Martinsville Speedway

Závodní víkend s pořadovým číslem 33. byl na programu na nejkratší a nejstarší trati seriálu NASCAR Sprint Cup. Rekordní a zároveň jubilejní 130. start nejvyšší soutěže NASCAR byl tuto neděli odmávnut na trati Martinsville Speedway - ovál, který pamatuje první ročník zámořských “plecháčů”, tedy sezónu 1949.

Již před startem bylo jasné, že mezi favority se budou tradičně řadit piloti Hendrick Motorsport. Mezi hvězdy posledních let se snaží vetřít i svěřenci Joe Gibbs Racing a v předzávodní show jsme se dočkali několikásobného připomenutí manévru Clina Bowyera, který před dvěma lety jednou ranou sestřelil Jimmeho Johnsona i Jeffa Gordona - díky čemuž následně vyhrál Ryan Newman.

Před vlastním startem však návštěvníci krátké trati ve státě Virginia zažili jiný příběh. Ten příběh se odehrál o den dříve. Během sobotního odpoledne byl na porgramu další již tradiční závod. Tentokrát šlo o závod trucků, který byl naplánován na 200 kol. Během 19. podniku vznikla třecí plocha mezi Kevinem Harvickem a Richardem Childressem. Harvick se na trati několikrát potkal s Ty Dillonem - vnukem Richarda Childresse. Po několika kontaktech během zelené vlajky, přišlo i několik ťukanců během vlajky žluté.

Harvick pak nevybíravými slovy počastoval “bohaté děti bez respektu”. Připomeňme, že Richard Childress zaměstnává Kevina Harvicka od roku 2001 - kdy Harvick naskočil do nově vzniklé “devětadvacítky” poté, co tragicky zahynula legenda legend - Dale Earnhardt. Po letošním Homesteadu se Harvick poroučí z tábora RCR do týmu Stewart Haas Racing.




Závod NASCAR Camping World Truck Series nakonec vyhrál Darell Wallace Jr. - po témeř padesáti letech se Wallace Jr. stal dalším afro-američanem, který si vykroužil cestu až na Victory Lane. V roce 1964 se na trati v Jacksnovillu poprvé do této kolonky zapsal Wendell Scott.



Vraťmě se ale na scénu Sprint Cupu. Kvalifikaci na letošní poslední pětisetkolový závod vyhrál Denny Hamlin (17. pole kariéry.) Jeho nešťastně vyvýjející se sezóna tedy mohla na samotném konci získat, alespoň malou náplast. Hamlin v Martinsvillu společně s týmem Joe Gibbs Racing patří mezi pravidelné návštěvníky tolik připomínané Victory Lane.

Vedle jednotlivých protagonistů a adeptů na vítězství v Martinsvillu, se díky blížícímu se konci sezóny dostává ke slovu i samotný boj o titul. Talladegu přežili všichni zúčastnění bez větších ztrát na bodech. Jimmie Johnson i Matt Kenseth sice nedojeli v T10. Mezi nimi však v cíly bylo jen sedm míst resp. sedm bodů. Mezi oběma piloty se při vstupu do Martinsvillu ukázal rozdíl pouhých 4 bodů. Kyle Busch a Kevin Harvick pak na třetím místě měli shodně ztrátu 26 bodů.

Závod byl odstartován opět za téměř dokonalých podmínek. Nad Martinsville se přišlo podívat slunce, předpověď se o dešti nezmiňovala ani v překlepech. Na rozdíl od závodu v Talladeze či Charlotte - zde bylo více než jisté, že se bude přerušovat velmi hojně. Ačkoliv se závod v Talladeze považuje za jakousi možnou černou kartu, v Martinsvillu je situace obdobná. Jezdec se velice snadno může zapojit do problému někoho jiného, či možnost spadnutí do jedno či vícekolové ztráty tu rovněž není až taková vyjímka.

Denny Hamlin se ve vedení moc neohřál, hned ve třetím kole jej vystřídal Jimmie Johnson, který tvrdil muziku celé odpoledne. Díky častým pit-stopům či žlutým fázím se ve vedení nakonec vystřídali i Kyle Busch, Jeff Burton, Clint Bowyer a v neposlední řadě i Matt Kenseth.

Závod, který je vypsán na pět set kol a jeho délka se tu a tam výrazně přiblíží ke čtyřem hodinám - je závod hlavně o přežití. Žlutých fází bylo nakonec 17. Vyjmenovávat jednotlivé škrábance by nemělo smysl. Za zmínku však stojí smyk Kurta Busche ve 205. kole či relativně tvrdší náraz do lemující zdi v podání Ryana Newmana. Johnson, Kenseth, Busch či Gordon se úspěšně prokličkovali až do závěrečného dějství.




Poslední díl více jak tři a půl hodinu dlouhého sprintu byl nezvykle dlouhý. Celých 77 kol se kroužilo za plného tempa až pod šachovnicovou vlajku. Nekonal se ani dojezd Green/White/Checkers - klobouk dolů, v Martinsvillu obzvláště. Ve vedení se v 374. kole usadil Matt Kenseth, v první desítce nechyběl Jimmie Johnson, Clint Bowyer či loňský a letos doslova neviditelný Brad Keselowski. Nádhernou bitvu o vedení nakonec předvedl již jmenovaný Matt Kenseth s Jeffem Gordonem.

Nebylo to tedy žádné velké překvapení. Boje o vítězství na trati Martinsville Speedway se opět zúčastinili pánové z oblíbených týmu Joa Gibbse a Ricka Hendricka. Konečný výsledek se tvořil několik kol. Díky častému předjíždění pomalejších vozů se Jeff Gordon k toho času vedoucímu Mattu Kensethovi přiblížil a následně oddálil v několika nekonečných momentech.

Finální výpad směr 88. vítězství kariéry přišel na řadu v 479. kole - 21 kole před koncem závodu. Po nádherné bitvě se ve vedení definitivně usadil Jeff Gordon. Dokázal tak, že by se s ním mělo počítat i do dalších závodů či sezón. Jeho letošní první vítězství jej “vystřelilo” na třetí příčku průběžného pořadí.




Druhý nakonec dojel Matt Kenseth. O centimetry později si pro třetí příčku dokroužil Clint Bowyer. Čtvrtý byl nakonec Brad Keselowski a pátý Jimmie Johnson. Díky tomuto přadí v cíly je bodový stav následující.

Jimmie Johnson a Matt Kenseth mezi sebou mají rovnou nulu bodů - tedy 2294. Jeff Gordon se tři starty před koncem sezóny dostal na třetí příčku, avšak ztráta 27 bodů na vedoucí #20 a #48 by se dala považovat za propastnou. Čtvrtý v průběžném pořadí je nyní Kevin Harvick (-28 bodů) a pátý pak Kyle Busch (-36 bodů.) Šestý Clint Bowyer si s letošním titulem už tolik lámat hlavu nemusí (-55 bodů).

Následují starty na tratích Texas, Phoenix a Homestead. Pokud bychom sečetly průběžné dojezdy jedzců Johnson, Kenseth, Gordon a Harvick - šampiónem by se dle statistik měl stát ... posuďte sami.

Průměrné dojezdy na tratích Fort Worth, Phoenix a Homestead

Kenseth 8.5 17.2 17.6 Johnson 9.1 6.4 15.3 Gordon 17.0 11.4 10.6 Harvick 12.5 12.9 7.9