Indianapolis Motor Speedway

Americký fenomén jménem NASCAR, se po krátké pauze vrací zpět na závodní dráhu, aby opět ukrojil kousek z letošní cesty za tajemstvím zvaným šampión roku 2014. V pořadí 20. start letošní sezóny byl - jako vždy - velkolepou podívanou. Indianapolis Motor Speedway - více slov netřeba.

Již druhým rokem se celý závodní kolotoč ve státě Indiana, rozjíždí během středečního dne - tedy téměř. Mezi úterkem a čtvrtkem se rozezněly motory na jisté trati zvané Eldora Speedway. Tento prašný “bull-ring” si před lety osvojil Tony Stewart. Krátce na to, se zde střídaly hvězdy amerického motorsportu v rámci závodu Prelude to the Dream - trefný název, který se záhy přeměnil v návrat NASCAR na prašné cesty po více jak 40 letech. Lépe řečeno, během středečního dne si kdesi v Ohiu dali dostaveníčko pánové z NASCAR Camping World Truck Series.






Kromě hvězd třetí divize NASCAR, se ve startovním poli ukázal i Kyle Larson, který chtěl vylepšit své druhé místo z loňského závodu. Nechyběl veterán Ken Schrader a Norm Benning a ani vycházející hvězda, Austin Dillon. Závodní víkend, který se skládal i z pěti kvalifikačních jízd, nakonec vyhrál Darrell “Bubba” Wallace Jr. Jezdec tmavé pleti, který díky svým vítězstvím v letošní sezóně několikrát připomněl i odkaz Wendella Scotta - jediného afro-američana, který kdy vyhrál závod v nejvyšším patře NASCAR.

Poté co byl závod v Eldoře odmávnut, zraky všech se přesunuly do staré cihelny. Páteční den patřil vytrvalostní sérii TUSCC - neboli Tudor United Sports Car Championship. Druhý den se předvedla série NASCAR Nationwide Series, ve které nechyběla jména jako Kyle Busch, Joey Logano, Matt Kenseth anebo Kevin Harvick. Přecijenom, Indianapolis je Indianapolis. Jako první se cílem nakonec prohnal Ty Dillon, mladší bratr Austina. Ty se do vedení dostal v 77. kole ze 100 vypsaných a zařídil si tak své první vítězství v rámci NNS. Dalo by se říci, že plán Richarda Childrese prozatím vychází. Nezapomeňme, že týmu RCR se v rámci Sprint Cupu sice minulý rok dařilo - když Kevin Harvick zaznamenal 4 vítězství a 21 umístění v T10 - dlouhodobě však výsledky nepatří mezi nejlepší. Příchod mladé a dravé krve však může rázem vše změnit. Jako příklad by mohl posloužit tým Chipa Ganassiho a střídání jmen - Kyle Larson versus Juan Pablo Montoya.







Kvalifikaci na jeden z vrcholů sezóny vyhrál Kevin Harvick, který si tak zařídil letošní čtvrtou pole-position. Vedle něj se postavil Jeff Gordon a zařídil tak jeden z mála závodů, do kterého z první řady nevyrazí jeden z jezdců Penske Racing. Brad Keselowski byl tentokrát třetí nejrychlejší a Joey Loagno dokonce “až” devátý. První tři řady pak doplnili pánové Ryan Newman, Brian Vickers a Tony Stewart.

Samotný start i následné restarty měly velice podobný průběh. Jezdci si byli vědomi toho, že jde o jednu z mála možností, jak se dostat před své soupeře. Trať IMS má v zatáčkách menší klopení, než nejkratší okruh roku, tedy Martinsville Speedway. Vzhledem k tomu, že zatáčky 1-2 a 3-4 nejsou spojeny v jednu (jako všude jinde), přichází i větší prostor k tomu vyniknout, či naopak udělat chybu. Jezdci se během jednoho kola dostanou 4x na brzdy a 4x na plynový pedál. Ačkoliv daný stav zní možná triviálně, je potřeba být bezchybný a v každém kole být na milimetr přesný. Což byla právě situace, která zapříčinila, že se jezdci hned po startu/restartu dostávali až do čtyřřadu, aby stihli předjet co nejvíce vozů. Po uklidnění situace následovala formace “vláček” a boj se sebou samým - tedy být bezchybný a ukrajovat tak setiny sekundy z náskoku ostatních jezdců.

Zdánlivě nedramatický průběh závodu, byl jen domněnkou. Kromě absolutního soustředění v každém kole zajet všechny zatáčky na sto procent, tu byly další dva faktory, které mohly ovlivnit závod. Strategie boxových zastávek je v Indy možná důležitější než kdekoliv jinde. Kromě lidského faktoru jezdců a šéfmechaniků - se kalkulovalo i se změnou počasí a sice k horšímu.

Hned prvního přerušení, které přišlo na řadu na 22.kole, využila řada posádek k návštěvě pit-lane. Rozmanitost jednotlivých pohledů na věc, byla vidět velice záhy. Gordon, Kahne, Keselowski a Kenseth odjeli od svých mechaniků s čerstvými pneumatikami pouze na pravé straně svého vozu. Kevin Harvick bral čtyři nové pneu a Jimmie Johnson společně s Clintem Bowyerem si nechali natankovat pouze palivo. Na trati přitom zůstal Joey Logano. Ruleta boxových zastávek byla v plném proudu.

Po restartu se na trati opět vytvořily skupinky jezdců, které se v následujícím průběhu přeměnily ve zmiňované vláčky. Menší vzrušení zařídil Paul Menard, resp. Juan Pablo Montoya, který Menarda vyhnal mírně k lemující zdi. Jak známo Montoya je zlobivec. Zároveň jde o jezdce, kterého není potřeba dlouze představovat. Letos se vrátil do open-wheelových Indycar - před několika týdny vyhrál závod na Pocono Raceway - závod a trať, která je svým charakterem velice podobná dráze IMS. Pro Montoyu to byl jediný start letošní sezóny v rámci NSC. Jeho případné vítězství by neznamenalo postup do Chase - JPM se do TOP30 letos rozhodně nepodívá.

Během závodu se žlutou vlajkou mávalo pouze ve čtyřech případech. Jedinou nehodu dne zařídil Trevor Bayne, který zatím marně hledá formu z Daytony, kde před několika lety vyhrál slavnou pětistovku. Danicu Patrick tentokrát zradil hardware, po jednom z pit-stopů se odporoučela zadní polo-osa a bylo po nadějích na lepší výsledek. Mezi žlutými fázemi se jezdci několikrát dostali do boxů i během plného tempa. Do vedení se tu a tam dostala i méně vídáná jména. Mezi nimi i nováčci Austin Dillon a Kyle Larson, který vyhrál prvních sto mil. V popředí byl nejvíce vidět Kasey Kahne, který ve vedení dohromady strávil 70 kol. Kasey letos ještě nevyhrál a je tak jediným jezdcem z táboru Hendrick Motorsport, který si ještě nezajistil účast v letošním Chase for the Cup. A přáno mu nebylo ani tentokrát. Ať už Kahne bojoval s Kensethem, Kylem Buschem či Denny Hamlinem - ten pravý boj o vítězství se odehrával někde jinde.

Díky rozdílným boxovým taktikám, zeleným pit-stopům a i několika nepovodeným restartům, se dvojice Harvick/Gordon vozila okolo čtvrtého až osmého místa. Gordonovi restarty obecně letos moc nejdou, Harvick si své zaváhání rovněž vybral. Oba se tedy spíše předháněli mezi sebou a ačkoliv dohromady ve vedední odkroužili přes 50 kol - na vítězství je přecijenom nikdo netipoval. Tedy pravděpodobně.

Po celý však den bylo jasné, že Jeff Gordon má nejlépe nastavený vůz. Ať už restartoval odkudkoliv, svoji 24ku hnal dopředu i očima. Gordonovi hrál do karet i fakt, že se během dne restartovalo pouze 4x, naposledy ve 144. kole. Od vítězného konce jej nepřemluvil ani Clint Bowyer, který možná nevědomky zajel na pit-lane zlomek sekundy před tím, co byla vyvěšena žlutá vlajka. Clint se rázem dostal do vedení. Ovšem on, ani Kasey Kahne společně s Kevinem Harvickem neměli rychlost, jakou včera disponoval Jeff Gordon.






Gordon se stal sedmým jezdcem, který se letos na victory-lane otočil více než jednou. Jeho páté vítězství ve staré cihelně se stalo rekordním i díky tomu, že pro tohoto čtyřnásobného šampióna to bylo 90. vítězství kariéry jezdce NASCAR Sprint Cup.

Gordon se tímto vrátil na pomyslný vrchol průběžného pořadí - místo, které mu bodově defacto patří celý rok.

Další závod se jede na Pocono Raceway. A jak již bylo řečeno, Pocono je velice podobné trati v Indianapolis. Nezapomeňme, že do konce základní části sezóny zbývá šest startů na šesti velice odlišných tratích.

VÝSLEDKY 20.závodu.
POŘADÍ po 20ti závodech.
facebook/NASCAR CZ.