Dixon v neděli v Torontu vymazal konkurenci

Víťa Boch
14.07. 2013

Víťa Boch
14.07. 2013

Honda Indy Toronto – 2. závod

Scott Dixon naprosto dominoval nedělnímu závodu IZOD IndyCar Series v Torontu. Čtyřiadvacet hodin po svém prvním vítězství si připsal druhé, získal prémii 100 000 dolarů pro vítěze obou závodů v rámci jednoho víkendu a svým 32. vítězstvím se stal nejúspěšnějším aktivním jezdcem v IndyCar. Dixon se v šampionátu posunul na druhé místo a to se příští závod jede na okruhu Mid-Ohio Sports Car Course, kde je Dixon vždy silný. Lídr šampionátu Hélio Castroneves se díky skvěle zvládnutém pevném startu posunul na druhé místo, na němž závod také dokončil. Podruhé v řadě se na stupních vítězů umístil Sebastien Bourdais z týmu Dragon Racing. Třetí místo po celý závod patřilo Willu Powerovi, ale Australan znovu v závěru závodu při restartu havaroval, tentokrát s Ryanem Hunter-Reayem.

Honda Indy Toronto – Ulice Toronta
85 kol – 149 mil
3 žluté fáze – celkem 10 kol
Nejvíce kol ve vedení: Scott Dixon – celkem 81 kol
Jezdci ve vedení: Dixon (81 kol), Castroneves (2), Power (2)
Nejrychlejší kolo: Dario Franchitti – 0:59.7982 v 62. kole

Po včerejším neúspěchu se INDYCAR rozhodla pokusit se znovu o pevný start. Data z telemetrie ukázala, že se vozy při čekání na roštu nepřehřívají a že seřazení na rošt trvá mnohem kratší dobu, než se původně předpokládalo, takže kdyby v neděli první pokus nevyšel, byli zástupci INDYCAR rozhodnuti pokusit se celou proceduru ještě jednou zopakovat.

Startu se nezúčastnil domácí miláček James Hinchcliffe, na jeho voze se objevil problém se zaseknutým plynovým pedálem, tým jej musel vyměnit, což trvalo tři kola. Při startu se z roštu neodlepil Ed Carpenter, jeden ze dvou jezdců, kteří nikdy předtím pevný start nezažili (tím druhým je obhájce titulu Hunter-Reay). Fantasticky odstartovali oba vozy týmu Penske. Castroneves se ze třetího místa dostal na druhé, Power z pátého na třetí, byť mezi ním a Franchittim došlo k drobné kolizi, po které se skotský závodník musel vydat do boxů pro nové pneumatiky. Ale zbavil se tím měkké sady, na které startoval, protože v rámci závodních víkendů neplatí povinnost mít ji nasazenou po dvě kola v závodním režimu, ale stačí ji pouze nasadit.

Dixon po startu udržel vedení a okamžitě začal soupeřům ujíždět. Za ním si bezpečný náskok před svým stájovým kolegou budoval Castroneves. Čtvrtá příčka patřila Hunter-Reayovi a pátý jezdil Bourdais. Dixon měl před Castronevesem v 16. kole náskok čtyř vteřin, Power už ztrácel vteřin 10. V 17. kole už končila životnost měkké sady pneumatik, na které až na Wilsona, Kimballa a Muňoze všichni jezdci startovali, a Kanaan s Newgardenem zahájili první kolo pit stopů.

Dixon zamířil do boxů v 24. kole těšíce se bezpečnému třísekundovému náskoku na Castronevese. Castroneves na trati vydržel dvě další kola, pak přenechal na dvě kola vedení Powerovi, než i on zamířil do boxů. Mimochodem Power vedl 10 z dosavadních letošních 13ti závodů, ale nejlépe dojel třetí v Milwaukee a v šampionátu mu patří až desátá příčka.

Po pitstopech se první pětka vrátila k pořadí Dixon, Castroneves, Power, Hunter-Reay a Bourdais. V 34. kole se tým KV Racing rozhodl změnit taktiku a Kanaana znovu povolat do boxů. Jenže zkušený Brazilec nezvládl studené pneumatiky a v nájezdu do 36. kola vrazil pravou stranou do zdi. Naštěstí se uklidil do únikové zóny první zatáčky a na trať nemusel zpomalovací vůz.

Dixon tak nadále mohl navyšovat svůj náskok. Castroneves mohl doufat v žlutou fázi, protože v Torontu vždycky nějaká přišla. Málem se o ni stejně jako v sobotu postaral Vautier. Na Lakeshore Boulevard vrazil do zádě Taglianiho vozu a kus předního křídla se odlomil, ale ležel mimo závodní stopu. Tentokrát to byl Castroneves, kdo zamířil k mechanikům dřív, v 56. kole. Dixon stavěl o kolo později, a protože se vrátil ještě před Powerem, který byl před pit stopy a na třetím místě a k mechanikům ještě nezamířil, dokázal udržet vedení v závodě.

O svůj šestnáctivteřinový náskok na Castronevese přišel v 64. kole. U Jamese Jakese se pravděpodobně projevila únava ze dvou náročných závodů ve dvou dnech, protože mladému Britovi při přejíždění obrubníku vyklouzl volant z ruky a jeho vůz skončil ve zdi. V nejlepší možný moment pro Franchittiho, protože ten byl právě na pit lane.

Proto když přišel v 71. kole restart, bylo pořadí Dixon, Castroneves, Power, Hunter-Reay, Bourdais a Franchitti. Dixon se o své vedení příliš obávat nemusel, mezi ním a Castronevesem byli čtyři jezdci jedoucí o kolo zpět, proto si na konci prvního kola po restartu vydobyl už dvouvteřinový náskok. Power sice ztratil dvě pozice, ale dokázal se před Hunter-Reaye a Bourdaise zase vrátit. Druhý jmenovaný celý závod bojoval s hendikepem, nefungoval mu systém push-to-pass.

V 81. kole stejně jako Jakes havaroval v páté zatáčce Ed Carpenter. Na rozdíl od soboty se tentokrát podařilo připravit trať na restart ve dvojicích a jezdcům Brian Barnhart mohl nabídnout dvě kola v závodním režimu. Oproti předešlému restartu si akorát Hunter-Reay a Bourdais prohodili pozice, jinak první šestka jela ve stejném pořadí. Tentokrát se z cesty poroučeli jezdci jedoucí o jedno a více kol zpět.

Dixon opět bez potíží udržel své vedení. Ale na Powera zaútočil v první zatáčce úspěšně Bourdais. Power dostal ve druhé zatáčce smyk a přimáčkl Hunter-Reaye na zeď. Do Američanova vozu narazil Sató, na rozdíl od minulého týdne a závodu v Poconu v tom byl Japonec tentokrát nevinně. Power musel svůj vůz odstavit ve třetí zatáčce, protože měl poškozené zavěšení a formule nezatáčela.

Dixon si tak za zpomalovacím vozem dojel pro 32. vítězství v kariéře, v šampionátu se posunul už na druhou příčku a na Castronevese ztrácí jen 29 bodů. Z posledních tří závodů získal 155 bodů. Naopak Hunter-Reay by na poslední tři závody jistě nejradši zapomněl. Když do něj v Poconu při pit stopech vrazil Takuma Sató, byl v pozici, aby po závodě převzal vedení v šampionátu. Jenže za poslední tři závody si připsal jen 33 bodů a na Castronevese už ztrácí 69 bodů.

Sebastien Bourdais v obou závodech skončil na stupních vítězů. V sobotu se mu při přebírání „povedlo“ rozbít trofej, v neděli si už dal mnohem větší pozor. Za zmínku stojí i výkon Mikea Conwaye. Vítěz prvního detroitského závodu dokázal po startu z předposlední příčky postoupit až na sedmé místo. Špatně se neuvedl ani Carlos Muňoz. Sice závod dokončil se ztrátou jednoho kola, ale musíme vzít v úvahu, že ve voze DW-12 poprvé závodil na městském okruhu.

p.	Jezdec	Tým	M	Odstup
1.	S.Dixon	Target Chip Ganassi Racing	H
2.	H.Castroneves	Team Penske	C	+ 0.8772
3.	S.Bourdais	Dragon Racing	C	+ 1.7213
4.	D.Franchitti	Target Chip Ganassi Racing	H	+ 2.7630
5.	E.Viso	Andretti Autosport	C	+ 3.5804
6.	C.Kimball	Chip Ganassi Racing	H	+ 4.4245
7.	M.Conway	Dale Coyne Racing	H	+ 5.0432
8.	J.Wilson	Dale Coyne Racing	H	+ 5.4582
9.	M.Andretti	Andretti Autosport	C	+ 5.8601
10.	A.Tagliani	Barracuda Racing	H	+ 7.1766
11.	J.Newgarden	Sarah Fisher Hartman Racing	H	+ 7.8430
12.	S.Pagenaud	Schmidt/Hamilton HP Motorsports	H	+ 14.4211
13.	S.Saavedra	Dragon Racing	C	+ 1 kolo
14.	G.Rahal	Rahal Letterman Lanigan Racing	H	+ 1 kolo
15.	S.de Silvestro	KV Racing Technology	C	+ 1 kolo
16.	T.Vautier	Schmidt Peterson Motorsports	H	+ 1 kolo
17.	C.Muňoz	Panther Racing	C	+ 1 kolo
18.	W.Power	Team Penske	C	+ 2 kola
19.	R.Hunter-Reay	Andretti Autosport	C	+ 2 kola
20.	T.Sato	A.J.Foyt Enterprises	H	+ 2 kola
21.	J.Hinchcliffe	Andretti Autosport	C	+ 4 kola
22.	E.Carpenter	Ed Carpenter Racing	C	Havárie
23.	J.Jakes	Rahal Letterman Lanigan Racing	H	Havárie
24.	T.Kanaan	KV Racing Technology	C	Havárie