů Dunlop Super Maxx Endurance Championship, společnost Motorsport Promotion, konkurenční belgická pobočka SRO, Dubois SA pořádající Fun Cup s cestovními vozy a pořadatelsko-propagační společnost PRC Group vytvořili společný projekt pod názvem Speedworld.

V roce 2010 znovu oživla série Belcar, do níž se vrátily cestovní vozy a také vytrvalostní charakter závodů. Pod novým názvem Belgian Endurance Championship se v ní utkalo pod názvem Division 1 pět tříd gétéček (GT3, starší GT3 B, GT4, nezařazené s objemem motoru nad 3,5 litru a do 3,5 litru) a tři třídy cestovních vozidel rozdělených podle objemu motoru (Division 2).

Spojení více prospělo GT, které se na dráze znovu vyrojily v hojnějších počtech. Ve dvou a tříhodinových závodech se znovu objevily necelé čtyři desítky vozidel. Ve Spa byli přizváni znovu účastníci britského mistrovství GT. K dalším změnám došlo následující rok. Ve vytrvalostní sérii zůstaly pouze GT, cestovní vozy soupeří v šampionátu s krátkými závody. Nicméně čtyři ze šesti podniků probíhají ve stejném termínu. Rošt 24 hodinového závodu obohatili loni účastníci holandského mistrovství vozů GT Dutch Supercar Challenge. Třetí doplňující sérií společnosti Speedworld je Fun Cup s nesmrtelnými brouky.

Následující série nepořádá přímo SRO, organizátoři však od ní zakoupili licence na pořádání závodů. První z nich uvádí Ratelova společnost jako poslední, šestý pilíř národních sérií. Jedná se o holandské mistrovství GT4 organizované okruhem Zandvoort, která jej provozuje v rámci souboru různorodých šampionátů pod název Dutch Power Pack.

Dutch GT4 Championship Zde - většina ze sedmi podniků národního šampionátu se odehrává na holandském okruhu Zandvoort. Do loňského roku byl součástí Assen a jeden autodrom v cizině – Zolder, Spa anebo Nürburgring. Letos se holandské vozy vydají až na daleké Slovensko. Jedná se o důsledek společných závodů s evropským mistrovstvím GT4. To co se stalo zpestřením v úvodní sezóně v roce 2009, se zvolna stává nutností. Původní počet více jak dvaceti soupeřů se postupně roce dostal hluboko pod tuto hranici. Skutečností jsou tři společné závody s tímto šampionátem. Minulý rok byla dokonce na závod ve Spa přizvána gétéčka z Británie.

Výkonnostně vyrovnané vozy jedné třídy se utkávají v dvojici 25 minutových závodů bez přestávky a jedním 50 minut trvajícím kláním. V něm je zastávka v boxech přikázána a je možné během ní vystřídat piloty. Příležitostně je použit starší formát evropského šampionátu GT4 jsou pořádány dvě 40 minut trvající klání. Šampionát je určen amatérským pilotům, nicméně se v něm objevili i piloti známí z GT1 – Nicky Catsburg, Peter Kox anebo Nicky Pastorelli.

Smlouva na pořádání závodů byla loni v létě prodloužena o další tři roky. Přestože by měly být i nadále jedinou třídu vozy GT4, není vyloučeno uvádění názvu šampionátu bez číslovky.

Nyní jsou na řadě poslední dvě licence, které byly prodány do Asie. Nejedná se o samostatné šampionáty, ale pouze pravidla pro jednu třídu soupeřící v zavedených sériích.

GT4 Asia Zde – společnost Motorsport Asia Ltd., založená v roce 1996 pořádající šampionáty formulí, cestovních a pohárových vozidel se rozhodla v roce 2008 představit nástavbu své série vozů Porsche.

Vznikl Asian Supercar Challenge o dva roky později přejmenovaný na GT3 Asia. K němu byl ve stejném roce přidán nový šampionát vozů GT4. Pouhých devět účastníků se utkalo v dvojici krátkých závodů (30 a 40 minut) na okruhu Autopolis v Japonsku a v Sepangu.

Loni došlo ke spojení obou šampionátů do GT Asia Series, čímž se na dráze utkávalo početnější pole čítající okolo dvou desítek účastníků. Rozsáhlejší byl i kalendář se závody z předchozí sezóny doplněné japonskou Suzukou, Fuji a volným vytrvalostním kláním na okruhu Guia v Macau. Oba závody měly shodnou délku 40 minut a během povinné zastávky v boxech bylo možné vystřídat jezdce. Boduje deset nejrychlejších (18-16-14-10-9-8-7-6-5-4), prvním třem je přiděleno v následujícím podniku závaží podle umístění (+40, 20, 10 kilogramů).

Série je určena amatérským závodníkům, kteří jsou označeni podle stejného systému jako v Evropě. Nutno ovšem dodat, že velmi rozdílné jsou požadavky na zařazení do dané třídy. Například pro zařazení do stříbrné kategorie stačí být šampiónem amatérské série anebo prokázat tři roky závodních zkušeností.

Šampionát je součástí souboru různorodých sérií pod názvem Asian Festival of Speed.

Super Taikyu Series Zde – japonský pořadatel vytrvalostních závodů, společnost Super Taikyu Organisation, se rozhodl loni rozšířit pole o třídu GT3. V japonské sérii pořádané od roku 2000 jsou její účastníci uvedeni pod názvem ST-ClassX (anebo jen ST-X). Délka klání je většinou 3 hodiny, ale součástí kalendáře je i 12 hodinový závod.

Pravdou ovšem je, že loni by bylo vhodnější použít jednotné číslo, protože byla do šestidílného seriálu přihlášena pouze posádka vozu Audi R8 LMS. Nadějněji vypadá letošní účast s oznámením několika týmů, ale například i nabídka použitých vozidel z evropských sérií na stránkách šampionátu.

Přehled sérií společnosti SRO je vyčerpán, čímž je prozatím ukončeno vydávání Grand magazínu. Další vydání budou pravděpodobně po skončení sezóny. Do jejího zahájení zbývá ještě více jak měsíc, který bude postupně věnován představování vozů ve světovém mistrovství, týmům a změnám pravidel. Před zahájením sezóny bude rovněž vydán mimořádný článek se základními informacemi o třech hlavních šampionátech společnosti SRO – MS GT, ME GT3 a BES. Vzhledem k neúplnému seznamu nelze dopředu určit, kdy dojde k zahájení informačních článků. Více informací bude uvedeno v běžných zprávách.

Zdroj: SRO, SRO LA, FIA GT, GT1, GT3, GT4, FIA, Racing Sports Cars, Wikipedia, AFOS, Daily Sport Car, Motorsport, British F3, British GT, Formula Renault UK, Clio Cup UK, Belcar, Vroom, 24 U, Dutch GT4, DPP, Podium GP, Super Taikyu Series, Racing History, Formule