Historie F1: Velká cena Monaka 1996
Bláznivý závod a jediný triumf Oliviera Panise.
Mezi pozoruhodné závody v ulicích monackého knížectví rozhodně patří ten z roku 1996. Přinesl jediný triumf oblíbeného Francouze Oliviera Panise a cílem projely pouhé čtyři vozy!
Start je v Monte Carlu důležitější (později předjet je velmi obtížné), ale také kvůli stísněnému prostoru nebezpečnější než kdekoli jinde. Exhibičně mistrovsky jej zvládl Damon Hill a ujal se chladnokrevně vedení. Za ním se děly věci! V první zatáčce St. Dévote havaroval Jos Verstappen, ve druhé Giancarlo Fisichella a Pedro Lamy, ve čtvrté před Mirabeau po hrubé jezdecké chybě Michael Schumacher, před půlí prvního kola ještě Rubens Barrichello…
První kolo ukončil Hill s drtivým náskokem 4,3 s a ujížděl zbytku pole deklasujícím způsobem o tři sekundy na kolo! Ve třetím okruhu zajel první z dlouhé série nejrychlejších kol (později si jich připsal ještě jedenáct). V desátém kole zajel z třetí pozice Gerhard Berger do boxů a propadl se do pozadí. Pořadí po desátém kole bylo Hill, Jean Alesi, Eddie Irvine, Heinz-Harald Frentzen, David Coulthard, Jacques Villeneuve, Mika Salo, Johnny Herbert, Mika Häkkinen, Panis, Martin Brundle, Berger (vzápětí vzdal)…
Zajímavý byl boj o třetí pozici, kterou držel Irvine s vypětím všech sil, protože Frentzenův sauber a Coulthardův mclaren jely viditelně podstatně lépe. Kotvil je však úspěšně. Villeneuve už měl odstup, dokazující, že mokrá trať a specifický okruh mu neseděly. Frentzen vydržel s nervy do devatenáctého kola, po několika útocích zkusil předjet ve stoupání Beau Rivage, ale škrtl o svodidla a musel do boxů. S novou přídí pak zajel nejrychlejší kolo a vzápětí další. Střídal se v nich s razantním Alesim, který stahoval drtivý Hillův náskok.
Ve 28. kole zajel Hill jako první do boxů a bez problémů pokračoval na hladkých goodyearech jako druhý za nepřezutým Alesim, kterého dotáhl jediným „skokem“. U kasina pak havaroval Brundle.
Sérii nejrychlejších kol začal psát Panis, který byl o tři sekundy na kolo rychlejší než Hill! V osmatřicátém kole musel Irvine znovu do boxů po své chybě v zatáčce Loewe (předtím krajně unfair bránil několik kol Panisovi v předjetí). Ztratil více než minutu, když mu při odjezdu zhasl motor. Jel potom poslední, desátý.
Ve čtyřicátém kole explodoval v tunelu motor Hillovi. Alesi tak dostal zadarmo vedení (Panis +31,927, Coulthard +32,243, Herbert +40,435, Villeneuve +41,146, Salo +41,682…).
Druhé přezouvání zahájil Alesi v jedenapadesátém kole. Zajel pak dvakrát nejlepší čas, jenže když se nečekaně objevil v boxu znovu, zaskočil nepřipravený tým Benetton. Po dlouho trvajícím přezouvání sice vyjel, ale o kolo později už v boxu zůstal. Vedení se ujal naprosto nečekaně absolutní outsider Panis!
V 66. kole ještě hrubá chyba nejhoršího jezdce pole Luky Badoera, jedoucího o pět kol zpět, vyřadila čtvrtého Villeneuvea. Vzniklo pořadí Panis, Coulthard, Herbert, Salo, Häkkinen, Frentzen, Irvine. Více jezdců nepokračovalo, ale tento počet dokázal svou třetí velkou chybou v jediném závodě ještě jednou ranou zredukovat Irvine v zatáčce Mirabeau, když vyřadil kromě sebe Sala a Häkkinena. Cílem tedy projely jen čtyři vozy!