Jezdci se na konci zaváděcího kola postaví na startovní rošt. Rozsvítí se červená světla, zhasnou a závod odstartuje. Pro diváky v Evropě naprosto běžný jev, ale v IndyCar novinka, alespoň pokud bereme historii IRL/IndyCar. Pevné starty totiž již v Americe v roce 2007 používala zaniklá série Champ Cars. Teď se jich diváci v Torontu dočkají i v IndyCar.

IZOD IndyCar Series čeká tento víkend druhý doubleheader, víkend se dvěma závody, tentokrát na městském okruhu v Torontu, kde americké formule závodí od roku 1986. Už předtím ale série USAC experimentovala s pořádáním závodů v Kanadě na okruhu Mosport. V Mosportu se jel vůbec první závod amerických formulí, v roce 1967 zvítězil Bobby Unser. Celkem se USAC do Mosportu podíval čtyřikrát.

Ulice Toronta - virtuální kolo:

V roce 1986 bylo po dlouhém plánování a výstavbě konečně otevřeno torontské výstaviště a kolem něj vznikl i okruh pro sérii CART. Závod se od počátku těšil obrovské popularitě u kanadských fanoušků a finanční podpoře kanadského pivovaru Molson. Navíc už od roku 1992 lákal domácí fandy na tribuny místní miláček Paul Tracy. Až vloni šli Kanaďané poprvé na torontský závod bez toho, aby Tracymu mohli fandit. Nicméně Tracymu ve startovním poli vyrostl zdatný nástupce. James Hinchcliffe, rodák z nedalekého Oakville, letos už vyhrál tři závody, z toho dva na městských okruzích a určitě bude v Torontu patřit k velkým favoritům!

V sobotu uvidíme, kdo se nejlépe popere s novinkou v podobě pevných startů. INDYCAR v tomto týdnu ještě upřesnila startovní proceduru, nicméně je velmi podobná tomu, co fanoušci znají třeba ze závodů Formule 1. Vozy se na konci zaváděcího kola postaví na startovní rošt. Pět vteřin před začátkem startovní procedury je sportovní ředitel upozorní přes rádio. Pak se postupně po šesti krocích začnou rozsvěcet červená světla. Jakmile se všechna rozsvítí, v rozmezí půl vteřiny až tří vteřin zhasnou a místo nich se rozsvítí světla zelená, tím bude závod odstartován a fanoušci se budou moci těšit na to, kdo zvládne nejlépe vypálit ze svého místa na startovním roštu a jak se vozy srovnají do první zatáčky u Princess´ Gate.

V neděli si to potom jezdci v Torontu rozdají znovu, ale tentokrát tradičně s letmým startem. Kvalifikace do sobotního závodu proběhne už v pátek a to tradičním způsobem, jak je v IZOD IndyCar Series běžné. Do nedělního závodu se potom jezdci kvalifikují v sobotu v kvalifikaci na 2x12 minut. Absolutně nejrychlejší jezdec získá pole position, jezdci z jeho skupiny lichá místa na startovním roštu. Jezdci z pomalejší skupiny se umístí na 2., 4., 6., atd. místě. Stejný formát jsme viděli v červnu v Detroitu.

Zbarvení všech vozů 

V Torontu v posledních letech bývalo zvykem, že si na kanadský závod hodně týmů připravilo speciální zbarvení. Na to letos zapomeňte. Speciální barvy povezou na svém voze akorát Tristan Vautier (láká Kanaďany na návštěvu Floridy) a Marco Andretti (místo RC Coly propaguje Dr. Pepper). Dario Franchitti se po sérii speciálních zbarvení vrátí k červenobílým barvám obchodního řetězce Target. Tony Kanaan potom po delší době opět dostane šedý vůz Hydroxycut, s nímž vyhrál Indy500.

Toronto – Exhibition Place:
Délka trati: 1,755 míle (2,824 km), 12 zatáček
Délka závodu: 85 kol (149,175 mil)
Loňský vítěz: Ryan Hunter-Reay (Andretti Autosport)
Loňské pole position: Dario Franchitti (Target Chip Ganassi Racing) – 0:59.3510
Rekord okruhu: 0:57.182 – Gil de Ferran (Walker Racing) – 1999, CART

Časový harmonogram (SELČ)
Pátek 12. července
16:25 – 17:55 – 1. trénink
20:15 – 21:25 – Kvalifikace na sobotní závod
Sobota 13. července
16:35 – 17:05 – Kvalifikace na nedělní závod
21:40 – Start 1. závodu
Neděle 14. července
16:50 – 17:20 – warm up
21:40 – Start 2. závodu