Daytona International Speedway

Pro jezdce, týmy i všechny přihlížející se neúprosně blíží konec první poloviny letošní sezóny série NASCAR Sprint Cup. Tento víkend se jede v pořadí 18. závod, jede se opět tradičně v Daytoně pod umělým osvětlením. Mílovými kroky se blíží i známy Chase for the Cup, který nenechá zpravidla kámen na kameni - i tak se bilancuje nad dosavadním průběhem sezóny a po-odhalují se šance toho kterého jezdce na zisk letošního poháru.

Závodní kalendář se skládá z 36 závodů od nechvalně známého roku 2001. Tehdy se do kalendáře nesmazatelným písmem zapsala závodiště Kansas Speedway a Chicagoland Speedway - druhá jmenovaná trať pak shodou okolností pomyslně půlila sezónu v šesti po sobě jdoucích letech. Od roku 2004 bylo uvedeno revoluční pravidlo, díky kterému se dodnes určuje šampión pro danou sezónu, tedy Chase for the Cup. Pravidlo, které bylo v minulosti “zkoušeno” v nižších soutěžích. Např soutěž nespadající pod hlavičku NASCAR - USAR Pro Cup (dnes Rev-Oil Pro cup Series), užívala tento formát od svého vzniku v roce 1997.

127116

Hned první dějství 36ti dílného seriálu přineslo zároveň i nejtěsnější rozdíl, mezi vedoucím a tehdy ještě nic netušícím šampiónem. Lépe řečeno - v roce 2001 se po 18 závodech na vrcholu usmíval Dale Jarrett. Jezdec, který tehdy na konci roku vyzrál bodově nad všemi ostatními, Jeff Gordon, toho času na Jarretta ztrácel nula bodů. Je to jediný případ kdy se tak stalo (v letech 2001-2012).

Pokud si odmyslíme přítomnost play-off v podobě Chase for the Cup, nejblíže k titulu v polovině sezóny měli pouze dva jezdci. V roce 2003 (kdy se Chase ještě nepoužíval) byl na vrcholu Matt Kenseth, který v té době měl náskok 165 bodů na druhého Jeffa Gordona. V té době se používalo jiné bodování a ačkoliv rozdíl 165 bodů zní drasticky, při troše smůle (v tomto případě Kensetha) by se Gordon dostal na první místo hravě během dvou závodů.

Druhý případ, kdy budoucí mistr tvrdil muziku již během sezóny byl rok 2006. Netřeba připomínat kdo v té době získal titul. Stačí snad jen doplnit, že Johnson se po polovině roku mohl pochlubit s 51 bodovým náskokem na druhého (opět) Matta Kensetha. Dalo by se říci, že první titul byl pro Johnsona bodově nakloněn po celou sezónu.

127126

 Vyjmenované tři případy jsou jediné kdy budoucí šampión v daném roce už mohl tušit, že se mu vyjímečně zadaří i na konci roku. V ostatním letech, byl daný fakt pohé klamání. Během 12ti sezón (2001-2012) se budoucí mistr musel probojovat někdy až z beznadějné pozice. Pokud si opět odmyslíme Chase, hned první ročník přinesl pomyslný rekord ve stíhací jízdě. Kurt Busch, který nakonec získal titul se v polovině sezóny trápil na 9. pozici průběžného pořadí. Na tehdy vedoucího Johnsona, Busch ztrácel 509 bodů. Chase se tehdy skládal pouze z deseti jezdců -  žádné bonusy v podobě tří bodů za vítězství se rovněž neudělovaly. Busch se tedy do závodu v Richmondu po právu strachoval, zdali bude součástí historicky prvního ročníku Chase for the Cup.

V ostatních ročnících se tedy konečný vítěz musel vždy prokousávat z mínusové pozice. Dalším, kdo neměl základní část sezóny úplně dle představ (alespoň bodově) byl překvapivě sám velký Jimmie Johnson, a to hned dva krát za sebou. V letech 2007 a 2008 se v polovině sezóny prokousával s více jak 400 bodovou ztrátou. Minulý rok, když se už uplatňoval aktuální bodovací systém se Brad Keselowski těšil devátémá místu s 103 bodovou ztrátou - na vedoucího (opět) Matta Kensetha tedy teoreticky ztrácel 103 míst.

127121

 Vůbec nejhůře na tom v polovině bojů byl před dvěma Tony Stewart. Ačkoliv jeho bodová ztráta byla menší než Keselowskiho následující rok, Stewart v té době byl až na 11. místě. Tedy nepostupovém.

Jezdci mají před sebou jeden závod, než zakončí první polovinu letošní sezóny. Na vrcholu je Jimmie Johnson s 38 bodovým náskokem na druhého Carla Edwardse. I když dáme bodový a bonusový systém bokem, průměrný dojezd pětinásobného šampióna je drtivě lepší než u jeho soupeřů. Jako jediný pokořil průměr 10.0, Johnson se může pochlubit číslem 9.4, kdežto Edwards 11.0. Pravda třetí Bowyer je o něco lepší (10.6), bodově mu to však vychazí “na levačku”. I když Chase for the Cup vše změní, čísla vytvořená v průběhu základní části sezóny jasně udávají směr.

127131

 V tento moment je tedy jasným favoritem na zisk titulu Jimmie Johnson - nehledě na to, že tratě skládající 10ti dílný Chase for the Cup tak nějak partě s číslem 48 sedí na míru. Druhá Carl Edwards sebou nese prokletí zvané Jack Raoush Racing - ačkoliv v minulosti tento tým získal dva tituly (2003 Kenseth, 2004 Busch), jeho nesmazatelnou charakteristikou jsou pravě tituly, které tento tým nezískal. Mark Martin, který dlouhá léta kopal pravě za tým nepoučitelného aviatika, se může pochlubit hned 13 místy v první pětce (konečného pořadí).

Clint Bowyer, kterému v tento moment patří třetí pozice, patří bohužel do skupiny jezdců, kteří se nemohou pochlubit stabilitou bodových přísunů. Tam bohužel spadá i Matt Kenseth, Kyle Busch či Kevin Harvick. Každy ze jmenovaných může a dalo by se i říci, že musí překvapit.

Jimmie Johnson nemá soupeře, čísla hovoří za vše. Stát se, ale může cokoliv.

Nezapomeňte, z noci ze soboty na neděli - Daytona International Speedway!