Velká cena Československa.

Po válce prošel Masarykův okruh rozsáhlou rekonstrukcí. Ze Žebětína vedl nový úsek přímo k Veselce, takže divácky populární serpentiny v Ostrovačicích už nebyly součástí značně zkrácené závodní trati.

Ročník 1949 zůstává jediným mezinárodně uznávaným závodem vozů Formule 1 na našem území a jedinou skutečnou Velkou cenou Československa monopostů. Mezinárodní účast byla kvalitní a mezi startujícími byl i padesátiletý a stále velmi oblíbený Chiron. Divácká návštěvnost byla některými zdroji odhadována až na půl milionu.

Podnik byl opět rozdělen na dva samostatné závody, první o Cenu města Brna (vítěz Treybal s vozem Simca-Gordini) pro sportovní automobily a mezinárodní Grand Prix. Na okruhu od začátku panovala truchlivá atmosféra, když se hned během tréningu zabil domácí jezdec Uher a pak během závodu sportovních vozů přišel po havárii o život Jonák.

Hlavní závod nepřinesl v tomto směru žádnou úlevu. Po startu šel do čela siamský princ Bira na Maserati, těsně následován Farinou (Maserati-Milano) a dalšími. Farina v prvním kole vylétl z trati a do jeho bezvládného vozu téměř okamžitě narazil Parnell na dalším Maserati. Nehoda po sobě zanechala 14 zraněných diváků, nejméně dva smrtelně.

Kvůli další havárii brzy odstoupil i vedoucí Bira a do vedení se nakrátko dostal de Graffenried (Maserati), kterého za nadšení diváků vystřídal Chiron také s vozem Maserati, který se v čele udržel do té doby, než musel odstoupit s rozbitou převodovkou. Mezitím se Trintignant (Simca-Gordini) převrátil do příkopu a několik dalších odstoupilo pro mechanické poruchy.

Po zbytek závodu se boj o vítězství odehrával mezi dvojicí Whitehead (Ferrari) a Étançelin (Talbot-Lago), za kterými si jistil třetí místo Cortese na dalším Ferrari. V tomto pořadí tato trojice projela i cílem, zatímco všichni ostatní byli alespoň o jedno kolo zpět. Nejúspěšnějším Československým reprezentantem byl o dvě kola zpět na devátém místě Sojka s novým vozem Tatraplán Sport. Je ale dlužno dodat, že Sojka (stejně jako většina ostatních domácích pilotů) absolvoval velkou cenu se stejným vozem, se kterým se těsně předtím zúčastnil závodu sportovních vozů, a že tyto stroje měly proti plnokrevným formulím značný výkonnostní deficit. Přesto byl Tatraplán Sport pravděpodobně prvním vozem se vzduchem chlazeným motorem, který byl kdy klasifikován v oficiálním závodě Grand Prix.

Oproti předválečným letům byly novinové reportáže o závodě poměrně stručné a bez inzerce. Radikální změny nastolené novým režimem se pochopitelně nevyhnuly ani brněnskému okruhu, kde pořadatelé museli udělat několik zásadních opatření. Nejextrémnější byl fakt, že přihlášky byly přijaty pouze od československých jezdců. Představitelé režimu se nijak netajili důvodem: cizinci chtějí příliš mnoho peněz a přitom neumožňují domácím účastníkům ukázat jejich pravé kvality. Bývalá honba za vítězstvím bude nahrazena poctivým úsilím ukázat v první řadě hodnotu čs. strojů. Počet diváků tentokrát nepřesáhl 70 000.

Formát podniku poprvé zahrnoval i závod motocyklů, který se na rozdíl od automobilových závodů těšil relativně slušné mezinárodní účasti. Automobily znovu startovaly ve dvou samostatných závodech. Nejdříve odstartovaly sportovní automobily, kde zvítězil Zdeněk Sojka na BMW těsně před nováčkem Pavelkou s Tatraplánem Sport. Následoval hlavní závod, jehož vozidla technicky stále splňovala parametry Formule 1. Ve startovním poli se představily i dva nové vozy Tatra Monopost, pilotované B. Sojkou a Treybalem. B. Sojka šel po startu do čela, ale hned ve druhém kole se před něho dostal Hovorka (Maserati) zatímco B. Sojka (který byl indisponován střevní chřipkou) měl co dělat, aby udržel druhé místo před Treybalem.

Treybal se ale brzy dostal dopředu a začal se pomalu dotahovat na vedoucího Hovorku, jenže hned v příštím kole musel kvůli mechanickým problémům značně zpomalit a nakonec ani nedojel do cíle. B. Sojka, který byl po zbytek závodu pod náporem Bobka (Škoda) nakonec udržel druhé místo. Čtvrtý skončil Zd. Sojka s BMW. Nakonec tedy oba závody vyhrály (poněkud obstarožní) vozy zahraniční výroby.

To, že se ale časy nadobro změnily bylo zřejmé i z jediného novinového inzerátu (pokud se to tak dá vůbec nazvat) umístěného na stejné straně jako je reportáž ze závodu, který vybízí občany k nákupu brambor ve velkém a jejich zimnímu uskladnění v domácnostech.

Jak už napovídá samotný název (Závod družby národů o velkou cenu Československa), ročník 1952 byl znovu otevřen mezinárodní účasti. Jak v kategorii motocyklů tak i automobilů se ovšem dostavili pouze reprezentanti ze spřátelených zemí a konkrétně pro pro závody automobilů pouze několik pilotů z NDR. Sportovní vozy s obsahem do 750 ccm startovaly zvlášť a monoposty pak startovaly společně se sportovními vozy s obsahem motoru do dvou litrů.

Hlavní závod předvedl nerovný souboj Bartha (BMW) s Pavelkou, který dovedl svou silnější Tatru k poměrně snadnému vítězství. Třetí v cíli byl se značným odstupem vítěz kategorie sportovních vozů Chovanec na Tatraplánu Sport. Na rok 1952 byl obsah motoru pro mezinárodní Formuli 1 snížen na dva litry. Novější Tatra Monopost měla osmiválec o obsahu přes 2.3 litru, takže těmto parametrům jako možná jediný vůz v poli neodpovídala. Dostavilo se kolem 100 000 diváků, ale novinová reportáž se přinejmenším stejně podrobně jako o průběhu závodů rozepisuje i o výzdobě trati na počest 35. výročí VŘSR, a nebyla opomenuta ani připomínka, že už 60% řidičů ČSAD si převzalo svá vozidla do socialistické péče.

Zajímavostí je, že Edgar Barth startoval jak v motocyklové, tak i automobilové velké ceně během jediného odpoledne, což je dost možná nějaký rekord.

V roce 1954 už měly motocykly nad automobily jasně navrch a jejich solidně mezinárodně obsazená Velká cena Československa byla bezesporu hlavní atrakcí celého podniku. Automobily znovu startovaly zvlášť pro malou kategorii do 750 ccm a hlavní závod o Cenu města Brna obsahoval smíšené pole sportovních a závodních vozů.

Vedle domácích jezdců se na start postavil i pár účastníků z NDR na rychlých vozech EMW, a protože obsah motorů pro mistrovství světa byl v roce 1954 zvýšen na 2.5 litru, lze brněnský závod s přimhouřenýma očima znovu považovat za nemistrovský závod vozů Formule 1.

Po startu šel do čela Barth na EMW, kterému ale začal hořet motor, takže musel vzdát. Vedení závodu převzal Pavelka (Tatra), na kterého dotírali Veřmiřovský na druhé Tatře a Rosenhammer s druhým EMW. Brzy nato ale Veřmiřovský odstoupil a Rosenhammer se zrdžel drobnou kolizí, což Pavelkovi umožnilo přesvědčive zvítězit. Třetí v cíli byl vítěz kategorie sportovních vozů Bobek na Škodě. Není překvapením, že novinová zpráva je velmi stručná a skoupá na detaily.

Ročník 1954 byl posledním, kdy na brněnském okruhu závodily vozy srovnatelné s nejvyšší mezinárodní třídou monopostů. Stroje Formule 1 se zde od té doby objevují jenom sporadicky při exibičních jízdách. Okruh samotný prošel dalšími rekonstrukcemi v letech 1964, 1973/74 a 1986, kdy vzniknul dnešní moderní autodrom.

131246